3 VSPH 2325/2015-B-15
KSPA 59 INS 9101/2015 3 VSPH 2325/2015-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců a JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v insolvenční věci dlužnice: Magda Ester anonymizovano , anonymizovano , bytem Polička-Město, Palackého nám. 160, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 25. srpna 2015, č.j. KSPA 59 INS 9101/2015-B-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 25. srpna 2015, č.j. KSPA 59 INS 9101/2015-B-7, se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně (dále jen soud) rozhodl v bodě I. výroku o neschválení oddlužení dlužnice, v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na její majetek a v bodě III. výroku konstatoval, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

Uvedl, že 8.4.2015 dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž tvrdila, že má 10 věřitelů a 10 závazků, celková výše nezajištěných závazků činí 280.027,-Kč a jedná se o závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů. Vznik těchto závazků má původ v neuspokojivé rodinné a sociální situaci a není schopna je plnit. Dlužnice pobírá invalidní důchod, který činí 8.601,-Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 800,-Kč. Jako způsob oddlužení navrhla plnění splátkového kalendáře s tím, že jí bude poskytován dar na základě darovací smlouvy ve výši 1.500,-Kč.

Soud pokračoval, že usnesením č.j. KSPA 59 INS 9101/2015-A-6 ze dne 18.5.2015 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Insolvenčním správcem soud ustanovil společnost Indra-Šebesta v.o.s., IČO 26919877, se sídlem v Brně, provozovna Litomyšl.

Ze zprávy insolvenčního správce z 29.6.2015 zjistil, že dlužnice má soudně stanovené výživné na syna ve výši 1.000,-Kč. Do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky 6 věřitelů a celková výše pohledávek činí 279.178,79 Kč, přičemž jsou všechny nezajištěné. Ze soupisu majetkové podstaty vyplývá, že dlužnice majetek vyšší hodnoty nevlastní a pobírá invalidní důchod ve výši 8.601,-Kč měsíčně. Dne 8.7.2015 se konalo přezkumné jednání, na němž insolvenční správce sdělil,

že bude třeba navýšit plnění ze smlouvy o důchodu. Proto bylo dlužnici uloženo, aby ve lhůtě deseti dnů doložila navýšení svých příjmů tak, aby bylo možné oddlužení schválit-tedy aby byla schopna uhradit během pěti let 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Do dne vydání napadeného usnesení dlužnice své navýšení příjmů nedoložila.

Soud cituje § 395 odst. 1 písm. b) a § 405 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), uzavřel, že po zohlednění všech skutečností by dlužnice nebyla schopna poskytnout plnění nezjištěným věřitelům za pět let alespoň ve výši 30 % jejich pohledávek, jak předpokládá § 395 IZ odst. 1 písm. b) IZ. S doloženými příjmy by byla schopna uhradit nezajištěným věřitelům v horizontu pěti let pouze necelých 24 % jejich pohledávek. Proto soud rozhodl, jak shora uvedeno, oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs, když postupoval dle ustanovení § 405 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí se dlužnice včas odvolala. Uvedla, že byla čtyřikrát napadena svými rodiči 16.2.2014 a po těžkém úrazu a zranění mozku v roce 1994 trpí kolapsovými stavy a globální poruchou paměti. Navíc od roku 2013 prožívá těžce odloučení od svého syna a řeší dlouhodobé rodinné problémy. Ve stresu z toho vyplývajícího zapomněla předložit novou darovací smlouvu, což činí dodatečně, neboť v době rozhodování soudu nebyla schopna nijak navýšit svůj stávající příjem, avšak podařilo se jí to dodatečně.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 405 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Usnesení podle § 405 IZ je rozhodnutím ve věci samé, jež vzhledem ke své povaze a s ohledem na § 167 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.), musí být vždy odůvodněno způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 o.s.ř. Z tohoto ustanovení plyne, že soud je povinen v odůvodnění uvést, jaká zjištění učinil o skutečnostech významných pro jeho závěry právní, tj. opatřit si podklad, z něhož dovodí své skutkové závěry, jež posoudí po stránce právní. Tyto nároky na odůvodnění rozhodnutí jsou důsledkem práva dotčených účastníků řízení (zde dlužnice), aby se mohli závěrům soudu kvalifikovaně bránit.

Těmto požadavkům však napadené usnesení nevyhovuje. Své rozhodnutí soud prvního stupně staví na tom, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je jen 24 % jejich pohledávek s tím, že dlužnici bylo uloženo, aby ve stanovené lhůtě deseti dnů doložila navýšení svých příjmů. Taková argumentace je však bez dalšího zejména pro nedostatek důvodů nedostatečná a odvolacím soudem nepřezkoumatelná.

Především postrádá dostatečně konkrétní skutková zjištění, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že dlužnice je s to uspokojit toliko 24 % pohledávek věřitelů a o kolik by měla svůj příjem, či jiné zdroje (darování, důchod) navýšit. Vycházel-li soud prvního stupně v tomto směru výlučně ze zprávy insolvenčního správce, odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje hodnocení relevantního obsahu této zprávy a uvedení důvodů, které soud vedly k závěru, že dané údaje lze mít za správné. Z protokolu z přezkumného jednání a schůze věřitelů z 8.7.2015 odvolací soud zjistil, že na schůzi věřitelů přednesl insolvenční správce stručně zprávu o dosavadní činnosti, resp. odkázal na její písemné znění (dokument B-4) a sdělil, že dlužnice bude muset pro splátkový kalendář navýšit smlouvu o důchodu. Následně soud uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů doložila navýšení svých příjmů, aby bylo, lze oddlužení schválit, v opačném případě je neschválí a na její majetek prohlásí konkurs.

Odvolací soud z uvedené zprávy insolvenčního správce (B-4) zjistil, že provedl výpočet stávajícího příjmu dlužnice a jí předložené darovací smlouvy v částce 1.500,-Kč měsíčně s výsledkem, že věřitelé budou uspokojení jen ve 23 %, tj. v částce 63.900,-Kč (po úhradě nároků insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč), takže nesplňuje podmínku minimálního uspokojení 30 %. Pokud by však dlužnice navýšila dar na 2.000,-Kč, pak by uhradila nezajištěným věřitelům 93.900,-Kč, tj. 34 %.

Odvolací soud ohledně schopnosti dlužnice uspokojit nezajištěné věřitele dospěl k jinému závěru. Pokud zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů činí 279.178,79 Kč, pak 30 % uspokojení by mělo činit 83.753,-Kč, nároky insolvenčního správce 65.340,-Kč (60x1.089,-Kč měsíčně, neboť je plátcem DPH), tedy by měla dlužnice uhradit 149.093,-Kč. Příjem dlužnice z invalidního důchodu činí 8.601,-Kč měsíčně a po odečtení soudem stanoveného výživného na syna ve výši 1.000,-Kč, jež je dlužnice povinna přednostně uhradit, jiné vyživovací povinnosti dlužnice nemá, lze použít pro splátkový kalendář částku 7.601,-Kč. V roce 2015, tedy v rozhodné době, bylo lze z tohoto příjmu dlužnice srážet měsíčně částku 989,-Kč, což činí za 60 měsíců splátkového kalendáře 59.340,-Kč a s připočtením daru 1.500,-Kč měsíčně, tj. 90.000,-Kč za 60 měsíců, by dlužnice uhradila celkem 149.340,-Kč; uspokojila by tedy nároky insolvenčního správce i nezajištěné věřitele. Z uvedeného je zřejmé, že závěr soudu prvního stupně o nedostatečnosti nabídky dlužnice pro splátkový kalendář v roce 2015 neobstojí.

Jen pro úplnost odvolací soud poznamenává, že pro splátkový kalendář pro rok 2016 lze kalkulovat se srážkou 948,-Kč měsíčně z invalidního důchodu dlužnice (s ohledem na pohyblivý údaj částek životního minima a normativu nákladů na bydlení, jako složek, jež se zohledňují při výpočtu zabavitelných částek z příjmů pro jednotlivé roky), což je 56.880,-Kč za 60 měsíců. Za této situace by měla dlužnice navýšit měsíční splátku cca o 40,-Kč. Pokud tedy dlužnice nabízí v odvolání navýšení daru na částku 2.000,-Kč měsíčně, pak nelze než konstatovat, že společně se srážkou z jejího invalidního důchodu budou její nezajištění věřitelé uspokojeni téměř ve 40 % (tj. v 111.540,-Kč = 60x2.948,-Kč) a plně uspokojeny nároky insolvenčního správce.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát a podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. za použití § 7 IZ jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení, v němž tento znovu věc posoudí při důsledném respektování § 157 odst. 2 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 13. května 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková