3 VSPH 2354/2015-B-10
KSPL 51 INS 5301/2015 3 VSPH 2354/2015-B-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , IČO 18743170, bytem Palackého 850, 349 01 Stříbro, adresou pro doručování Bošínská 250, 190 15 Praha 9-Satalice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 5301/2015-B-4 ze dne 4. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 5301/2015-B-4 ze dne 4. září 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenční soud ) usnesením č.j. KSPL 51 INS 5301/2015-B-4 ze dne 4.9.2015 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužnice Evy anonymizovano (dále jen dlužnice ) plněním splátkového kalendáře. V bodě II. uložil dlužnici, aby po dobu následujících pěti let od první splátky (kterou určil posledním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení), nebo do úplného zaplacení všech zjištěných pohledávek, prostřednictvím ustanoveného insolvenčního správce, platila měsíčně, nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci, ze všech příjmů uvedených v bodě IV. výroku, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, s tím, že z této částky si insolvenční správce nejprve vyplatí zálohu na svoji odměnu ve výši 750,-Kč a DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč a DPH (bod III. výroku) a uhradí další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň, a po jejich plném uspokojení zůstatek rozvrhne mezi označené nezajištěné věřitele v soudem určeném poměru, postupem podle bodu V. výroku. V bodech VI. až VIII. výroku promítl svůj další procesní postup mající oporu v § 406 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ) a dalších ustanovení tohoto zákona.

V rámci bodu II. výroku insolvenční soud zamítl návrh dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPL 51 INS 5301/2015-A-13 ze dne 1.4.2015 (Usnesení) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, neboť dlužnice je podle aktuálních zjištění soudu schopna s ohledem na své osobní poměry a očekávané příjmy (27.000,-Kč měsíčně čistého) uspokojit za dobu trvání splátkového kalendáře pěti let pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %. Konstatoval, že tu nejsou žádné důvody bránící schválení oddlužení a otázkou případných závazků dlužnice z podnikání se nezabýval, vzhledem k tomu, že byla neúčastí nezjištěných věřitelů nastolena domněnka souhlasu s oddlužením podle § 403 odst. 2 InsZ.

Cituje § 402 odst. 5 IZ, neboť na schůzi věřitelů, o jejímž termínu byly nezajištění věřitelé řádně informování v Usnesení, v němž byl uveden i program schůze včetně projednání dlužničiny žádosti o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek, rozhodl o způsobu oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře vzhledem k jejím majetkovým poměrům.

K žádosti dlužnice o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek (žádost) insolvenční soud cituje § 398 odst. 4 IZ, vyšel z toho, že při měsíčních splátkách 7.866,-Kč, jak požadovala dlužnice, by uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 54 %. V žádosti dlužnice uvedla, že má zvýšené náklady, neboť musí denně dojíždět do zaměstnání do Prahy, což činí náklad 200,-Kč denně, zvýšené náklady souvisí se školními a mimoškolními aktivitami jejího zletilého syna hlásícího se na vysokou škodu a o jehož přihlášce dosud nebylo rozhodnuto. Bez toho, že by uvedl zjištění z jednotlivých důkazů k dlužničiným tvrzením (jež by od ní vyžádal) insolvenční soud dospěl k závěru, že důvody přednesené dlužnicí neodůvodňují snížení splátek takřka o 50 % (při plnění zákonných splátek by dlužnice uspokojila 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů). Poukázal na to, že ke zletilému synovi má vyživovací povinnost jeho otec a zvýšené náklady v souvislosti se studiem nelze předvídat za situace, kdy ke studiu syn dlužnice ještě nebyl přijat. Zvýšené náklady dlužnice tak související jen s jejím dojížděním do zaměstnání a neodůvodňují vyhovění žádosti.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvolání v části bodu II. výroku, v níž zamítl její žádost. Namítala, že insolvenční soud nezohledňuje reálné náklady na bydlení dlužnice ve výši 9.000,-Kč, což doložila v příloze smlouvou o nájmu bytu. Uvedla, že se nezříká splacení 100 % dluhu věřitelům, ale žádá, aby celková výše měsíční splátky byla rozprostřena na delší časové období, a to pokud možno na maximálně zákonem stanovenou dobu (5 let). Dlužnice upozorňuje na skutečnost, že učinila několik kroků, aby byla schopna splatit 100 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů, získala lépe placenou práci a přestěhovala se do Prahy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 IZ.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

V daném případě dlužnice s insolvenčním návrhem podaným dne 27.2.2015 spojila návrh na povolení oddlužení, které navrhla provést plněním splátkového kalendáře. V příslušné kolonce 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení uplatnila požadavek stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, a to ve výši 7.866,-Kč. Důvody, které vedly k jejímu úpadku, vysvětlila tak, že při majetkovém vypořádání po rozvodu zůstaly veškeré dluhy (více jak 4 miliony korun) na ní. Z toho důvodu si začala brát půjčky a dostala se do dluhové spirály. Uvedla, že její syn bude letos maturovat na Obchodní akademii v Plzni a chce pokračovat studiem na vysoké škole. Z důvodu své finanční tísně mu nemůže umožnit účastnit se studijních pobytů a jiných aktivit. V průměru činí výdaje na školní i mimoškolní aktivity jejího syna 4.500,-Kč měsíčně, otec platí na syna výživné ve výši 2.500,-Kč na základě rozhodnutí soudu. Dlužnice se snaží, najít si brigádu, avšak nabídka je mimo Plzeň, a protože nevlastní žádný dopravní prostředek a není tak schopna do práce dojíždět. I v případě snížení měsíčních splátek na 7.866,-Kč by věřitelé získali více než 50 % svých pohledávek.

Z obsahu spisu dále plyne, že usnesením č.j. KSPL 51 INS 5301/2015-A-13 ze dne 1.4.2015 soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužnice a povolil oddlužení, ustanovil insolvenčního správce a nařídil na den 9.6.2015 konání přezkumného jednání a schůze věřitelů.

Podle zprávy insolvenčního správce dlužnice od 22.5.2015 při přezkumném jednání pracuje u společnosti UniCredit Bank, a.s. na základě pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou s očekávaným příjmem cca 27.000,-Kč čistého měsíčně, oproti tomu má závazky vůči 9 nezajištěným věřitelům ve výši 7478.804,10 Kč a je namístě očekávat, že by dlužnice uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %, při splátkách ve výši 7.866,-Kč by uspokojila jejich pohledávky v rozsahu cca 54 %.

Smyslem institutu nižších splátek je umožnit dosáhnout osvobození od placení pohledávek typicky těm dlužníkům, v jejichž poměrech by zákonné splátky nutně nastolily sociální situaci neřešitelnou v konečném důsledku jinak než konkursem. To nemusí být jen dlužníci s nadstandardně vysokými příjmy; za předpokladu uspokojení minimálně 50 % pohledávek věřitelů zákon zjevně dává přednost zachování základního sociálního statusu též u dlužníka, který by se plněním zákonných splátek dostal do hmotné nouze definované v § 2 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, jako stav, kdy je vážně ohroženo zabezpečení základních životních podmínek z důvodu nedostatečného příjmu, neboť by tak důsledky nesvědomitého posouzení důvodů pro nižší než zákonné splátky mohl nakonec vést k sociální podpoře ze strany státu.

Výše uvedené tak nepochybně vede k tomu, že rozhodnutí o žádosti tak jako celé usnesení o schválení oddlužení, v jehož rámci takové rozhodnutí insolvenční soud učiní, podléhá pravidlům odůvodňování rozhodnutí soudu podle § 7 IZ za použití § 157 odst. 2 a souvisejícího § 167 odst. 2 o.s.ř. Soud je povinen v odůvodnění uvést, jaká zjištění učinil o skutečnostech významných pro jeho závěry právní, tj. opatřit si podklad, z něhož dovodí své skutkové závěry, jež posoudí po stránce právní. Tyto nároky na odůvodnění rozhodnutí jsou vyvolány i právem dotčených účastníků řízení (zde dlužnice), aby se mohli závěrům soudu kvalifikovaně bránit odvolacími důvody upravenými v § 205 o.s.ř. Lze těžko brojit proti rozhodnutí soudu pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, když soud žádný nezjistil. Na těchto pravidlech třeba trvat tím spíše, že ustanovení § 398 odst. 4 IZ předpokládá jeho aplikaci na základě zjištění konkrétních okolností, jež vyjdou v rámci daného insolvenčního řízení najevo.

Insolvenční soud v napadeném usnesení v části zamítnutí žádosti se ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. neřídil v situaci, kdy vyšel pouze z přednesu dlužnice, resp. jejích tvrzení, aniž by učinil jakákoliv zjištění k nim na základě důkazů navržených dlužnicí (byť i k výzvě insolvenčního soudu). V důsledku toho insolvenční soud posoudil věc bez skutkových závěrů ústící v další závěr právní, podle něhož nebyly shledány důvody pro vyhovění žádosti. Insolvenční soud se omezil jen na to, že důvodem pro vyhovění žádosti není důvod, neboť vyšší náklady dlužnice jsou představovány jen náklady na dojíždění do zaměstnání. Neposoudil však žádost v širších okolnostech, tj. vzhledem k důvodům, které vedly k dlužničinu úpadku, k celkové výši jejích závazků k dosavadní a očekávané výši dlužničniných příjmů, k opatřením, která dlužnice činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků a k doporučení věřitelů (§ 398 odst. 4 InsZ). Neověřil, zda lze očekávat zvýšené náklady na studia zletilého syna v době, kdy bylo lze očekávat, že o jeho přijetí, resp. nepřijetí bylo rozhodnuto (k 4.9.2015) a opomněl se zabývat náklady dlužnice spojené s mimoškolními aktivitami syna včetně podílu otce na jejich hrazení v rámci výživného a dalšími náklady dlužnice představujícími vyšší výdaje oproti výdajům běžným; nezohlednil také okolnost, že nezajištění věřitelé projevili svou neúčastí na schůzi věřitel nezájem ohledně rozhodnutí o žádosti. Nelze také přehlédnout dikci § 398 odst. 4 IZ, podle které insolvenční soud není vázán žádosti, z čehož plyne, že mu nic nebránilo, aby posoudil, zda nejsou splněny podmínky po vyhovění žádosti jen zcela, nýbrž také zčásti například při zjištění, že při zákonem stanovených srážkách bude uspokojeno 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů a před uplynutím 5 let (zřejmě za cca 50 měsíců) tak, že srážky přiměřeně sníží při jejich rozúčtování na dobu 5 let, aniž by míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 % byla ohrožena.

Výše vytčené nedostatky odůvodnění napadeného usnesení jej činí v části týkající se rozhodnutí o žádosti nepřezkoumatelným.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. v napadeném rozsahu a závislých výrocích zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, jenž v dalším řízení znovu posoudí důvodnost snížení splátek ze všech výše uvedených hledisek, avšak nikoliv jen na základě přednesů dlužnice, nýbrž na základě zjištění z důkazů k prokázání dlužničiných tvrzení, jež dlužnice navrhla, byť i k výzvě insolvenčního soudu. Pro potřeby dalšího řízení, ohledně posuzování podmínek pro vyhovění žádosti o nižší splátky, odvolací soud poukazuje na závěry vyjádřené např. v jeho usneseních č.j. KSCB 25 INS 10428/2012, 3 VSPH 1588/2012-B-16 ze dne 18.1.2013, č.j. KSPA 59 INS 29609/2012, 3 VSPH 923/2013-B-14 ze dne 16.9.2013 nebo č.j. KSPH 41 INS 7657/2013, 3 VSPH 1413/2013-B-21 ze dne 7.11.2013.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 18. prosince 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná