3 VSPH 2324/2015-B-51
KSUL 43 INS 20246/2011 3 VSPH 2324/2015-B-51

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice: Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Bílina, Za Chlumem 794, o odvolání věřitele BONUS PRAHA Investment, a.s. se sídlem Praha 10-Strašnice, Vinohradská 1511/230, zast. Mgr. Michalem Müllerem, advokátem, se sídlem Praha 10-Strašnice, Počernická 988/8, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 20246/2011-B-44 ze dne 6. listopadu 2015,

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen Soud) napadeným usnesením rozhodl, že bere na vědomí splnění oddlužení dlužnice Lucie anonymizovano , nar. 13. 6. 1971, trvale bytem Za Chlumem 794, Bílina, splátkovým kalendářem (bod I. výroku), určil insolvenčnímu správci IREKON v.o.s., IČO 28781309, Palackého 211, Turnov (dále jen správce) odměnu a náhradu hotových výdajů za dobu od schválení oddlužení v celkové výši 49.024,-Kč včetně daně z přidané hodnoty s tím, že tato částka byla insolvenčnímu správci vyplacena v průběhu oddlužení v měsíčních splátkách po 900,- Kč navýšených o daň z přidané hodnoty v zákonné výši (bod II. výroku), zprostil správce funkce insolvenčního správce dlužnice (bod III. výroku), osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (bod IV. výroku) s tím, že se osvobození vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod V. výroku) a přikázal plátci mzdy dlužnice AGC Automotive Czech, a.s., Chudeřice, aby od okamžiku doručení tohoto usnesení ukončil provádění srážek ze mzdy dlužnice dle usnesení č.j. KSUL 43 INS 20246/2011-B-6 ze dne 29.02.2012 (bod VI. výroku).

V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že usnesením ze dne 14.12.2011 k návrhu dlužnice zjistil její úpadek a povolil jej řešit oddlužením, a usnesením ze dne 29.2.2012 schválil způsob oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Pokračoval, že mu správce předložil zprávu o splnění oddlužení dlužnice (dokument B-38), z níž se podává, že oddlužení bylo splněno v srpnu 2015, kdy dlužnice zcela isir.justi ce.cz uhradila pohledávky nezajištěných věřitelů zahrnuté do splátkového kalendáře a jeho přednostní nároky.

Cituje § 413 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), soud konstatoval, že oddlužení bylo řádně splněno, proto je vzal podle tohoto ustanovení na vědomí a současně podle § 38 odst. 1 IZ a § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) rozhodl o odměně správce, jehož zprostil funkce. Cituje dále § 414 odst. 1 až 3 IZ uzavřel, že dne 20.8.2015 obdržel návrh dlužnice podle § 414 odst. 1 IZ na osvobození od placení pohledávek, a protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro osvobození dlužnice od placení pohledávek, dlužnici od jejich placení osvobodil.

Toto usnesení napadl věřitel BONUS PRAHA Investment, a.s. (dále jen Věřitel) v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti bodům IV. a V. výroku a navrhl, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že je právním nástupcem věřitele Equa bank, a.s. se sídlem v Praze (dále též původní věřitel), od něhož přihlášenou pohledávku ve výši 384.636,73 Kč, jako zajištěnou majetkem dlužnice (bytovou jednotkou), nabyl. Zajištění bylo zpeněženo v průběhu insolvenčního řízení a byl mu jako zajištěnému věřiteli vydán výtěžek ze zpeněžení ve výši 212.953,12 Kč. Cituje § 2 písm. g), § 5, § 167 odst. 2 a § 299 odst. 1 IZ konstatoval, že po tomto uspokojení je v rozsahu zbývající části pohledávky věřitelem nezajištěným, avšak dle zprávy správce o splnění oddlužení dlužnicí tato jeho pohledávka ve výši 171.683,61 Kč uspokojena nebyla, a proto měl být podle § 398 odst. 3 IZ zahrnut mezi ostatní věřitele s nezajištěnými pohledávkami a v rámci oddlužení uspokojován plněním splátkového kalendáře. S odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 2095/2015-P1-10, KSPH 71 INS 3075/2014, ze dne 9.12.2015 a sen. zn. 104 VSPH 126/2014, podle nichž věřitel, který zajistil svou pohledávku, nemůže při úpadku svého dlužníka mít horší postavení než věřitel, který svou pohledávku zajištěnu nemá, a proto je na něm zvolit, zda zajištění uplatní, aby maximalizoval výši uspokojení pohledávky, přičemž lze pohledávku přihlásit z části jako zajištěnou a z části jako nezajištěnou, pokud věřitel dospěje k závěru, že zástava má nižší hodnotu, než celá zajištěná pohledávka. Pak má zato, že okamžikem zpeněžení předmětu zajištění se jeho pohledávka ze zákona stala pohledávkou nezajištěnou a neuspokojená část by měla být zahrnuta do splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z dikce ustanovení § 166 věty první IZ vyplývá, že zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují a připojit listiny, které se toho týkají.

Dle § 167 IZ zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojí ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak (odst. 1 věta první). Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zajištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších nezajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu. Podle věty první se postupuje, dokud nedojde ke zpeněžení zajištění (odst. 3).

Podle ustanovení § 174 odst. 3 IZ jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Je tedy zřejmé, že je zcela na volbě věřitele, zda svoji zajištěnou pohledávku uplatní v insolvenčním řízení jako zajištěnou pohledávku, či nikoliv. Neuplatní-li zajištění způsobem uvedeným ve výše citovaných ustanoveních, nelze takovou pohledávku přezkoumat jako zajištěnou. Obecně vzato není žádný věřitel povinen uplatňovat vůči dlužníku zajištění své pohledávky a je zcela na jeho rozhodnutí, jakým způsobem bude nárok uplatňovat. Ostatně v insolvenčním řízení se uplatní ustanovení § 174 odst. 3 IZ, které výslovně tuto možnost připouští a stanoví, že nepřihlásí-li věřitel pohledávku jako zajištěnou, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Věřitel, který zajistil svou pohledávku, nemůže při úpadku svého dlužníka mít horší právní postavení než věřitel, který svou pohledávku zajištěnu nemá, a proto je na něm zvolit, zda zajištění pohledávky neuplatní, resp. je zamlčí, aby maximalizoval výši uspokojení své pohledávky. Nejedná se o vadu či neúplnost přihlášky, nepřichází proto v úvahu ani postup dle § 188 odst. 2 IZ výzvou insolvenčního správce vůči věřiteli, aby opravil nebo doplnil přihlášku pohledávky.

Z uvedeného však zároveň plyne závěr, že má-li volbu, zda pohledávku přihlásí jako zajištěnou nebo nezajištěnou, nelze mu toto právo upřít ani tam, kde část zajištěné pohledávky přihlásí jako nezajištěnou, neboť nelze připustit, aby věřitel v části, v níž neočekává uspokojení pohledávky ze zajištění, ji postoupil na třetí osobu, která v tomto rozsahu pohledávku přihlásí jako nezajištěnou, byť fakticky zajištěná je, a věřitel by tak na základě svých ujednání s postupníkem dosáhl toho, čeho by nemohl dosáhnout přihláškou jedinou (viz též shora odvolatelem citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 104 VSPH 126/2014).

Zajištění věřitelé, tedy věřitelé, jejichž pohledávky jsou-některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ-zajištěny majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka, mají při oddlužení specifický režim uspokojení. Bude-li pohledávka takového věřitele v insolvenčním řízení přihlášena a zjištěna jako pohledávka s právem na její uspokojení ze zajištění (majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka), může být v oddlužení uspokojena-i kdyby byl dlužník též věřitelovým osobním dlužníkem, nikoli jen zástavcem-jedině ze zpeněžení tohoto zajištění. To platí pro obě formy oddlužení. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dochází ke zpeněžení zajištění bez dalšího, při oddlužení plněním splátkového kalendáře se tak stane, jen pokud o to zajištěný věřitel požádá; zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění (§ 398 odst. 3 IZ a § 409 odst. 3 IZ). Výtěžek z tohoto zpeněžení se vydá zajištěnému věřiteli postupem dle § 298 a 299 IZ (jako při konkursu).

Podle § 413 IZ splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že jakmile je oddlužení plněním splátkového kalendáře splněno (ať již uplynutím standardní pětileté doby jeho trvání, nebo dříve úplným uspokojením nezajištěných věřitelů), insolvenční správce již neplní žádné povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře, neboť jeho trvání skončilo a pominuly tak i s ním spojené účinky, včetně povinností dlužníka a insolvenčního správce směřujících k provedení daného způsobu oddlužení. Za této situace insolvenční správce provede jen úkony, již s ukončením oddlužení souvisí, tj. oznámí (doloží) soudu jeho splnění a vyúčtuje svoji odměnu a hotové výdaje s uvedením rozsahu, v jakém mu již byly zapraveny, popř. se zúčastní jednání k rozhodnutí dle § 413 IZ, jestliže je k tomu soud nařídí.

Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které s v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (ods.t 4).

Podle § 416 odst. 2 IZ rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníka.

Podmínkou pro přiznání osvobození dlužníka od placení pohledávek věřitelů je výslovný návrh dlužníka, aby mu bylo osvobození přiznáno. Postup soudu při rozhodování o osvobození dlužníka od placení pohledávek je předurčen mírou uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Jestliže dlužník řádně a včas splní všechny povinnosti podle schváleného oddlužení (mezi ně též patří předpoklad, že nezajištěným věřitelům se dostane minimálně 30 % uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení), pak k rozhodnutí soudu o osvobození dlužníka od placení pohledávek není nezbytné slyšení dlužníka, popřípadě insolvenčního správce.

Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně rozhodoval o osvobození dlužnice poté, kdy mu podáním ze dne 19.8.2015 (dokument B-35) navrhla osvobození od placení pohledávek, neboť je uhradila ve 100 % a na základě podání správce ze dne 14.10.2015, v němž Soudu sdělil, že dlužnice uhradila přihlášené pohledávky zařazené do splátkového kalendáře (nezajištěné pohledávky ve výši 633.047,66 Kč) ve 100 %, že v průběhu insolvenčního řízení byl uspokojen Věřitel coby zajištěný věřitel do částky 212.953,12 Kč na zjištěnou pohledávku 384.636,73 Kč a uspokojeny jeho nároky na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 49.024,-Kč. Učinil tak napadeným rozhodnutím, v němž současně vzal podle § 413 IZ splnění oddlužení dlužnicí na vědomí, rozhodl o odměně správce a jeho nákladech a zprostil ho funkce a dlužnici osvobodil od placení pohledávek.

Z přihlášky pohledávky původního věřitele (č. 8) odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení přihlásil nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 384.636,73 Kč, mající původ ve smlouvě o úvěru reg. č. 001851/08/02/001 ze dne 16.12.2008 uzavřenou mezi dlužníkem a Credit Fundig, a.s. se sídlem v Praze, jež pohledávku z této smlouvy postoupila původnímu věřiteli 29.8.2011. Pohledávka byla přihlášena jako zajištěná majetkem dlužnice dle specifikace v příloze č. 1 (ta měla obsahovat smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem reg. č. 001851/08/03/001 ze dne 8.1.2009). K návrhu původního věřitele pak Soud usnesením ze dne 9.12.2013 (č.j. KSUL 43 INS 20246/2011-P8-3) rozhodl o vstupu Věřitele do řízení namísto původního věřitele.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 29.2.2016 (dokument B-5) se podává, že se původní věřitel tohoto jednání nezúčastnil, jeho přihláška byla zjištěna v celé výši jako zajištěná zástavním právem váznoucím na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 6807 pro kat. úz. a obec Bílina, jedná se o bytovou jednotku č. 794/23. Dlužnice žádnou z přihlášených pohledávek nepopřela.

Po schůzi věřitelů, jež následovala po přezkumném jednání, rozhodl Soud o schválení dlužnice splátkovým kalendářem, do něhož pojal zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů (bod II. výroku) a vyslovil, že pohledávka původního věřitele ve výši 384.636,73 Kč bude uspokojena z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí (předmětné bytové jednotky), pokud o to tento věřitel požádá podle § 409 odst. 3 IZ.

Z návrhu správce na udělení souhlasu insolvenčního soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli z 30.3.2015 (dokument B-28) odvolací soud zjistil, že správce oznámil soudu, že k pokynu Věřitele zpeněžil předmětnou bytovou jednotku přímým prodejem za cenu 220.800,-Kč a požádal o souhlas s vydáním čistého výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ve výši 212.953,12 Kč (částka po odečtení nákladů na zpeněžení ve výši 2.671,68 Kč a jeho odměny 5.175,20 Kč z výtěžku zpeněžení). Usnesením z 18.5.2015 (dokument B-33) pak Soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku 212.953,12 Kč Věřiteli a s výší odměny správce 5.175,20 Kč.

Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že Věřitel, resp. jeho právní předchůdce svou pohledávku v insolvenčním řízení dlužnice uplatnil jako zajištěnou, takto byla při přezkumném jednání zjištěna a z výtěžku zpeněžení zajištění byla jeho pohledávka uspokojena. V žádném případě nemohl být Věřitel se svou zjištěnou zajištěnou pohledávkou zařazen do splátkového kalendáře, neboť do něj se zahrnují jen věřitelé se zjištěnými nezajištěnými pohledávkami. Nelze připustit, aby v průběhu probíhajícího splátkového kalendáře, byl do něj zařazen věřitel se zajištěnou pohledávkou v rozsahu, v němž nebyla uspokojena z výtěžku zajištění, jak fakticky dovozuje Věřitel v odvolání. Věřiteli nebránilo nic v tom, aby případně svou pohledávku přihlásil jako částečně zajištěnou a částečně nezajištěnou, jak naznačeno výše, a jde jen k jeho tíži, že si neověřil hodnotu předmětu zajištění a spoléhal, že z výtěžku jeho zpeněžení bude plně uspokojen. V případě, že by zajištěný věřitel ani nepožádal o uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení, anebo k němu v průběhu oddlužení z jakýchkoliv příčin nedošlo, má i přesto vůči dlužníku zachováno právo domáhat se uspokojení své pohledávky ze zajištění.

Odvolací soud dospěl k závěru, že subjektivní legitimace k podání odvolání Věřiteli nesvědčí, neboť dle § 416 odst. 2 věty třetí IZ je k němu legitimován pouze přihlášený nezajištěný věřitel, jehož zjištěná (nezajištěná) pohledávka nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena; takovým věřitelem však odvolatel není.

Odvolací soud na základě výše uvedeného odvolání odvolatele podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Jen pro úplnost odvolací soud poznamenává, že na výše vyslovených závěrech nemění nic argumentace Věřitele shora citovanými rozhodnutími Vrchního soudu v Praze, jež se zabývaly otázkou možného uplatnění pohledávky zčásti jako zajištěné a zčásti jako nezajištěné, jak vysvětleno výše, což však není případ Věřitele.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. května 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková