3 VSPH 2262/2015-B-64
MSPH 79 INS 4884/2015 3 VSPH 2262/2015-B-64

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka STROJEXPORT-VIA, spol. s r.o., IČO 48109941, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 17, za účasti státního zastupitelství, o odvolání věřitele JUDr. Viktora Bradáče (Věřitel) se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 12 proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 4884/2015-B-52 ze dne 22. října 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 4884/2015-B-52 ze dne 22. října 2015 se z r u š u j e.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil podle § 11 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), insolvenčnímu správci JUDr. Josefu Cupkovi (Správce), aby bez prodlení podle § 227 InsZ vyňal ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (soupis) majetkové hodnoty, jež nemohou (nemusí) sloužit k uspokojení věřitelů, a to 100% akcií emitovaných společností Palác Fénix, a.s., IČO 49240382 (Společnost PF) a 100 % akcií emitovaných společností HOTEL ČECHIE PRAHA, a.s., IČO 25051997(Společnost HČ) a předložil mu upravený soupis majetkové podstaty, respektující tento pokyn soudu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem, k jehož návrhu insolvenční řízení je vedeno, tři věřitelé a to Věřitel s pohledávkou ve výši 254.741,78 Kč, Společnost PF s pohledávkou 100.000,-Kč a dále Ing. Martina Vinšová (Věřitelka) s pohledávkou 250 mil. Kč. Zatímco pohledávka Věřitele byla zjištěna, pohledávka Společnosti PF je dosud sporná a přihláška pohledávky Věřitelky byla jako opožděně podaná dosud nepravomocně odmítnuta, přičemž byla uplatněna s tím, že je zajištěna akciemi Společnosti HČ a že osobním dlužníkem z ní je osoba odlišná od dlužníka. Uvedl dále, že Správce sepsal do soupisu 40.382 akcií Společnosti PF v nominální hodnotě 1,4 mld. Kč, 100 % akcí Společnosti HČ o nominální hodnotě 397,4 mil. Kč a 100 % akcií společnosti FK VIKTORIA ŽIŽKOV, a.s. (Společnost FK) v nominální hodnotě

1 mil. Kč, tj. akcie o celkové nominální hodnotě 1.818.400.000,-Kč (součet uvedených částek je o 20.000.000,-Kč nižší), přičemž důvodem tohoto postupu byl právní názor Věřitele, vyžádané právní stanovisko od Advokátní kanceláře Becker a Poliakoff, spol. s r.o. a také vyjádření státního zastupitelství v trestním řízení, podle kterého nelze vyloučit, že akcie jsou dlužníkovým majetkem. K uvedeným akciím uplatňují práva třetí osoby domáhající se jejich vyloučení ze soupisu, přičemž na vyloučení akcií Společnosti PF bylo podáno 5 vylučovacích žalob, na vyloučení akcií Společnosti HČ byly podány 3 žaloby a na vyloučení akcií Společnosti FK byly podány dvě žaloby.

Cituje ustanovení § 1 písm. a), § 5 písm. a), § 227 a § 308 odst. 1 písm. a) InsZ insolvenční soud konstatoval, že insolvenční řízení nemá sloužit k vyřešení sporů, které mezi sebou vedou možní vlastníci sporných akcií, jejichž akcie byly do soupisu zahrnuty, nemůže sloužit k přezkumu rozhodnutí orgánů Společnosti PF,HČ a FK a ani by nemělo být s těmito úmysly (s možným využitím oprávnění Správce) zneužito, neboť jeho účelem je pouze řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka a uspořádání jeho majetkových poměru tak, aby tím bylo dosaženo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení jeho věřitelů. Akcentoval, že se jeví jako nadbytečný a zcela v rozporu s výše uvedeným účelem insolvenčního řízení a se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení postup Správce, jímž sepsal sporné akcie do soupisu dlužníkovy majetkové podstaty za situace, kdy tak sepsal údajný majetek dlužníka, který mnohonásobně převyšuje výši dvou dosud uplatněných pohledávek věřitelů, z nichž zjištěna byla jen jediná, a kdy vlastnické právo dlužníka ke sporným akciím je přinejmenším sporné a opírá se o stanoviska a názory osob, které nemusí být nepodjaté (Věřitel působí ve výše uvedené advokátní kanceláři Becker a Poliakoff, spol. s r.o.). Dlužníkovo vlastnické právo ke sporným akciím však nelze bez dalšího dokazování dovodit ani z kasačního rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství ze 7.4.2013, č.j. 1 VZN 1652//2012-73 vydaného v trestní věci. Upozornil zároveň na to, že Správce při výkonu akcionářských práv zasáhl do složení statutárního orgánu Společnosti HČ v době, kdy dlužníkovo právo k akciím této společnosti je sporné a probíhají spory o jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty. Správce sice měl právo vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, avšak obezřetně až do pravomocného skončení excindačních žalob ve vztahu k zákonnému požadavku uvedenému v § 225 odst. 4 InsZ, ledaže by výkonem akcionářských práv odvracel újmu zapsanému majetku bezprostředně hrozící, resp. by s tím vyslovil souhlas žalobce domáhající se jeho vyloučení ze soupisu; taková situace však v projednávané věci nenastala. Uzavřel, že lze důvodně očekávat, že pohledávky obou věřitelů mohou být uspokojeny v celkové výši 354.000,-Kč ze zpeněžení akcií Společnosti FK a jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty uplatňují pouze dva subjekty. Pohledávka Věřitelky za osobou odlišnou od dlužníka, jež je zajištěna akciemi Společnosti HČ a která byla insolvenčnímu soudem odmítnuta je z hlediska uspokojení ostatních věřitelů bez významu. Doplnil, že nelze přehlédnout i to, že v případě úspěchu Správce v řízeních o žalobách na vyloučení akcií Společnosti FK ze soupisu majetkové podstaty, bylo by třeba přistoupit ke zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. a) InsZ, neboť dlužníkův úpadek by byl nepochybně překonán. Není však žádný rozumný důvod do pravomocného skončení řízení o těchto dvou vylučovacích žalobách zahrnovat do majetkové podstaty dlužníka zároveň akcie Společností PF a HČ, resp. aby Správce vykonával v těchto společnostech práva akcionáře, neboť uvedené majetkové hodnoty nemusí vůbec sloužit k uspokojení dlužníkových věřitelů a nic Správci nezabrání, aby je sepsal do majetkové podstaty teprve poté, co nezaznamená úspěch ve sporech o vyloučení akcií Společnosti FK a jiný majetek nebude v majetkové podstaty dlužníka zjištěn nebo se objeví pohledávka dalšího věřitele, jež nebude odmítnuta pro opožděnost a k jejímuž uspokojení nebude výtěžek zpeněžení akcií Společnosti FK dostatečný. Soupis sporných akcií pak také může blokovat ukončení již před podáním insolvenčního návrhu zahájených a za podmínek § 263 InsZ přerušených sporů tam, kde dlužník je jejich účastníkem. Ve sporech, v nichž dlužník není účastníkem řízení a jejichž předmětem je určení vlastnictví ke sporným akciím, se Správce může účastnit řízení v postavení vedlejšího účastníka.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil, neboť je shledal nejen nedůvodným, nýbrž i nezákonným, učiněným v rozporu s právními předpisy. Konstatoval, že tu jsou závažné pochybnosti o tom, že Ing. Luděk Vinš je skutečným a jediným oprávněným akcionářem Společnosti HČ a Karel Pesel jediným akcionářem Společnosti PF. Upozornil na to, že insolvenční soud ustanovil Společnosti PF opatrovníka v osobě JUDr. Sylvy Rychtalíkové pro rozpor zájmů této společnosti a Ing. Luďka Vinše a že opatrovnice zjistila zásadní a alarmující nedostatky v hospodaření Společnosti PF, kdy Ing. Luděk Vinš jako předseda představenstva a jediná osoba ovládající tuto společnost z ní vyváděl finanční prostředky na jím ovládané obchodní společnosti a čerpal finanční prostředky ve svůj prospěch, čímž jí působí značné škody. Státní zastupitelství je přesvědčeno o tom, že jediným akcionářem Společnosti PF a HČ je dlužník, a proto vydalo pokyny orgánům činným v trestním řízení k zahájení trestního řízení proti Ing. Vinšovi v souvislosti s nabytím akcií Společnosti PF. Správce tak neměl jinou možnost, než sporné akcie sepsat do majetkové podstaty dlužník, aby dostál svým povinnostem insolvenčního správce. Dovodil, že dlužník může uplatnit své vlastnické právo ke sporným akciím v průběhu insolvenčního řízení jen tím, že je správce zahrne do soupisu majetkové podstaty. Postupem insolvenčního soudu mu právo svá práva bránit bylo upřeno a hrozí, že tak utrpí značnou újmu; závěr insolvenčního soudu, že uvedenou otázku lze vyřešit mimo insolvenční řízení odmítl jako nesprávný.

Namítl, že napadené usnesení je v rozporu s § 224 odst. 1 InsZ, podle něhož se do soupisu majetkové podstaty zapisují i věci, které nenáležejí dlužníkovi nebo, jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné, zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Správcovým titulem k vyjmutí majetku ze soupisu majetkové podstaty je až pravomocné rozhodnutí vydané v excindačním sporu, v němž uspěje.

Upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 3064/2000, podle kterého k vyloučení majetku sepsaného do soupisu majetkové podstaty lze dospět pouze a jen na základě rozhodnutí, kterým bylo vyhověno vylučovací žalobě. Dovodil, že zákonná úprava nezná pro vyloučení majetku ze soupisu důvod spočívající v tom, že pro uspokojení insolvenčních věřitelů je nadbytečný. Poukázal na to, že může nastat situace, kdy jediný majetek zahrnutý do majetku, tj. akcie Společnosti FK bude neprodejný a nový zápis sporných akcií do soupisu může přinést riziko, že v mezidobí se znehodnotí, nebo se ještě více oddálí uspokojení dlužníkových věřitelů, neboť není pochyb o tom, že by byly podány nové žaloby na jejich vyloučení ze soupisu.

Doplnil, že k vynětí sporných akcií ze soupisu majetkové podstaty nedal souhlas věřitelský orgán.

Státní zastupitelství k odvolání Věřitele nevyjádřilo.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

K přípustnosti odvolání proti napadenému usnesení a věcné legitimace Věřitele k jeho podání:

Podle § 91 InsZ při rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Podle § 11 InsZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1).Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru.

Podle § 227 InsZ insolvenční správce může z majetkové podstaty kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vyjmout věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které nemohou sloužit k uspokojení věřitelů, zejména neprodejné věci a nedobytné pohledávky nebo majetek, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení a k jehož zpeněžení nebyl udělen souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení. Učiní tak po předchozím souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu.

Z insolvenčního spisu plyne, že na první schůzi věřitelů (dok.B-6) insolvenční soud potvrdil zástupce věřitelů v osobě JUDr. Viktora Bradáče, jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení byla zjištěna.

Insolvenční soud rozhodl o vynětí sporných akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka s argumentací, že tak činí v rámci dohledu podle § 11 odst. 2 InsZ ve smyslu § 227 InsZ, a zároveň uvedl, že proti napadenému usnesení odvolání není přípustné. Odvolací soud má za to, že usnesení insolvenčního soud ukládá povinnost Správci, zatímco podle § 227 InsZ insolvenční soud pouze uděluje souhlas Správci s vynětím majetku ze soupisu majetkové podstaty, z čehož pramení závěr, že napadené usnesení nemohlo být vydáno podle citovaného ustanovení. V důsledku toho, pak není namístě ani závěr, že proti takovému usnesení se nelze odvolat. Naopak za situace, kdy insolvenční soud fakticky mění hodnotu majetkové podstaty, nelze insolvenčnímu věřiteli odepřít právo takové usnesení řádným opravným prostředkem napadnout. Odvolací soud proto uzavřel, že proti napadenému usnesení je odvolání přípustně a že jeho subjektivní přípustnost svědčí Věřiteli jako účastníkovi insolvenčního řízení.

K vynětí sporných akcií ze soupisu majetkové podstaty:

Podle § 36 odst. 1 InsZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle § 217 odst. 1 InsZ soupis majetkové podstaty je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanovený tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními.

Podle § 225 InsZ osoby, které tvrdí, že označen ý majetek neměl být do soupisu zahrnout proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3).

Z uvedené právní úpravy plyne, že insolvenční správce je při výkonu své funkce odpovědný za plnění zákonem uložených povinností a jeho činnost směřuje k tomu, aby dlužníkovi věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, v řadě případů pak ke své činnosti potřebuje souhlas insolvenčního soudu, resp. věřitelského orgánu. Předpokladem dosažení základního cíle insolvenčního řízení je řádný sepis dlužníkova majetku, z jehož zpeněžení se uspokojí pohledávky jeho věřitelů. Při pořizování soupisu dlužníkova majetku není insolvenční správce jakkoliv omezován a právní úprava předpokládá zápis i takového majetku, který dlužníkovi nenáleží, resp. majetku, k němuž uplatňuje právo třetí osoba. V režimu žaloby podle § 225 InsZ pak pravomocné rozhodnutí soudu postaví najisto, zda majetek, jehož vyloučení ze soupisu se třetí osoba domáhá, do soupisu náleží či nikoliv. Teprve v okamžiku, kdy je otázka, zda majetek náleží do soupisu majetkové podstaty, tedy kdy se stane pravomocným rozhodnutí soudu, v němž uspěje, může insolvenční správce požádat o vynětí majetku ze soupisu za souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského orgánu za podmínek § 227 InsZ.

Výše uvedená právní úprava nedává možnost vyjmout dlužníkův majetek ze soupisu tam, kde není o jeho příslušnosti k ní definitivně rozhodnuto. Odvolací soud tak uzavírá, že napadené usnesení nepředstavuje souhlas insolvenčního soudu s vynětím majetku, o němž není sporu, že patří do soupisu majetkové podstaty, nýbrž že se jedná o usnesení, který uložil insolvenční soud Správci povinnost jsoucí v rozporu s uvedenou právní úpravou, resp. v ní nenachází oporu a je nad rámec jeho dohledové činnosti upravené v § 11 InsZ.

Nebyly tedy splněny zákonné předpoklady k tomu, aby napadené rozhodnutí bylo insolvenčním soudem vydáno. Odvolací soud je proto za přiměřeného užití § 219a o.s.ř. zrušil (§ 7 odst. 1 InsZ), aniž by ve smyslu § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť pro takový postup nadále nejsou důvody.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. prosince 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná