3 VSPH 2262/2014-B-165
KSUL 69 INS 341/2013 3 VSPH 2262/2014-B-165

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: ELMOS TRADING, spol. s r.o., IČO 62966260, se sídlem v Ústí nad Labem, Havířská 346/100, zast. JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, o odvolání GRM Insolvence, v.o.s. se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 341/2013-B-74 ze dne 7. října 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 341/2013-B-74 ze dne 7. října 2014 se mění tak, že se insolvenčnímu správci GRM Insolvence, v.o.s. pořádková pokuta neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil insolvenčnímu správci dlužníka GRM Insolvence, v.o.s. (Správce) pořádkovou pokutu ve výši 5.000,-Kč s povinností ji zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí na uvedený účet soudu k označenému variabilnímu symbolu (bod I. výroku) a opakovaně Správce vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení podrobně vyjádřil ke stížnosti společnosti PENPOR, spol. s r.o. (dok. B-60-dále Stěžovatel) a svá tvrzení doložil (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že přípisem ze 17.9.2014 vyzval Správce, aby se vyjádřil ke stížnosti Stěžovatele (dok. B-60), mající zájem o koupi dlužníkova majetku z majetkové podstaty. Uvedl, že Správce se vyjádřil ke stížnosti ihned poté, co byl pod pohrůžkou uložení pokuty urgován k bezodkladnému splnění jiných povinností uloženým dříve-svolání věřitelského výboru (záznam-dok. B-67). Ke stížnosti se Správce vyjádřil nekonkrétně shodně jako v případech předcházejících výzev s tím, že navrhl svolat nedůvodné jednání, aniž by vyvinul potřebnou činnost ve vztahu ke stěžovateli, s nímž však nejednal. Konstatoval, že Správce i dříve navrhoval svolat schůzi věřitelů bez toho, že by předtím jednal s věřitelským výborem (dok. B-56). Shodně Správce neřešil možnost poskytnutí zálohy na úhradu jeho výdajů v souladu se zákonem s věřitelským orgánem, na něm požadoval, aby insolvenčnímu navrhovateli opakovaně uložil povinnost k zaplacení zálohy, což není možné. Cituje § 81 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), s ohledem na opakovaná nekonkrétní vyjádření Správce, ačkoliv ohlášený společník byl poučen o povinnosti doložit tvrzené kroky Správce při zpeněžování majetku (o tom, že se zabýval nabídkami zájemců od odkup majetku dlužníka, jež zhodnotil jako nikoliv míněné vážně), a pokud nabídky některých zájemců neobdržel, mohl zjistit z insolvenčního rejstříku (dok. B-28, B-30, B-39, B-44, B-66). Uzavřel proto, že jsou tu naplněny podmínky pro uložení pořádkové pokuty ve výši 5.000,-Kč s tím, že mu opětovně uložil podrobně se vyjádřit ke stížnosti Stěžovatele.

Toto usnesení napadl Správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítl, že se k výzvám insolvenčního soudu opakovaně vyjadřoval jak písemně, tak ústně a měl za to, že insolvenčnímu soudu vše zcela vysvětlil ohledně svého postupu. Akcentoval, že činí vše pro to, aby dlužníkův podnik byl řádně a transparentně zpeněžen. Protože nemá postaveno najisto tržní cenu dlužníkových nehmotných práv, nemohl zhodnotit kteréhokoliv zájemce o jejich odkoupení. Vyjádřil názor, že dojde-li ke sporům mezi věřiteli, je namístě nařídit jednání a sporné otázky projednat za přítomnosti všech osob zúčastněných na insolvenčním řízení. Insolvenční soud takové jednání nesvolal a opakovaně přenáší povinnost svolat jednání věřitelského výboru na něho. Se Stěžovatelem vstoupil v jednání, k čemuž může být vyslechnut jeho právního zástupce. Odmítl, že by byl kdy telefonicky poučován insolvenčním soudem o tom, že své jednotlivé kroky při zpeněžování má insolvenčnímu soudu dokládat. Shrnul, že se snaží vůči věřitelům postupovat transparentně a dává přednost písemné komunikaci, zatímco soudce, který věc projednává, svým postupem pouze komplikuje insolvenční řízení, jehož výsledkem je i napadené usnesení, jehož odůvodnění nemá vztah k probíhajícímu řízení. Dále popsal jednání o osobami, jež projevily zájem o odkup dlužníkových nehmotných práv.

K podanému odvolání se soudce projednávající insolvenční řízení obsáhle vyjádřil v rámci předkládací zprávy odvolacímu soudu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že je opodstatněno.

Podle § 81 odst. 2 InsZ může insolvenční soud uložit insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,-Kč. Obecně vzato spočívá smysl uložení pořádkové pokuty ve výchovném působení na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu § 36 a § 37 InsZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu dohlédací činnosti dle § 11 InsZ. Uložení pořádkové pokuty tak přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění funkce podle

§ 32 InsZ. Výše uložené pokuty přitom musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Podle § 36 odst. 2 InsZ insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání. Neurčí-li insolvenční soud jinak, předkládá insolvenční správce věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení.

Odvolací soud konstatuje, že podle odůvodnění napadeného usnesení pořádková pokuta je v podstatě uložena za to, že se Správce řádně nevyjádřil ke stížnosti Stěžovatele po telefonické urgenci splnění povinnosti svolat věřitelský výbor ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy, jak plyne z usnesení insolvenčního soudu ze 3.9.2014, jež bylo doručeno Správci 4.9.2014 (dok. B-67) a že namísto svolání věřitelského výboru žádal opakovaně o svolání schůze věřitelů (dok. B-56 z 8.8.2014).

Z insolvenčního spisu plyne, že Stěžovatel podal stížnost na Správce 17.9.2014 (dok. B-60), že insolvenční soud Správce vyzval k vyjádření ke stížnosti ve lhůtě 7 dnů od doručení (dok. B-61) a že Správce se vyjádřil 19.9.2014 tak, že se stížnosti nesouhlasí a k jejímu projednání navrhuje nařídit jednání (dok. B-70). Ze záznamu o přijetí nebo podání informace insolvenčním soudem podle § 85 InsZ z 23.9.2014 ohlášený společník Správce JUDr. Zdeněk Grus přijal sdělení o povinnost insolvenčního správce v průběhu insolvenčního řízení, že byl upozorněn na opakované stížnosti na činnost Správce, který byl zároveň vyzván k aktivnějšímu vyhodnocování nabídek jednotlivých zájemců v rámci zpeněžování dlužníkova majetku-způsob, jakým ohlášený společník sdělení insolvenčního soudu přijal, chybí.

Podle závěrů insolvenčního soudu Správce porušil své povinnosti, když se vyjádřil ve stanovené lhůtě ke stížnosti Stěžovatele nekonkrétně, přičemž ve výzvě k vyjádření insolvenční soud se omezil jen na formulaci, aby se Správce vyjádřil a ten se vyjádřil tak, že se stížností nesouhlasí a žádá jí projednat při jednání soudu (zřejmě v širších souvislostech při zpeněžování majetku dlužníka). Další porušení povinností Správce insolvenční soud konkrétně neoznačil a pouze lze odhadnout, že se jedná o problémy při zpeněžování majetkové podstaty dlužníka. Z napadeného usnesení pak není zřejmé, zda důvodem k uložení pořádkové pokuty je také to, že Správce byl telefonicky urgován o svolání věřitelského výboru (ve spisu o tom však podklad chybí). Neurčitost odůvodnění napadeného usnesení pak je zřejmá i z toho, že soudkyně, která insolvenční řízení vede, považovala za nutné se k odvolání Správce vyjádřit v rámci předkládací zprávy, v níž uváděla další konkrétní důvody, pro které pořádkové opatření Správci uložila, avšak k jejímu obsahu odvolací soud přihlížet nemohl.

Odvolací soud za situace, kdy Správce je konkrétně postihován za to, že ke stížnosti Stěžovatele se vyjádřil nekonkrétně, zatímco další porušování povinností jsou uváděna pouze obecně, nelze dovodit, že uvedeným jednáním Správce nesplnil povinnost uloženou mu soudem, nehledě na to, se tak stalo nikoliv usnesením, ale pouze neformální výzvou, neboť se k ní Správce jednoznačně vymezil s tím, že je třeba problémy spojené se stížností (zpeněžování dlužníkova majetku) vyřešit na schůzi věřitelů. Pokud Správce porušoval další své povinnosti v průběhu insolvenčního řízení, bylo na insolvenčním soudu, aby jejich uložení a neplnění konkrétně uvedl.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se pořádková pokuta Správci neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 11. srpna 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková