3 VSPH 22/2011-A-10
KSCB 28 INS 15176/2010 3 VSPH 22/2011-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Radomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Nové Bystřici, Hradecká 263, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 15176/2010-A-5 ze dne 23. prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 15176/2010-A-5 ze dne 23. prosince 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 15176/2010-A-5 ze dne 23.12.2010 odmítl insolvenční návrh dlužníka Radomíra anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 10.12.2010 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. Insolvenční návrh (v kolonce 21 formuláře) však neobsahoval náležitosti stanovené v § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť dlužník v něm popsal nedostatečně skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek dle § 3 odst. 1 IZ, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má více věřitelů se závazky více než 30 dnů po splatnosti a že tyto není schopen plnit. V insolvenčním návrhu totiž uvedl jen následující: V současné době mám 9 věřitelů, kterým nejsem schopen platit pravidelné splátky. Platím často nepravidelně, dle svých možností. Výše měsíčních splátek je tak vysoká, že jejich hrazení mě ohrožuje. Výše měsíčního příjmu je mnohonásobně nižší než dluh, který k nezajištěným věřitelům mám. Sice s manželkou vlastníme dům, ten je ale zastaven smlouvou s Raiffeisen bankou. V současné době jednáme s bankou o uspokojení pohledávky prodejem nemovitosti. Tato tvrzení zjevně postrádají údaj o tom, zda závazky dlužníka jsou splatné déle než 30 dnů. Proto soud insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl. Současně dlužníka poučil, že mu nic nebrání, aby po právní moci tohoto usnesení podal nový-řádný-insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal. K doplnění chybějících údajů svého návrhu uvedl, že není schopen platit pravidelné splátky svým věřitelům, neboť jejich výše přesahuje jeho současný příjem. Dlužníkovy závazky jsou proto již déle než 30 dnů po splatnosti. S manželkou vlastní dům zastavený ve prospěch Raiffeisenbank, a.s., s níž se dohodli na jeho prodeji prostřednictvím realitní kanceláře. Po vypořádání s bankou budou zbylé finanční prostředky použity na částečné uspokojení věřitelů a zbytek bude splácen pomocí navrženého splátkového kalendáře. Do nastalé finanční tísně se dlužník nedostal vlastní vinou-manželka v roce 2008 utrpěla dopravní nehodu a v době její pracovní neschopnosti její zaměstnavatel ukončil činnost. Na podzim 2009 nastoupila do nového zaměstnání. Jejich finanční situace se ale nezlepšila, když dlužník v červenci 2010 musel změnit zaměstnání a jeho příjmy se snížily. Za zpožděné platby věřitelům pak následovaly sankce a pokuty, takže dluhy narůstaly.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu-o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení provedeného splátkovým kalendářem. Návrh na povolení oddlužení podle § 392 odst. 3 IZ (v kolonce 18 formuláře) spolupodepsala manželka dlužníka Jana Hubková a vyslovila s oddlužením souhlas. Tím dali dlužník a jeho manželka najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (dále jen SJM), a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Podle domněnky stanovené v § 144 občanského zákoníku platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Žádné změny v rozsahu SJM v daném případě tvrzeny nebyly. Manželka dlužníka svým souhlasem s oddlužením vyslovila souhlas s tím, že pro jeho splnění bude použit veškerý majetek ze SJM, a to-pro případ splátkového kalendáře-včetně jejích budoucích příjmů, jež pak spolu s příjmy dlužníka tvoří jejich společnou ekonomickou nabídku pro plnění oddlužení. Z insolvenčního rejstříku přitom vyplývá, že dlužníkova manželka rovněž podala u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, opatřený spolupodpisem a souhlasem manžela-dlužníka (věc vedená pod sp.zn. KSCB 28 INS 15177/2010). I její insolvenční návrh byl dne 21.12.2010 soudem prvního stupně odmítnut, nicméně odvolání J. Hubkové proti tomuto usnesení dosud nebylo odvolacímu soudu k rozhodnutí předloženo.

V posuzované věci dlužník v kolonce 21 návrhu na povolení oddlužení, jež je určena pro podání insolvenčního návrhu, vyznačil, že požaduje rozhodnout o jeho úpadku. Co do vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho tvrzený úpadek se ovšem omezil jen na zcela obecný popis své majetkové situace, který soud prvního stupně v napadeném usnesení reprodukoval.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neoznačil své víceré věřitele, neuvedl konkrétní údaje o výši svých výlučných závazků či závazků náležejících do SJM (§ 143 odst. 1 písm. b/ občanského zákoníku) a jejich splatnosti, ani o svých majetkových poměrech, zejména o výši svých příjmů a příjmů manželky. Dlužník tedy v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Tato chybějící rozhodná skutková tvrzení přitom nebyla v daném případě nabídnuta ani prostřednictvím seznamů majetků a závazků, a to již z toho důvodu, že připojené seznamy z hlediska náležitostí vyžadovaných v § 104 IZ zjevně nejsou řádné, a tudíž k nim nelze přihlížet. Nemovitost zmíněná v seznamu majetku není vůbec nijak identifikována a v seznamu závazků uvedení věřitelé nejsou označeni způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 ve spojení s § 104 odst. 4 IZ. Přitom u prvního věřitele podle všeho (s ohledem na zmínku o hypotéce) jde o zajištěného věřitele, který nejenže nebyl uveden v seznamu odděleně, ale především není zajištění jeho pohledávky specifikováno (jeho předmětem a důvodem vzniku). Z 12 uvedených závazků dlužník jako společný závazek s manželkou označil jen dluh pod č. 9.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně o tom, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal, a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Přitom ve smyslu výše uvedeného platí, že jde-li o úpadek manželů s majetkem a závazky náležejícími do SJM, kteří chtějí cestou oddlužení dosáhnout osvobození od placení zbytku svých dluhů tvořících SJM, mohou namísto souhlasu s návrhem na oddlužení podaným jen jedním z manželů postupovat vhodněji tak (jak v daném případě, zatím neúspěšně, učinili), totiž že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podají oba. K problematice společného oddlužení manželů se SJM viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19.4.2011).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 10. června 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová