3 VSPH 236/2011-A-61
KSPH 41 INS 2790/2010 3 VSPH 236/2011-A-61

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Úvaly, Horoušany-Horoušánky, Zahradní 4, zast. Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 57, zahájeném na návrh věřitele 1. faktorská s.r.o. se sídlem Brandýs nad Labem, Stará Boleslav, Svatopluka Čecha 413, IČ: 26777355, zast. Mgr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Na Šťáhlavce 16/1105, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2010, č.j. KSPH 41 INS 2790/2010-A-42,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2010, č.j. KSPH 41 INS 2790/2010-A-42, se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele 1. faktorská s.r.o., IČ 26777355 se odmítá.

II. Insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužnici na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím částku 12.240,-Kč, splatnou k rukám zástupkyně dlužnice Mgr. Anny Větrovské, advokátky, do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. prosince 2010, č.j. KSPH 41 INS 2790/2010-A-42, v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Hany anonymizovano (dále dlužnice ), v bodě II. výroku prohlásil na majetek dlužnice nepatrný konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Insolvency Group v.o.s. se sídlem Karolinská 661, 186 00 Praha 8 a do dalších výroků promítl další zákonné náležitosti rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční navrhovatel-1. faktorská s.r.o. se sídlem Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Svatopluka Čecha 413/7, IČ: 26777355 (dále jen navrhovatel ) se domáhal zjištění úpadku dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Úvaly, Horoušany-Horoušánky, Zahradní 4 (dále jen dlužnice ) a rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Navrhovatel tvrdil, že uzavřel s dlužnicí a jejím dnes již zemřelým manželem Miroslavem Semerádem dne 19.07.2007 smlouvu o půjčce č. 1F 100303/2007. Smlouva o půjčce byla podle tvrzení navrhovatele zajištěna smlouvou o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání. Věcná práva do katastru nemovitostí ovšem vložena nebyla. Navrhovatel uvedl ve svém návrhu dalších 5 věřitelů dlužníka a dovozoval, že se dlužnice nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ (platební neschopnosti), neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit.

Pohledávky navrhovatele měl soud za prokázané smlouvou o půjčce 1F 100303/2007 ze dne 19.07.2007, zástavními smlouvami 1F 100303 A a B ze dne 19.07.2007, rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích č.j. ZKI-0-24/116/2008 ze dne 07.05.2008, oznámeními o zadání příkazu k úhradě, vyčíslením smluvních pokut z prodlení splatných splátek ze smlouvy o půjčce, splátkovým kalendářem, výzvou k okamžité úhradě celé půjčky ze dne 18.02.2008, oznámením o zániku pojistné smlouvy se závazkem ze dne 12.03.2008 a výpisy z katastru nemovitostí a z obchodního rejstříku.

Soud prvního stupně též vyzval navrhovatelem označené věřitele, aby sdělili, zda opravdu evidují za dlužníkem nějakou pohledávku.

Věřitel T-Mobile Czech Republic, a.s. se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, soudu sdělil, že za dlužnicí eviduje splatné a nezaplacené pohledávky, jejichž splatnost nastala již v roce 2005, 2006 a 2009, a to v celkové částce 81.060,-Kč. Ze sdělení Exekutorského úřadu Mladá Boleslav ze dne 06.08.2010 ovšem podle soudu prvního stupně vyplývá, že vymáhaná pohledávka oprávněného T-Mobile Czech Republic, a.s. byla včetně nákladů exekuce v plné výši uhrazena dne 29.07.2010.

Věřitel GE Money Auto, a.s. se sídlem Praha 4, Vyskočilova, soudu sdělil, že za dlužnicí eviduje pohledávku ve výši 35.971,-Kč, která byla věřiteli přiznána pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně č.j. 5C 597/2003-30 ze dne 29.05.2003. Ze sdělení Exekutorského úřadu Přerov ze dne 06.09.2010 vyplývá, že oprávněnému byla vyplacena částka 20.000,-Kč, dále byla pravomocně vydražena nemovitost povinné za nejvyšší podání 70.000,-Kč; z výtěžku dražby měl být upokojen věřitel v částce 23.871,-Kč. S ohledem na prohlášení úpadku neproběhlo jednání o rozvrhu výtěžku dražby. Pohledávku věřitele ČEZ Prodej, s.r.o. měl soud prvního stupně za uhrazenou.

Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Krajská pobočka pro Středočeský kraj, Spádové územní pracoviště Kolín, soudu sdělila, že za dlužníkem eviduje pohledávku na pojistném na veřejné zdravotní pojištění v celkové výši 243.933,-Kč, co do částky 201.774,-Kč je pohledávka vykonatelná. Tvrzené skutečnosti věřitel doložil. V podání ze dne 06.09.2010 tento věřitel uvedl, že k datu zprávy eviduje za dlužníkem dluh minimálně ve výši 134.320,-Kč, který tvoří penále VN č. 2340601153 v částce 73.362,-Kč a penále VN č. 234080313 ve výši 26.678,-Kč a penále z vyúčtování ve výši 34.280,-Kč.

Konečně soud prvního stupně odkázal na přihlášku věřitele Správa železniční dopravní cesty, s.p. se sídlem Praha 1, Dlážděná 1003, ve výši 19.325,-Kč, z titulu nezaplacené dodávky elektřiny.

Dlužnice předložila na výzvu soudu seznam majetku, závazků a zaměstnanců. K věci uvedla, že podala návrh na zrušení tří rozhodčích nálezů, jimiž byly přiznány tvrzené pohledávky navrhovatele. Ve věci prvního rozhodčího nálezu je nařízeno jednání na 09.12.2010. Dlužnice měla rozhodnutí o úpadku za předčasné právě s ohledem na podané žaloby na zrušení rozhodčích nálezů. Navrhovatelovy pohledávky jsou sporné.

Soud prvního stupně odkazuje na ustanovení § 1, § 3 a § 104 odst. 1 IZ, dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, a to ve formě insolvence. Z insolvenčního návrhu, sdělení dalších věřitelů a listinných důkazů měl soud prokázánu existenci více věřitelů se splatnými pohledávkami za dlužníkem. Jestliže dlužnice argumentovala skutečností, že napadla rozhodčí nálezy žalobami, pak by podle soudu případné zrušení rozhodčích nálezů mělo vliv na vykonatelnost pohledávky a možnou spornou výši (náklady právního zastoupení, náklady exekuce, náklady rozhodčího řízení), nikoliv na oprávněnost nároku z titulu poskytnuté půjčky. Soud spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu podle ust. § 148 odst. 1 IZ, a to konkursu nepatrného podle ust. § 314 IZ; dlužnice je podle soudu prvního stupně fyzickou osobou, jejíž celkový obrat podle zvláštního předpisu za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu nepřesahuje 2.000.000,-Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů. Dlužnice nepodala ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se dlužnice včas odvolala a namítala, že její úpadek nebyl osvědčen, jelikož navrhovatelova pohledávka je sporná v plném rozsahu. Zrušení rozhodčích nálezů, na nichž navrhovatelem uplatněné pohledávky spočívají, lze očekávat s nejvyšší pravděpodobností. Pohledávka navrhovatele ve skutečnosti není vyšší než 400.000,-Kč, přičemž ostatní věřitelé mohou být uspokojeni mimo insolvenční řízení.

Navrhovatel žádal potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně; při odvolacím jednání uvedl, že žalobám dlužnice na zrušení rozhodčích nálezů bylo vyhověno, navrhovatel si proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání. Dovozoval, že povinnost uvést výši své pohledávky za dlužnicí v insolvenčním návrhu splnil tím, že podal přihlášku pohledávky.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání dlužnice přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a došel k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť převážně z jiných důvodů, než jsou ty, jež dlužnice uplatňuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.

Dle ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost"). Požadavek mnohosti věřitelů ( více věřitelů") klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení.

Ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije. Jak vyložil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009 sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009) požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ). Tam Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, nelze v insolvenčním řízení tolerovat praxi, jež by povinnost vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, předepsanou insolvenčním zákonem (v § 103 odst. 2) pokládala za splněnu jen na základě příloh insolvenčního návrhu (prostřednictvím v nich obsažených údajů). Nejvyšší soud proto v citovaném usnesení uzavřel, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Soud prvního stupně přehlédl, že z pohledu vyslovených požadavků na kvalitu insolvenčního návrhu věřitele byl návrh vadný a že šlo o vady, které neumožňovaly další pokračování v insolvenčním řízení. Navrhovatel jednak vůbec neuvedl, v jaké výši má pohledávku za dlužnicí ani to, že jde o pohledávku splatnou, jednak neuvedl dostatečně konkrétní údaje o pohledávkách jiných věřitelů dlužnice. Postup, který zvolil soud prvního stupně, tedy že na základě vadného insolvenčního návrhu sám zahájil šetření o dalších věřitelích dlužnice, byl v rozporu se zákonem.

Navrhovatel především, ač v bodě I. návrhu tvrdil, že s manželi anonymizovano uzavřel dne 19.7.2007 smlouvu o půjčce a že jim podle této smlouvy poskytl peněžní prostředky, neuvedl ničeho o výši této půjčky (a ostatně zjevně záměrně ani o tom, že pohledávky z tohoto titulu měly být navrhovateli přiznány vykonatelnými rozhodčími nálezy) ani o její splatnosti. V návrhu tedy chyběl zcela zásadní údaj o aktivní legitimaci insolvenčního navrhovatele, tedy že má za dlužnicí splatnou pohledávku. Doložení navrhovatelovy splatné pohledávky za dlužníkem je průkazem jeho oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval. Jelikož vady insolvenčního návrhu odstraňovat nelze, nepřicházelo v úvahu jiné rozhodnutí, než o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. Tato vada insolvenčního návrhu se logicky promítla i do odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, který proto nemohl uvést, a tedy ani neuvedl, v jaké výši má insolvenční navrhovatel pohledávku za dlužnicí a kdy se stala splatnou. Proto by též ani neobstál jeho závěr, že dlužnice je v úpadku, který i tak je v rozporu se zjištěními, na nichž založil soud prvního stupně své rozhodnutí.

Navrhovatel ovšem nedostál ani své povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužnicí takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužnice je v úpadku. Není totiž zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a údaji, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikovány další věřitelé se splatnými pohledávkami za dlužníkem. Navrhovatel v bodě II. návrhu toliko uvedl osoby dalších možných věřitelů, aniž by domnělé pohledávky těchto věřitelů jakkoliv specifikoval; neuvedl dokonce ani údaj o tom, že tito věřitelé mají za dlužníkem pohledávky splatné. I v tomto ohledu šlo o vady insolvenčního návrhu, pro které měl insolvenční soud návrh bez dalšího odmítnout.

Jelikož soud prvního stupně, vycházeje přitom z nesprávného právního názoru, ačkoliv jeho povinností bylo rozhodnout o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, v řízení pokračoval a rozhodl o úpadku dlužnice (aniž by byl úpadek dlužnice osvědčen), odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil a insolvenční návrh odmítl.

Jestliže soud odmítne žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je navrhovatel povinen podle § 146 odst. 3 o.s.ř. nahradit ostatním účastníkům, tedy v dané insolvenční věci dlužnici, náklady řízení. Dlužnice má právo na náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím. Tyto náklady tvoří paušální sazba odměny dle ustanovení § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 50 % této sazby jak za řízení před soudem prvního stupně, tak za odvolací řízení (tedy celkem 9.000,-Kč). Dále dlužnici náleží paušální náhrada hotových výdajů spojených s řízením před soudem prvního stupně a řízením odvolacím ve výši 1.200,-Kč (4 úkony po 300,-Kč). Celkem má dlužnice právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím ve výši 10.200,-Kč; celková náhrada spolu s DPH 20% činí 12.240,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 18. května 2011

JUDr. Jaroslav B u r e š , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová