3 VSPH 223/2011-B-13
KSUL 70 INS 11081/2010 3 VSPH 223/2011-B-13

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Vlasta Laubová, bytem v Ústí nad Labem, Lipová 7, insolvenční správce: Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková, sídlem v Praze 10, V Cihelně 6, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. února 2011, č.j. KSUL 70 INS 11081/2010-B-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. února 2011, č.j. KSUL 70 INS 11081/2010-B-5, se v bodech I., II. a III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod II. a III. výroku), jmenoval věřitelský výbor (bod IV. bod výroku) a uložil insolvenčnímu správci, aby každé 3 měsíce podával soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení s tím, že lhůtu k podání prvních z nich stanovil ke 30.4.2011 (bod V. výroku). Konstatoval, že insolvenční řízení s návrhem na povolení oddlužení bylo k návrhu dlužnice zahájeno 24.9.2010 a že insolvenční návrh byl k výzvě soudu doplněn 7.10.2010. Usnesením ze dne 16.12.2010, č.j. KSUL 70 INS 11081/2010-A-12 (usnesení A-12) zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a dlužnici ustanovil insolvenčního správce. Vyšel přitom ze zjištění, podle něhož dlužnice má stálý pracovní poměr s průměrnou čistou měsíční mzdou 12.400,--Kč, je vdaná a má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Zjistil, že manžel dlužnice Rudolf Laube svým úředně ověřeným podpisem a výslovným prohlášením projevil souhlas, aby pro účely oddlužení byl použit majetek spadající do společného jmění manželů (SJM) včetně jeho vyplaceného příjmu, a že k návrhu bylo připojeno potvrzení o jeho příjmu. Ze seznamu majetku a závazků, o nichž dlužnice prohlásila a stvrdila svým podpisem, že jsou úplné a správné, vzal soud za prokázané, že je vlastníkem běžného vybavení domácnosti, z nichž vyšší hodnotu mají pouze plastová okna s cenou 150.000,--Kč, a že její celkové závazky činí 283.208,--Kč. Dovodil, že dlužnice splňuje všechny předpoklady pro povolení oddlužení, neboť by byla schopna sama uhradit závazky nejméně v rozsahu 30 % pohledávek svých věřitelů. Učinil tak poté, co jak dlužnici, tak jejímu manželovi v rámci soudního jednání vysvětlil smysl a okolnosti společného oddlužení manželů z jedné majetkové podstaty. Zároveň zjistil, že závazky uvedené v insolvenčním návrhu jsou jejich společnými závazky. Také mu bylo sděleno, že manžel hradí další závazky v návrhu dlužnice neuvedené, že společně uzavřeli hypoteční smlouvu na byt, kterou splácí manžel dlužnice ze svého příjmu. Marně však uplynula lhůta stanovená do 30.11.2010, již soud poskytl dlužnici a jejímu manželovi k tomu, aby buď manžel dlužnice podal samostatný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jenž by pak byl projednán společně s insolvenčním návrhem dlužnice, nebo aby dlužnice vzala insolvenční návrh zpět.

Insolvenční soud při přezkumném jednání 1.2.2011 zjistil, že insolvenční správce přezkoumal přihlášené pohledávky v celkové výši 1.879.109,13 Kč, z nichž 1.572.511,16 Kč připadá na pohledávky zajištěné a 306.597,97 Kč na pohledávky nezajištěné, a že dále sepsal do soupisu majetkové podstaty také dvě bytové jednotky, jež spadají do společného jmění manželů, oceněné na částku celkem 2,8 mil. Kč, na nichž vázne zástavní právo ve prospěch věřitele Hypoteční banky, a.s. (Banka). Vybavení domácnosti dlužnice a jejího manžela shledal správce nadstandardním, avšak k jeho soupisu nepřistoupil, neboť již prodejem bytových jednotek by byly uhrazeny pohledávky věřitelů dlužnice. Poté, co dlužnice dodatečně potvrdila, že hypoteční smlouvu spolupodepsala s manželem, uvedla, že podle jejího názoru obě bytové jednotky patří Bance, a poté, co schůze věřitelů se po přezkumném jednání nekonala, neboť se nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů, cituje ustanovení § 392 odst. 1 ve spojení s § 104, § 395 odst. 1 písm. a), § 405 a § 314 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) učinil insolvenční soud následující právní závěry.

Insolvenční soud poukázal na svá dosavadní zjištění, jež porovnal se zjištěním insolvenčního správce. Z nich dovodil, že dlužnice nikterak nevyvrátila, že svým insolvenčním návrhem sledovala uspokojení pouze části závazků ze společného jmění manželů, tj. ty, které sama podepsala a zavázala se je hradit ze svého příjmu, zatímco u ostatních závazků nebyla schopna určit jejich počet a výši, vyjma závazku z hypoteční smlouvy vůči Bance, a soudu o nich není proto nic známo. Uvedl, že dlužnice by aktuálně byla schopna uhradit nezajištěné závazky s mírou uspokojení 36,4 %. Vyšel dále ze zjištění, že manžel dlužnice má čistý měsíční příjem 34.621,--Kč, a uzavřel, že společně s manželem by byla schopna uhradit svým nezajištěným věřitelům za 5 let celkem 1.484.940,--Kč (111.600+1.373.340), když v obou případech z částky odečetl 54.000,--Kč na náklady insolvenčního řízení s případnou DPH 20% pro případ, že by byl insolvenční správce jejím plátcem, tj. uhradit nezajištěným věřitelům jejich pohledávky ve výši 100% za 12 měsíců, resp. 14 měsíců se započítáním nákladů insolvenčního řízení s tím, že zajištěný věřitel by se upokojil z výtěžku zpeněžení bytových jednotek. Konstatoval, že bylo možné řešit oddlužení i zpeněžením majetkové podstaty, kterou však dlužnice zatajila a nepředložila ani znalecké ocenění zastavených nemovitostí. Vyslovil domněnku, že dlužnice podáním insolvenčního návrhu spojeným s návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, aby se zbavila části společných závazků jejich úhradou v minimální míře 30% s tím, že by nemovitý majetek zůstal zachován pro rodinu. Tento nepoctivý záměr se pak projevil tím, že dlužnice neuvedla v insolvenčním návrhu všechen svůj majetek. Postupoval proto podle § 405 odst. 1 InsZ, neboť v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a současně podle § 405 odst. 2 InsZ prohlásil na majetek dlužnice konkurs. Doplnil, že s největší pravděpodobností budou uspokojeni věřitelé ve 100 % jejich pohledávek, avšak bez toho, že dlužnici bude poskytnuto odpuštění závazků z nepřihlášených pohledávek.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil a schválil řešení jejího úpadku oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Odmítla závěr insolvenčního soudu, že podáním návrhu sledovala nepoctivý záměr, a zdůraznila, že nevěděla nic o tom, že by musela uvádět závazky, v nichž figuruje pouze jako ručitelka, resp. jako spoludlužnice, že považovala obě bytové jednotky po dobu, kdy byly zastaveny k zajištění hypotečního úvěru, za vlastnictví Banky, a proto je nezahrnula do seznamu majetku, přičemž upozornila na to, že nemá znalosti z oblasti práva a finanční situace jí nedovoluje, aby si obstarala právního zástupce; doplnila, že podobná situace nastala i v případě pohledávky nezajištěného věřitele APOLLO LEASING, spol. s r.o., za níž pouze ručí. K možnosti podat návrh na společné oddlužení s manželem uvedla, že by Banka uhradila svou pohledávku ze zpeněžení obou bytových jednotek, čemuž chtěla předejít. Nesouhlasila se závěrem insolvenčního správce, že vybavení její domácnosti je nadstandardní, neboť je ani neviděla a jejím zpeněžením by nedosáhla ani na výši nezajištěných pohledávek. Uzavřela, že díky její nevědomosti přijde o střechu nad hlavou i její syn se svou manželkou a také její rodina, a trvala na tom, že splňuje podmínky pro své oddlužení s tím, že nechtěla do svých problémů zatahovat rodinu.

Vrchní soud v Praze v tomto rozsahu přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 InsZ neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 405 odst. 2 InsZ).

Podle § 395 odst. 1 a 3 InsZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí; na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 104 InsZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit seznam majetku, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, seznam svých zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek [odst. 1 písm. a),b),c),d)]. V seznamu je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek včetně pohledávek (odst. 2) a předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle § 392 odst. 1 písm.a) InsZ k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil. Podle § 393 odst. 3 InsZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Z uvedeného plyne, že insolvenční soud je ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení oprávněn rozhodnout o tom, že oddlužení neschvaluje, a to v případech, kdy dodatečně vyšly najevo skutečnosti, pro něž je v předcházející fázi insolvenčního řízení třeba zamítnout návrh na povolení oddlužení dle § 395 InsZ, a že i v této fázi řízení insolvenční soud musí dbát na to, aby jeho rozhodování o schválení nebo neschválení oddlužení bylo postaveno na základě řádných podkladů, mezi nimiž zásadní význam mají seznamy majetku a závazků.

Podle § 392 odst. 3 InsZ musí návrh na povolení oddlužení podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí, což neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela.

Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení § 205 InsZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a. Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek v SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Společné jmění manželů může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (ustanovení § 143 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí společného jmění manželů není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí společného jmění manželů a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají) být příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou v SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30% jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle § 406 InsZ plné úhrady (100%) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, nebo zda oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh (popřípadě každý z nich samostatně). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek v SJM užit pro účely oddlužení.

Je namístě v této souvislosti z hlediska procesního k dané problematice doplnit, že lze s ohledem na práva věřitelů pokládat za žádoucí, aby tam, kde insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení (opatřený ověřeným podpisem manžela navrhovatele) podává jen jeden z manželů, insolvenční soud již ve vyhlášce oznamující zahájení insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 InsZ) poskytl věřitelům informaci o tom, že oddlužení se bude týkat i dlužníkova manžela (míněno tím společných či individuálních závazků dlužníka a jeho manžela tvořících jejich společné jmění manželů). Naopak, podá-li návrh každý z manželů samostatně, je zásadně namístě obě řízení spojit do jediného řízení, v němž soud jejich insolvenční návrhy i návrhy na povolení oddlužení společně posoudí, projedná a rozhodne o nich tak, že-za zákonem stanovených podmínek-zjistí (společný) úpadek manželů dlužníků a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), a poté (budou-li k tomu výsledky společného přezkumu přihlášených pohledávek a schůze věřitelů dávat podklad) schválí povolené oddlužení dlužníků, a to-v případě splátkového kalendáře-jediným společným splátkovým kalendářem.

V projednávané věci manžel dlužnice v kolonce č. 18 návrhu dlužnice na povolení oddlužení vyjádřil souhlas s povolením oddlužení, čímž se zavázal poskytovat po celou dobu splátkového kalendáře součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce a z jejich příjmů plnění v rozsahu § 398 odst. 3 InsZ a zavázal se též usilovat o zajištění maximálního možného uspokojení společných nezajištěných závazků stejně, jako je k tomu povinna sama dlužnice. Jen za podmínky takovéto spoluúčasti manžela dlužnice mohou oba dosáhnout osvobození od placení zbytku společných dluhů dle § 414 a násl. InsZ. K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A ze dne 15.12.2009 či usnesení sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24. srpna 2010.

Ze spisu plyne, že insolvenční soud si byl vědom toho, že dlužnice je vdaná a že její manžel souhlasil s řešením jejího úpadku oddlužením, což je zřejmé zejména z protokolu o jednání ze 16.11.2010 konaného u insolvenčního soudu za přítomnosti dlužnice a jejího manžela. Při něm vyšlo najevo, že jejich manželství trvá, že závazky, jež uvedla dlužnice v insolvenčním návrhu, jsou závazky společnými či individuálními spadajícími do SJM (pokud smlouvy podepisovala jen dlužnice, její manžel o nich věděl), přičemž manžel hradí další společné závazky, konkrétně z hypotečního úvěru na byt. Ačkoli soudu muselo být zřejmé, že předložené seznamy neodpovídají skutečnosti (nejsou úplné), a že úpadek dlužnice nelze v této věci řešit odděleně, namísto toho, aby řádně dlužnici poučil ve smyslu výše uvedených závěrů a vyzval ji k doplnění seznamu závazků a majetku podle § 128 odst. 2 InsZ (nevyhovění výzvě by bylo nepochybně důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení či pro neschválení oddlužení pro lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení podle § 395 odst. 2 písm. b/ InsZ), poskytl dlužnici a jejímu manželovi poučení, které z hlediska řešení úpadku dlužnice je bez významu. Naopak na základě takto neúplných podkladů zjistil úpadek dlužnice usnesením A-12, povolil jeho řešení oddlužením a pod bodem V. výroku vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, k přihlášení svých pohledávek nejen za dlužnicí, nýbrž i za jejím manželem, pokud se jedná o závazky společné spadající do jejich SJM.

Odvolací soud dospěl k závěru, že za popsané procesní situace nebylo možno dovozovat nepoctivý záměr dlužnice; ten by mohla projevit jen za předpokladu, že by byla řádně poučena o smyslu a pravidlech oddlužení v případě dlužníka, který má majetek a závazky spadající do SJM tohoto dlužníka a jeho manžela, a přesto by přes výzvu soudu (která jí zatím dána nebyla), nepředložila nový seznam svého majetku a seznam svých závazků tak, aby byl-z hlediska vymezení SJM dle § 143 a násl. občanského zákoníku-vskutku správný a úplný. Stav věci je tedy ve skutečnosti takový, že návrh dlužnice na povolení oddlužení je pro absenci řádných povinných seznamů nezpůsobilý věcného projednání, nicméně k odstranění tohoto nedostatku dlužnice dosud nebyla soudem vyzvána, ač se tak stát mělo. Současně se ovšem ze spisu podává, že dosud nesplnil řádně svoje procesní povinnosti ani insolvenční správce, když nepojal do soupisu věci (vybavení domácnosti dlužnice), ač jde podle jeho vyjádření o poměrně hodnotný majetek, který zjevně nepředstavuje majetek nenáležející do majetkové podstaty (§ 207 odst. 1 InsZ).

Teprve pokud dlužnice přes dodatečnou výzvu soudu a jeho poučení své uvedené procesní povinnosti řádně nesplní, bude nutno hodnotit tuto okolnost jako její ledabylý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, popř. nepoctivý záměr, jenž tak v dané fázi řízení ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) InsZ odůvodňuje neschválení povoleného oddlužení.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení v odvoláním dotčených bodech I. a II. výroku, včetně souvisejícího rozhodnutí o projednávání konkursu jako nepatrného pod bodem III. výroku, podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 15. dubna 2011

JUDr.Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová