3 VSPH 2241/2013-A-13
KSPH 35 INS 31467/2013 3 VSPH 2241/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Rakovník, Pod Nemocnicí 2154, zahájeném na návrh YUMA-CR, a.s. se sídlem Teplice, Masarykova třída 124, IČO: 62245708, zast. Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem Praha 6, U Stanice 11/4, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 31467/2013-A-6 ze dne 22. listopadu 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 31467/2013-A-6 ze dne 22. listopadu 2013 se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele YUMA-CR, a.s. se sídlem v Teplicích, Masarykova třída 124, IČO: 62245708, se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále též soud) usnesením č.j. KSPH 35 INS 31467/2013-A-6 ze dne 22.11.2013 odmítl insolvenční návrh věřitele YUMA-CR, a.s. (dále jen navrhovatel) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud konstatoval, že dne 7.11.2013 mu byl doručen navrhovatelův insolvenční návrh, v němž se domáhal zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Ing. Václava anonymizovano (dále jen dlužník). Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru č. 9/2011 ze dne 7.11.2011 (dále jen smlouva), na základě níž byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 140.000,-Kč. Závazky ze smlouvy nebyly dlužníkem řádně plněny a dlužník smlouvu porušil tím, že nesplácel splátky dle splátkového kalendáře. Celková dlužná částka činí ke dni podání insolvenčního návrhu částku 333.363,83 Kč včetně příslušenství.

Navrhovatel dále uvedl, že dlužník má nejméně další dva peněžité závazky, jež neplní, a na jeho majetek je vedena exekuce, a to Mgr. Janem Peroutkou, č.j. 135 EX 3527/13, a JUDr. Jurajem Podkonickým, č.j. 067 EX 70486/13.

Dále soud popsal, co musí obsahovat insolvenční návrh, a citoval § 3 odst. 1, 2 a 4, § 103 odst. 1 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho

řešení (insolvenční zákon-IZ), a dále judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a dospěl k závěru, že insolvenční návrh navrhovatele neobsahuje všechny náležitosti. V návrhu není uvedena splatnost pohledávek dalších označených věřitelů, když sám navrhovatel uvádí, že splatnost dovozuje pouze z uvedených listin (veřejně dostupných informací z centrální evidence exekucí). V insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá (§ 103 odst. 2 IZ). Skutečnosti, které navrhovatel v insolvenčním návrhu uvedl, nelze považovat za rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona.

Pro vady insolvenčního návrhu a další nedostatky nelze v řízení pokračovat, neboť to vylučuje ust. § 128 odst. 1 IZ, podle něhož návrh insolvenčního navrhovatele odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu k dalšímu řízení. Namítal, že ve svém návrhu poskytl soudu dostatečné množství konkrétních informací o délce trvání prodlení dlužníka s placením závazků vůči dalším dvěma věřitelům, jež mají za dlužníkem splatné pohledávky. Pro prokázání úpadku není podstatné konkrétní datum splatnosti, ale doba, jež uběhla od splatnosti, takže pro zjištění platební neschopnosti dlužníka je podstatná skutečnost, že doba, o kterou je dlužník v prodlení s plněním svého závazku, trvá určitou dobu. V insolvenčním návrhu nepochybně prokázal, že pohledávky dalších dlužníků jsou po splatnosti po dobu delší tří měsíců, přičemž by měl soud vzít v úvahu okolnost, že pohledávka přiznaná pravomocným rozhodnutím soudu či rozhodčím nálezem byla splatná nejpozději při podání žaloby, jinak by byla zamítnuta. Uzavřel, že insolvenční návrh splňuje požadavky na něj kladené i dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, např. usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009, neboť jsou v něm tvrzeny takové okolnosti, z nichž úpadek dlužníka logicky vzato vyplývá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ (v textu bude citováno znění tohoto zákona účinné do 31.12.2013) insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel dle § 103 odst. 2 IZ musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) a nabídnout též potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Soud sice v dané věci z popsaných judikatorních závěrů vycházel, nesprávně však dovodil, že navrhovatel svoji povinnost konkrétních tvrzení svědčících o úpadku dlužníka nesplnil.

V insolvenčním návrhu doručeném soudu dne 7.11.2013 se navrhovatel domáhá úpadku dlužníka, a to ve formě insolvence. Popsal svoji neuhrazenou pohledávku za dlužníkem z titulu smlouvy o úvěru č. 9/2011 ze dne 7.11.2011, již s dlužníkem uzavřel a podle níž byl dlužník zavázán splatit poskytnutý úvěr ve výši 140.000,-Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Dlužník sjednané splátky nehradil včas dle sjednaného splátkového kalendáře, proto celý dluh k datu 10.10.2012 zesplatnil a dlužná částka k tomuto datu činila 147.878,79 Kč; tato částka sestává z jistiny před splatností 129.729,50 Kč, z jistiny dlužných splátek 5.804,98 Kč, úroku v dlužných splátkách 10.195,02 Kč, úroku od 1.10.2012 do 10.10.2012 ve výši 648,65 Kč, smluvní pokuty za prodlení 0,1 % denně ve výši 1.197,20 Kč, smluvního úroku 18 % p.a. ve výši 214,31 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 89,22 Kč. Zaplacení této částky se pak navrhovatel domáhal v rozhodčím řízení a dlužník byl k jejímu zaplacení zavázán rozhodčím nálezem sp. zn. 57689/12 vydaný rozhodcem JUDr. Lucií Jamborovou dne 12.3.2013, jenž nabyl právní moci 1.4.2013 a je vykonatelný. Současně se domáhal vymožení dlužné částky provedením veřejné nedobrovolné dražby, jež se však z důvodu vydaného exekučního příkazu prodejem nemovitostí č.j. 135 EX 3527/2013-11 z 15.7.2013 Exekutorského úřadu Chomutov nerealizovala. S dražbou mu však vznikly náklady ve výši 9.091,80 Kč. Celková dlužná částka na základě přiznaného rozhodčího nálezu a nákladů rozhodčího řízení 47.373,40 Kč a dále smluvní pokuty za porušení čl. III. odst. 5 shora citované smlouvy o úvěru ve výši 35.000,-Kč, spočívající v neoznámení skutečností uvedeného exekučního příkazu dlužníkem, činí celkem 333.363,83 Kč. Dále navrhovatel uvedl, že pohledávky z úvěrové smlouvy č. 9/2011 jsou zajištěny smluvním zástavním právem k nemovitostem dlužníka-bytu č.p. 2154/23 v Rakovníku zapsaného na listu vlastnictví č. 7127.

Současně navrhovatel řádně označil další 2 věřitele dlužníka, a to : -UniCredit Bank Czech Republic, a.s. se sídlem Praha 4-Michle, Želetavská 1525/1, IČO: 64948242, s pohledávkou ve výši 64.906,39 Kč s příslušenstvím, jež tvoří úroky ve výši reposazby navýšené o 7 % bodů z částky 59.005,81 Kč od 3.4.2012 do zaplacení a náklady nalézacího řízení 24.352,-Kč dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 57 C 42/2013-10 ze 7.3.2013, jenž nabyl právní moci 18.4.2013. Tato pohledávka je uvedeným věřitelem vymáhána exekutorem Mgr. Janem Peroutkou, Exekutorský úřad Chomutov v exekučním řízení sp. zn. 135 EX 3527/13; -SOLIDUM CONSULT, s.r.o. se sídlem Praha 10-Hostivař, Bratislavská 1527/15, s pohledávkami ve výši 4.114,-Kč s úrokem z prodlení 7,75 % p.a. od 17.4.2012 do zaplacení, a ve výši 4.114,-Kč, představující smluvní pokutu, a dále náklady právního zastoupení ve výši 2.541,-Kč a nalézacího řízení 8.680,-Kč přiznané rozhodčím nálezem č.j. 1004606- 2537/12 ze dne 11.12.2012 vydaného rozhodcem JUDr. Helenou Šnajdrovou, jež nabyl právní moci 18.1.2013. Tato pohledávka je vymáhána prostřednictvím soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 70486/13.

Navrhovatel konstatoval, že se jedná o pohledávky, jež jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně vymezil svou úvěrovou pohledávku za dlužníkem, jež je splatná déle než 30 dnů, když pro neplnění splátek se stal celý dluh splatný k 10.10.2012, takže v době podání insolvenčního návrhu je splatný zjevně déle než 3 měsíce. Stejně tak dostatečně specifikoval pohledávky dalších dvou označených věřitelů dlužníka, když vyčíslil jejich vykonatelné a exekučně vymáhané pohledávky, které vzhledem k údajům o právní moci exekučních titulů a daných exekucích vedených vůči dlužníku jsou opět pohledávkami splatnými nepochybně déle než 3 měsíce (byly zajisté splatné ještě před vydáním předmětných rozhodnutí, kdy podle data jejich vydání navrhovatel dovozoval jako nejpozdější termín jejich splatnosti). Taková tvrzení nastolují dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ domněnku, že dlužník úhrady předmětných závazků není schopen (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), kterou ostatní tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu nijak nevyvrací.

Navrhovatel tedy v insolvenčním návrhu nabídl skutková tvrzení dostatečná pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, a protože tento návrh nepostrádá ani jiné předepsané obsahové náležitosti, nebylo žádného důvodu k tomu, aby soud tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Jinou věcí je, zda se navrhovatelova skutková tvrzení, jimiž splnil povinnost tvrzení podle § 103 odst. 2 IZ, ukáží být po projednání věci pravdivými (zda jeho legitimace k podání insolvenčního návrhu i úpadek dlužníka budou prokázány); takové zkoumání ale náleží meritornímu rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jež je pak ohledně skutečností rozhodných z hlediska naplnění stavu úpadku dlužníka ovládáno vyšetřovací zásadou dle § 86 IZ.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 21. listopadu 2014

JUDr. Jindřich Havlovec, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová