3 VSPH 2264/2015-A-11
KSPL 65 INS 23235/2015 3 VSPH 2264/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického v insolvenční věci dlužnice Vlasty anonymizovano , anonymizovano , bytem v Janovicích nad Úhlavou, Rohozenská 301, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 23235/2015-A-6 ze dne 15. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 23235/2015-A-6 ze dne 15. října 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 15.9.2015 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční soud vyšel z toho, že v insolvenčním návrhu (kol. č. 7 Návrhu na povolení oddlužení) dlužnice neuvedla rozhodné skutečnosti, z nichž její úpadek plyne, když pouze uvedla, že má více věřitelů, peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky objektivně není schopna plnit, jelikož zastavila platby části svých peněžitých závazků a část z nich neplní po dobu minimálně 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž ve skutečnosti jen citovala § 3 zák.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), avšak neuvedla žádné konkrétní skutečnosti.

Cituje § 3 InsZ a s odkazem na závěry Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí sen.zn. 29 NSČR 22/2009 z 20.5.2010, jež bylo publikováno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž soud dovodil, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové skutečnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouze konstatování, že dlužník je v úpadku, nebo případně, že dlužník je insolventní, nebo v platební neschopnosti anebo že je předlužen, není uvedením okolností, které úpadek osvědčují insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh trpí nedostatky, jež brání jeho projednání. Proto postupem podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh odmítl.

Doplnil, že je bez vadný, projednatelný insolvenční návrh musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti, tj. vyjádřit se k počtu svých věřitelů a ke splatnosti jednotlivých závazků, přičemž rozhodné skutečnosti musí být řádně doloženy, a upozornil na to, že přiložené přílohy, resp. povinné seznamy neodpovídají svými náležitostmi zákonným požadavkům formulovaným v ustanovení § 104 odst. 1 InsZ.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Insolvenčnímu soudu vytkla, že ji nevyzval k doplnění insolvenčního návrhu, měl-li za to, že trpí nedostatky, bylo namístě jí vyzval k jeho doplnění. Doplnila, že insolvenční návrh koncipovala podle jiného insolvenčního návrhu, k němuž žádné připomínky soud neměl a že vzhledem k tomu, že je insolvenční rejstřík veřejně přístupný, považuje za neetické, aby své soukromé problémy v insolvenčním návrhu rozepisovala s tím, že je insolvenčnímu soudu sdělí osobně při jednání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Podle § 104 InsZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí

§ 103 odst. 1 InsZ obdobně (povinnost označit věřitele firmou, identifikačním číslem a sídlem). Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Insolvenční soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, zejména je musí dlužník podepsat s prohlášením, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení a zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala s využitím Formuláře insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. V kolonce č. 7 Formuláře uvedla, že má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není objektivně schopna plnit, neboť v části zastavila jejich platby, v části se jedná o závazky, jež neplní po dobu delší 3 měsíců. Ke svým 6 závazkům uvedla pouze jejich výši a to, že jsou exekučně vymáhány, avšak neoznačila jim odpovídající pohledávky, věřitele a spisovou značku exekučního řízení, z něhož by plynulo, před kterým soudem exekuce probíhá, resp. kdo byl exekucí pověřen, nebo lhůtu splatnosti každé z těchto pohledávek. Nedostatky tvrzení v kolonce č. 7 však nelze nahradit ani obsahem seznamu závazků, neboť dlužnice sice připojila k insolvenčnímu návrhu seznam závazků, z něhož lze dovodit pouze spisové značky, pod nimiž se staly pohledávky jednotlivých věřitelů vykonatelné, avšak neplyne z něho výše jednotlivých pohledávek, neobsahuje řádné označení jednotlivých věřitelů (firma, identifikační číslo, sídlo) a zejména postrádá prohlášení o tom, že je správný a úplný, neboť odpovědnost za jeho úplnost a správnost nese navrhující dlužník a nikoliv soud, který dlužnici pouze vypsal svá rozhodnutí, jež proti k žalobám jejích věřitelů vydal.

Odvolací soud tak shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že insolvenční návrh trpí nedostatky bránícími jeho projednání. Dlužnice se mýlí, má-li za to, že ji insolvenční soud měl vyzval k odstranění vad insolvenčního návrhu. Neboť tento postup upravený v ustanovení § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.) ustanovení § 128 odst. 1 InsZ vylučuje.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že třeba rozlišovat mezi obsahem insolvenčního rejstříku přístupným v internetové síti a obsahem insolvenčního rejstříku, který je přístupný jen soudu a svým obsahem musí odpovídat tomu, co je obsahem samotného insolvenčního spisu v papírové podobě. Podle § 422 InsZ na žádost fyzické osoby, která učinila příslušné podání, však může insolvenční soud rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby obsažené v podání nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 odst. 1 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková