3 VSPH 2323/2014-B-13
KSPH 60 INS 17726/2014 3 VSPH 2323/2014-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mladé Boleslavi, ul. 17. listopadu 1202, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 17726/2014-B-6 ze dne 27. října 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 17726/2014-B-6 ze dne 27. října 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) schválil dlužníkovo oddlužení (bod I. výroku) a uložil dlužníkovi, aby po dobu následujících pěti let, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů, platil vždy ke každému 20. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky podle poměru pohledávek jednotlivých nezajištěných věřitelů k celkové výši jejich pohledávek a návrh dlužníka na stanovení nižších než zákonem určených splátek zamítl (bod II. výroku), do bodů III.-XI. výroku promítl povinnosti dlužníka a dalších subjektů (plátce mzdy a insolvenčního správce) při oddlužení plněním splátkového kalendáře v souladu s obsahovými náležitostmi vymezenými v § 406 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud vyšel ze zjištění, že celková výše nezajištěných závazků dlužníka činí 595.707,83 Kč, jeho očekávané příjmy z pracovního poměru činí 37.950,-Kč, vlastní méně likvidní majetek, nemá žádné vyživovací povinnosti a není vlastníkem nemovitostí a nedisponuje finančními prostředky; bydlí v nájmu u svých rodičů, jimž přispívá měsíčně částkou 3.000,-Kč.

V návrhu na povolení oddlužení dlužník požádal o stanovení nižších než zákonných srážek ve smyslu § 391 InsZ ve výši 6.100,-Kč s odůvodněním, že do úpadkové situace se dostal vinou své závislosti na hracích automatech a důvody pro vyhovění uvedené žádosti shledal v tom, že je zavázán svým blízkým vrátit jim jejich v minulosti mu poskytnutou výpomoc. Mimořádné výdaje nad rámec běžného hospodaření neuvedl.

Konstatoval, že na schůzi věřitelů se žádný z nich nedostavil, a proto při určení způsobu oddlužení postupoval podle § 402 odst. 5 InsZ a protože neshledal důvody pro neschválení oddlužení podle § 405 InsZ schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (§ 406 InsZ).

Výrok, jímž zamítl dlužníkovu žádost stanovení nižších než zákonem stanovených splátek insolvenční soud uvedl, že dlužník má minimální výdaje spojené s bydlením, nepečuje o další osoby, nemá žádné zdravotní výdaje, resp. mimořádné životní výdaje, dovodil, že tu nejsou důvody pro vyhovění žádosti. Akcentoval, že na dlužníka při oddlužení (jakožto ekonomickému dobrodiní pro dlužníka) jsou kladeny vyšší nároky na spotřební kázeň a je tak v dlužníkově dispozici, aby své výdaje přizpůsobil nastalé finanční situaci. Poznamenal zároveň, že dlužníkem uváděné důvody ve prospěch jeho žádosti, tj. vůle uspokojit své blízké z nezabavitelné částky nejsou právně významné. Při porovnání principu co nejvyššího uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů s principem znovuobnovení ekonomického potenciálu dlužníka, dospěl k závěru, že v projednávané věci je třeba upřednostnit princip co nejvyššího uspokojení pohledávek zařazených do splátkového kalendáře. Konstatoval, že důvodem pro vyhovění návrhu na určení nižších než zákonem stanovených splátek není skutečnost, že z nabídky dlužníka bude uspokojeno nad 50% jejich nezajištěných věřitelů, nýbrž uhrazení těchto pohledávek v maximální možné míře, a to v co nejkratší době vzhledem k objektivním poměrům dlužníka, neboť v průběhu času objektivně narůstá pravděpodobnost, že úplné úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů nemusí být dosaženo (např. ztráta zaměstnání, zdravotní problémy) a že vyhovění takové žádosti přicházení v úvahu ve zcela ojedinělých případě, odůvodněných zcela mimořádnými poměry na straně dlužníka (ohrožujících při nevyhovění žádosti plnění splátkového kalendáře).

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že žádosti o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek vyhověl, tj. aby určil výši měsíčních splátek 6.100,-Kč, přičemž zopakoval, že v minulosti byl závislý a veškeré své příjmy i úvěry prohrál v automatech, později se léčil, začal pracovat a řešit své finanční problémy. Netušil však, že poctivě pracovat představuje v insolvenčním řízení nevýhodu a upozornil na řadu těch dlužníků, kteří mají sotva životní minimum a splatí nezajištěným věřitelům 30%, zatímco on navrhl splátku 6.100,-Kč a později ve výši, aby byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů za dobu 5 let trvání splátkového kalendáře uspokojeny v rozsahu 100%, avšak ani s tímto návrhem insolvenční soud nevyslovil souhlas. Z uvedených důvodů pociťuje napadené usnesení jako velikou křivdu a nespravedlnost, když podle InsZ trvá oddlužení splátkovým kalendářem 5 let. Uzavřel, že neprovedl žádný protiprávní čin a dopadl hůře než plno jiných lidí, kteří požádali o oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 391 InsZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno (odst. 1). Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odst. 3).

Podle § 398 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odst. 3). Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží (odst. 4).

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 InsZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 InsZ.

Podle § 406 odst. 1 InsZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 InsZ.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 InsZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, s náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 2 InsZ. Pokud insolvenční soud dlužníkově žádosti jiné výše měsíčních splátek po jejím projednání (zcela) nevyhověl, je dlužník podle § 406 odst. 4 poslední věty InsZ oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

Smyslem institutu nižších splátek je umožnit dosáhnout osvobození od placení pohledávek typicky těm dlužníkům, v jejichž poměrech by zákonné splátky nutně nastolily sociální situaci neřešitelnou v konečném důsledku jinak než konkursem. To nemusí být jen dlužníci s nadstandardně vysokými příjmy; za předpokladu uspokojení minimálně 50 % pohledávek věřitelů zákon zjevně dává přednost zachování základního sociálního statusu též u dlužníka, který by se plněním zákonných splátek dostal do hmotné nouze.

Zákon č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, totiž v ustanovení § 2 odst. 2 za osobu nacházející se v hmotné nouzi považuje každého, u něhož je vážně ohroženo zabezpečení základních životních podmínek, jelikož jeho příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje po odečtení přiměřených nákladů na bydlení částky živobytí, za předpokladu že si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Oddlužení je institutem nikoliv jen ekonomickým, nýbrž spíše-sociálním. Závěru o opodstatněnosti snížení splátek oproti splátkám zákonným však musí předcházet nepochybné zjištění, že by se dlužník v důsledku zamítnutí žádosti do stavu sociální nouze skutečně dostal a nelze vycházet pouze z tvrzení dlužníka, jak tomu je v projednávané věci a listin, z nichž tento závěr konkrétně neplyne a dlužník důvody pro snížení splátek nedoložil a neučinil tak ani v rámci podaného odvolání maje za to, že stačí, že žádosti je třeba vyhovět bude-li schopen uspokojit za dobu trvání splátkového kalendáře pohledávky svých nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 50%, přestože z napadeného usnesení plyne, že se jedná s pouze o základní, nikoliv však jediný předpoklad, pro vyhovění žádosti o snížení zákonných splátek.

Nadto je třeba přihlížet k zákonným východiskům konceptu oddlužení, neboť se tak uspořádají majetkové poměry dlužníka ve vztahu k nezajištěným věřitelům avšak též na jejich úkor, neboť dlužník, který řádně plnil splátkový kalendář, byť by uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů před uplynutím doby 5 let v rozsahu 100%, je osvobozen od placení příslušenství pohledávek, jež jsou zahrnuty do splátkového kalendáře a které přirostly v době po zjištění dlužníkova úpadku a v průběhu insolvenčního řízení se neuspokojují (§ 170 InsZ).

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení v kolonce č. 14 předepsaného formuláře požádal o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek ve výši 6.100,-Kč, neboť je schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů za dobu trvání splátkového kalendáře 50% jejich pohledávek. Z protokolu o schůzi věřitelů konané 9.10.2014 (dok. B-3) se podává, že se jí nezúčastnil žádný z věřitelů a dostavil se pouze dlužník a insolvenční správce Mgr. Michal Večeřa. Pod bodem 5 programu (v souladu s programem, jak byl uveden v usnesení soudu o zjištění úpadku-dok. A-8) byla projednána dlužníkova výše uvedená žádost, k níž dlužník doplnil, že na hracích automatech utratil tolik peněz, že již neměl prostředky na splácení původních úvěrů, které si vzal na automobil, je po léčení ze závislosti na hracích automatech, bydlí u rodičů, jímž bude přispívat 3.000,-Kč měsíčně. Důvodem žádosti je to, že je zavázán blízkým osobám vrátit výpomoc, kterou mu poskytly v minulosti, zvýšené náklady oproti běžným poměrům nemá.

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že v projednávané věci tu nejsou důvody pro určení nižších než zákonem stanovených splátek. Pohledávky nezajištěných věřitelů činí 595.707,83 Kč, 30% pak 178.712,34 Kč a po připočtení nároků insolvenčního správce v rozsahu odměny a náhrad jeho hotových výdajů 65.340,-Kč za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře dlužník musí nabídnou do splátkového kalendáře za tuto dobu 244.052,34 Kč. Jeho nabídka je podstatně vyšší neboť srážky z příjmu 37.950,-Kč ve stejném rozsahu, v jakém se upokojují přednostní pohledávky věřitelů v řízení o výkon rozhodnutí nebo v exekuci činí 28.773,-Kč a dlužník tak nabízí za dobu 60 měsíců nezajištěným věřitelům 1.661.043,-Kč po odečtení 65.340,-Kč pro uspokojení pohledávek insolvenčního správce. Při splátkách 6.100,-Kč tak činí nabídky 366.000,-Kč, pro nezajištěné věřitele 299.660,-Kč představující 50,30% pohledávek nezajištěných věřitelů. V případě, že by dlužník měl splatit 100% pohledávek nezajištěných věřitelů a 65.340,-Kč za 5 let, musela by jeho nabídka být 661.047,83 Kč, tj. 11.017,46 Kč. Naopak při zákonných srážkách by dlužník uspokojil pohledávky svých nezajištěných věřitelů za 21,5 měsíců. Právní úprava, jak uvedeno výše, umožňuje žádosti o nižší splátky vyhovět tam, kde při splátkách ve výši zákonného rozsahu by bylo oddlužení ohroženo z důvodů, které jsou mimořádné a mohly by vést k tomu, že by se dlužník ocitl v situaci sociální nouze. V projednávané věci tomu tak není a je třeba vzít v úvahu okolnosti, za nichž se dostal dlužník do úpadkové situace, a lze spravedlivě požadovat na dlužníkovi, aby své výdaje omezil a uspokojil své věřitele v co nejkratší době. Dlužník se pak mýlí, má-li za to, že insolvenční řízení v takovém případě pro něj nepřináší žádné dobrodiní, neboť to třeba vidět v jeho osvobození od příslušenství pohledávek nezajištěných věřitelů, jež za dobu trvání splátkového kalendáře přirostou a v insolvenčním řízení se neuspokojují. Odvolací soud zdůrazňuje, že ve stadiu insolvenčního řízení po schválení oddlužení je možná jeho konverze do prohlášení konkursu, ukáže-li se, že lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (§ 418 odst. 3 InsZ). Zůstává pak otázkou, zda důvody, pro které dlužník podal žádost o snížení splátek pod zákonem stanovenou hranici, totiž že chce vrátit blízkým výpomoc, kterou mu v minulosti měli poskytnout, ve skutečnosti nepředstavují nepoctivý záměr zvýhodnit některé z jeho věřitelů, jejichž pohledávky sám v insolvenčním návrhu neuvedl a kteří se ani do insolvenčního řízení nepřihlásili, na úkor věřitelů pojatých do splátkového kalendáře.

Insolvenční soud správně žádost o stanovení nižších než zákonných splátek zamítl a odvolací soud se s důvody tohoto závěru ztotožňuje.

Protože odvolací soud nezjistil ani žádná procesní pochybení stran projednání dlužníkovy žádosti, na základě výše uvedeného napadené usnesení v napadeném rozsahu podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. srpna 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková