3 VSPH 2235/2015-A-13
KSPH 69 INS 25319/2015 3 VSPH 2235/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníků Moniky anonymizovano , anonymizovano , bytem 262 61 Višňová 183, a Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem 264 01 Prosenická Lhota 20, adresa pro doručování: 262 61 Višňová 183, zahájené k návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 69 INS 25319/2015-A-8 ze dne 22. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 69 INS 25319/2015-A-8 ze dne 22. října 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníků, kterým se domáhali zjištění svého úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl dne 9.10.2015 doručen insolvenční návrh dlužníků s návrhem na povolení oddlužení s tím, že mají více věřitelů se splatnými závazky, které nejsou schopni plnit. Jejich insolvenční návrh je však nesrozumitelný, neboť v kolonkách č. 07, č. 18, č. 20, ani v seznamu závazků neuvádějí žádné zajištěné závazky, avšak v kolonce č. 16 je označena nemovitost zajištěná zástavním právem. Další rozpor pak insolvenční soud shledal mezi insolvenčním návrhem a seznamem majetku. Protože pro posouzení podmínek oddlužení má rozlišení mezi zajištěnými a nezajištěnými pohledávkami věřitelů zásadní význam, insolvenční soud, cituje § 103 a § 104 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ), postupem dle § 128 IZ insolvenční návrh dlužníků odmítl.

Toto rozhodnutí napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud změnil tak, že se jejich insolvenční návrh neodmítá, neboť nemají žádný závazek vůči zástavnímu věřiteli (Českomoravské stavební spořitelně, a.s.), který má zřízené zástavní právo k nemovitosti v jejich vlastnictví. Zavázanou osobou z úvěru vůči uvedené spořitelně je matka dlužnice, jíž poskytly zajištění jejich nemovitostí, a která si svůj závazek řádně plní. Z tohoto důvodu zajištění v kolonkách č. 07, č. 18 a č. 20 neuváděli a dokládají tuto skutečnost listem vlastnictví č. 608 pro kat. úz. a obec Višňová.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužníci podali k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře Návrh na povolení oddlužení (dále jen Formulář) s tím, že podávají společný návrh manželů na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 7 uvedli, že se domáhají zjištění svého úpadku, neboť mají dvanáct závazků vůči dvanácti různým věřitelům, přičemž své věřitele konkretizovali jejich názvem, sídlem a identifikačním číslem. Pohledávky svých věřitelů označili jejich výší a datem splatnosti, označili, zda se jedná o zajištěnou či nezajištěnou pohledávku a zda tyto vznikly z podnikání dlužníků či nikoliv. Celkem dlužníci uvedli, že dluží 606.141,73 Kč, nemají žádný majetek s výjimkou obvyklého vybavení domácnosti a bytové jednotky č. 183/2 v budově s č.p. 183 v obci Višňová. K insolvenčnímu návrhu přiložili seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, v němž prohlásili, že nemají žádné zaměstnance. Přiložené seznamy jsou opatřeny prohlášením, že jsou úplné a správné a jsou dlužníky podepsány. V seznamu závazků dlužníci správně označili své věřitele názvem, sídlem a identifikačním číslem, dále uvedli důvod vzniku jejich pohledávek, jejich výši a splatnost. V předloženém seznamu majetku dlužníci označili pouze movité věci spočívající v obvyklém vybavení domácnosti, aniž by do něj zahrnuli i bytovou jednotku č. 183/2 označenou v kolonce č. 07 Formuláře. Ve spojení s obsahem seznamu závazků, který dlužníci přiložili k insolvenčnímu návrhu, tak plyne, že dlužníci mají více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nejsou schopni hradit.

Dlužníci tedy v insolvenčním návrhu nabídli skutková tvrzení dostatečná pro závěr, že se nacházejí v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, a protože tento návrh nepostrádá ani jiné předepsané obsahové náležitosti, nebylo žádného důvodu k tomu, aby soud prvního stupně tento návrh dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl. Ve vztahu k seznamu majetku a dlužníky neuvedeného zajištěného nemovitého majetku (bytové jednotky) měl insolvenční soud dlužníky vyzvat postupem dle § 128 odst. 2 IZ k doplnění jejich insolvenčního návrhu přesným označením vlastníka bytové jednotky a údajů týkajících se zajištění váznoucím na bytové jednotce.

S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná