3 VSPH 2193/2015-B-14
KSCB 25 INS 19748/2014 3 VSPH 2193/2015-B-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Stanislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Tábor 2, Jesenského č.p. 2699/14, o odvolání insolvenčního správce Ing. Richarda Jasinského se sídlem Praha 10, Moskevská 32, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. KSCB 25 INS 19748/2014-B-8 ze dne 21. září 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 19748/2014-B-8 ze dne 21. září 2015 se m ě n í jen tak, že insolvenčnímu správci se přiznává odměna ve výši 54.450,-Kč, která mu bude v částce 49.118,-Kč zaplacena Českou republikou-Krajským soudem v Českých Budějovicích po právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) rozhodl, že schvaluje konečnou zprávu o zpeněžování majetkové podstaty a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce ve znění tak, jak byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 28.8.2015, t a k t o :

Majetkovou podstatu tvoří částka 6.100,-Kč, z toho hotové výdaje správce činí 768,-Kč a soud mu přiznal odměnu ve výši 18.360,-Kč, včetně DPH 3.360,-Kč.

Rezerva na hotové výdaje správce ve výši 768,-Kč a část jeho odměny ve výši 5.332,-Kč bude uspokojena z majetkové podstaty.

Částka 13.028,-Kč bude hrazena Českým státem prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 12.8.2015 předložil insolvenční správce konečnou zprávu o zpeněžování majetkové podstaty a vyúčtování své odměny a výdajů. Postupem podle § 304 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), přezkoumal konečnou zprávu a podle

§ 304 odst. 2 IZ o ní uvědomil účastníky řízení s poučením o možnosti podání námitek. Proti konečné zprávě a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce žádný z účastníků námitky nevznesl. Proto podle § 304 odst. 4 IZ konečnou zprávu o zpeněžování majetkové podstaty a výdajů insolvenčního správce schválil.

Pokračoval, že pokud jde o odměnu insolvenčního správce, ta byla účtována správcem částkou 45.000,-Kč + DPH. Tuto odměnu přiznal ve výši 15.000,-Kč a k tomu náleží 3.360,-Kč DPH, to je 21 % z uvedené odměny. Insolvenční správce má obecně dle zákona právo na odměnu 45.000,-Kč nejméně, nedosáhne-li zpeněžením na vyšší částku. Vyslovil, že dle § 38 odst. 3 IZ může soud podle okolností případu po projednání s věřitelským orgánem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. V tomto případě odměnu snížil vzhledem k tomu, že v majetkové podstatě nebyl zjištěn žádný majetek, takže nebylo nutné vyhotovit soupis tohoto majetku a správce nic nezpeněžoval. Přezkoumal dvanáct přihlášek, za což mu náleží odměna 16.000,-Kč, to je 1.000,-Kč za každou přihlášku a za vyhotovení konečné zprávy mu byla přiznána odměna 3.000,-Kč. Protože je dlužník fyzickou osobu, nemusel správce vést ani účetnictví. Projednání s věřitelským výborem nebylo možné, neboť nebyl ustanoven, takže dle § 66 odst. 2 IZ vykonává působnost věřitelského výboru insolvenční soud. Pro úplnost insolvenční soud doplnil, že dne 31.12.2014 bylo dlužníku povoleno oddlužení, ale k jeho schválení po přezkumném jednání nedošlo, naopak dne 31.4.2015 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz.

Insolvenční soud uzavřel, že § 8 odst. 1 a 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), není-li v majetkové podstatě dostatek finančních prostředků, může být odměna insolvenčního správce až do výše 50.000,-Kč hrazena státem, stejně tak jeho hotové výdaje mohou být hrazeny v maximální míře 50.000,-Kč. V tomto případě insolvenční správce má k dispozici částku 6.000,-Kč jako srážku z příjmu dlužníka, ze které budou hrazeny jeho hotové výdaje a část odměny. Zbývající část odměny ve výši 12.828,-Kč bude hradit Český stát dle citovaného ustanovení.

Toto usnesení napadl insolvenční správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud co do výše přiznané odměny změnil tak, že tato činí 54.450,-Kč včetně DPH a hotové výdaje 768,-Kč s tím, že částka 6.100,-Kč bude hrazena z majetkové podstaty a částka 49.118,-Kč Českou republikou. Má za to, že insolvenční soud při svém rozhodování nerespektoval úpravu obsaženou v § 2a vyhlášky, podle které platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč. Namítl, že ke snížení jeho odměny podle § 38 odst. 3 IZ by mohlo dojít jen v případě, že by porušil některou ze svých povinností nebo nenavrhl provedení částečného rozvrhu, tedy v případě zjištěných nedostatků v jeho činnosti, což insolvenční soud nijak nezdůvodnil, neboť žádné jeho pochybení neshledal. Považuje za nepřípustné, aby soud snížil z jiných důvodů odměnu správce pod zákonem stanovenou výši dle citovaného rozhodnutí vyhlášky. Uzavřel, že insolvenční soud si vlastním způsobem stanovil pravidla pro určení odměny insolvenčního správce v rozporu s právními předpisy, přičemž tak činí i v rozporu se stávající soudní praxí, neboť rozhodující senát postupoval obdobně jako ve věci sp. zn. KSCB 25 INS 21812/2014, avšak odvolací soud (usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1076/2015-B-12 z 16.6.2015) rozhodnutí insolvenčního soudu o snížení odměny zrušil a správci přiznal odměnu v souladu s § 38 odst. 6 IZ a § 2a vyhlášky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 38 odst. 1,2,3 a 6 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 2a věta třetí vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že úpadek dlužníka byl řešen konkurzem. Ke zpeněžení majetkové podstaty nedošlo, resp. jediným příjmem majetkové podstaty dlužníka byly srážky ze mzdy dlužníka provedené jeho zaměstnavatelem dle § 207 ods.t 2 IZ. Z vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce plyne, že svou odměnu stanovil částkou 45.000,-Kč + DPH. Vzhledem k tomu, že tato částka odpovídá co do své výše citované úpravě obsažené v § 38 odst. 6 IZ a § 2a vyhlášky a z obsahu napadeného rozhodnutí ani z obsahu insolvenčního spisu se nepodává žádný důvod pro snížení odměny insolvenčního správce dle § 38 odst. 3 IZ, odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není správné.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí v části, ve které bylo rozhodnuto o odměně insolvenčního správce podle § 7 IZ a § 220 odst. 1. písm. a) a § 167 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), změnil tak, jak uvedeno ve výroku. Ke zpeněžení dlužníkova majetku v konkursu vedeném na jeho majetek nedošlo a přezkoumáno bylo 12 pohledávek věřitelů. Insolvenčnímu správci proto přiznal odměnu v minimální výši stanovené v § 2a vyhlášky, která spolu s částkou odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 9.450,-Kč, již je insolvenční správce jako plátce této daně povinen z odměny odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., činí celkem 54.450,-Kč. Společně s hotovými výdaji 768,-Kč, jež byly správci přiznány, tedy činí nároky insolvenčního správce celkem 55.218,-Kč. Vzhledem k tomu, že do majetkové podstaty dlužníka patří příjem ze mzdy ve výši 6.100,-Kč, bude tento příjem použit na náhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, takže zbývá k úhradě částka 49.118,-Kč (55.218-6.100) představující nezaplacenou odměnu insolvenčního správce, neboť hotové výdaje jsou hrazeny z uvedeného příjmu dlužníka.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 5. května 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková