3 VSPH 235/2011-A-12
MSPH 79 INS 1854/2011 3 VSPH 235/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka MIDEN s.r.o., IČ 26958210, se sídlem Praha 3, Bořivojova 878/35, PSČ 130 00, zahájené na návrh věřitele Bohumila anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hodoníně, Brandlova 3393/129, PSČ 695 04, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2011, č.j. MSPH 79 INS 1854/2011-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2011, č.j. MSPH 79 INS 1854/2011-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. února 2011, č.j. MSPH 79 INS 1854/2011-A-6, uložil Bohumilu Přikrylovi (dále jen navrhovatel ), aby do 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč je nezbytná k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. po svém ustanovení do funkce, a to právě v těch případech, kdy v majetkové podstatě dostatek finančních prostředků nezbytných pro vedení řízení není. V insolvenčním návrhu navrhovatel uvedl, že má za společností MIDEN s.r.o. (dále jen dlužník ) nejen pohledávky vyplývající z již ukončeného pracovněprávního vztahu, ale také pohledávku ve výši 75.000,-Kč za výrobu tří nádrží pro Nafta Gbely, která však svým charakterem již pracovněprávní pohledávkou není. Navrhovatel tak není od platby zálohy na náklady insolvenčního řízení osvobozen. Soud uzavřel, že není zřejmé, zda dlužník disponuje peněžní hotovostí potřebnou ke krytí výše uvedených předpokládaných nákladů insolvenčního správce. Vyměření zálohy ve stanovené výši proto soud považoval pro další pokračování řízení za nezbytné.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a namítal, že je z insolvenčního návrhu zřejmé, že jeho pohledávka za dlužníkem má povahu pracovněprávního nároku. Pracovní poměr navrhovatele u dlužníka trval od 19.2.2009 do 5.5.2010. V souvislosti s ukončením pracovního poměru dohodou, se dlužník dne 6.5.2010 navrhovateli zavázal, že mu vyplatí odstupné za měsíce srpen až říjen 2010 ve výši 22.500,-Kč. Dlužník však ničeho nezaplatil. Navrhovatel má za dlužníkem ještě další pohledávku, kterou uvedl v insolvenčním návrhu, kterou sice nedoložil potřebnými přílohami, ale z jeho tvrzení je zřejmé, že pohledávka též souvisí s pracovním poměrem.

Dlužník ve svém vyjádření ze dne 14.3.2011 uvedl, že navrhovatelem tvrzený nárok ve výši 97.500,-Kč je neoprávněný. O odstupném se s navrhovatelem dohodl, že mu vyplatí 22.500,-Kč během měsíce března 2011. Navrhovatelem tvrzená pohledávka ve výši 75.000,-Kč není ničím doložena. Navrhovatel opakovaně a bezdůvodně podává insolvenční návrhy s cílem poškodit dobré jméno dlužníka.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 4.2.2011 tvrdil, že má za dlužníkem jednak pohledávku ve výši 22.500,-Kč z titulu nevyplaceného odstupného za měsíce srpen, září a říjen roku 2010 a jednak pohledávku za výrobu tří nádrží pro Nafta Gbely, přičemž za jednu nádrž dle dohody měl dlužník uhradit 25.000,-Kč. Navrhovatel dále tvrdil, že je mu známo, že mj. dalším věřitelem dlužníka jsou Česká správa sociálního zabezpečení, Pražská správa sociálního zabezpečení a Ing. Aleš Kubíček, jehož navrhovatel označil datem narození a adresou bydliště. Navrhovatel uvedl, že Ing. Aleš Kubíček má za dlužníkem pohledávku nejméně ve výši 575.000,-Kč ke dni 27.10.2010, a to na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 6.2.2009. Měsíční nájemné bylo sjednáno na 25.000,-Kč, přičemž dlužník je nehradí od uzavření nájemní smlouvy. K insolvenčnímu návrhu navrhovatel připojil pouze výpis z obchodního rejstříku, dohodu dlužníka a navrhovatele o tříměsíčním odstupném.

Právní důvod (skutečnosti, na nichž se uplatněný nárok zakládá) tvrzené pohledávky z titulu nedoplatku za výrobu tří nádrží pro Nafta Gbely navrhovatel nikterak nedoložil; nelze proto uzavřít, že by tato pohledávka byla svou povahou pracovněprávním nárokem. Tvrdí-li insolvenční navrhovatel, že jeho nárok je nárokem pracovněprávním (a není proto povinen platit zálohu na náklady insolvenčního řízení), pak je na něm, aby takový nárok doložil listinami, z nichž bez pochybností bude zřejmé, jaký je právní důvod tohoto nároku (pohledávky). Jestliže tak neučiní, jde k jeho tíži, že insolvenční soud nebude moci takto jednoznačně posoudit právní důvod pohledávky, kterou má mít insolvenční navrhovatel za dlužníkem. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že navrhovatel nedoložil, že vůči dlužníku uplatňuje pouze pracovněprávní nárok.

V insolvenčním návrhu o majetku dlužníka navrhovatel nic bližšího neuvedl; ze spisu se jiné údaje o majetku dlužníka nepodávají. Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení insolvenční správce k dispozici nemá a použít je nemůže. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pakliže navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, aniž tak učinil v maximální možné výši.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová