3 VSPH 2207/2015-A-11
KSPL 65 INS 23495/2015 3 VSPH 2207/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Cheb, Komenského 630/25, zast. Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem se sídlem Cheb, Májová 23, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. října 2015, č.j. KSPL 65 INS 23495/2015-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. října 2015, č.j. KSPL 65 INS 23495/2015-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužníka, došlý soudu dne 17.9.2015, spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Odkazuje na ustanovení § 3, 103 a 128 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, vyšel z toho, že dlužník svůj návrh řádně neodůvodnil, když tento postrádá vylíčení skutečností, které jeho úpadek z důvodu platební neschopnosti osvědčují. Jeho návrh postrádá konkrétně údaje svědčící o tom, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Proto nezbylo, než návrh odmítnout.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítl, že ve svém návrhu uvedl nevykonatelné i vykonatelné pohledávky, které jsou exekvovány, nemá žádný majetek a jeho jediným příjmem je starobní důchod. Nepředložil-li seznam svého majetku, je tomu tak právě proto, že žádný nevlastní. Odkazuje na ust. § 393 InsZ také namítl, že jej soud prvního stupně k doplnění návrhu nevyzval.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 97 odst. 1 a 5 InsZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. VSPH 2207/2015

Podle § 3 odst. 1, 2 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 103 odst. 2, 3 InsZ v insolvenčním návrhu musí být (vedle obecných náležitostí podání a označení insolvenčního navrhovatele, dlužníka a popřípadě jejich zástupců dle § 103 odst. 1 InsZ) uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Soud prvního stupně tedy správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku, je podle § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek, či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 VSPH 2207/2015

(R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh, a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník svůj insolvenční návrh ze dne 17.9.2015, jímž se domáhá zjištění svého úpadku, který má být řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře, odůvodňuje tím, že má 10 věřitelů s pohledávkami, jejichž výše je uvedena v příloze návrhu. Všechny jeho závazky jsou po splatnosti déle než 30 dnů a v některých případech déle než rok. Jeho závazky převyšují hodnotu jeho majetku, která činí 5.000,-Kč. Bydlí v pronajatém bytě. Jediný stálý příjem má ze starobního důchodu. Žádné další relevantní údaje kolonka č. 7 formuláře (za jehož použití dlužník svůj návrh podal), vyhrazená pro uvedení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, neobsahuje. VSPH 2207/2015

Povinné přílohy ve smyslu § 104 InsZ, jejichž obsah lze vzít v potaz při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu z pohledu úplnosti tvrzení dlužníka o okolnostech, z nichž závěr o jeho úpadku vyplývá, návrh neobsahuje. Listiny, které tvoří přílohu návrhu dle § 103 odst. 3 InsZ součástí insolvenčního návrhu nejsou, a proto údaje v nich obsažené ke splnění povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, vést nemohou. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) nemohou být, jak již bylo uvedeno, nahrazeny ani obsahem návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Návrh dlužníka tedy vskutku postrádá konkrétní údaje, které by svědčily o tom, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, tj. skutečnosti rozhodné pro osvědčení úpadku ve smyslu § 3 InsZ. Zjištění soudu prvního stupně, ze kterých ve svém rozhodnutí vychází, jsou tedy správná, a k odmítnutí návrhu pro absenci zákonem předepsaných náležitostí, která brání pokračování v řízení, tudíž došlo dle § 128 odst. 1 InsZ důvodně.

Vady insolvenčního návrhu může dlužník odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby tak dlužník učinil dodatečně (např. v odvolání), nemohlo by takové doplnění z hlediska věcné správnosti napadeného usnesení mít žádný význam.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto jej podle § 7 InsZ a § 219 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., potvrdil.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost však dlužníku nebrání v tom, aby podal nový insolvenční návrh, jenž bude splňovat všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková