3 VSPH 2188/2014-B-25
KSPH 35 INS 32254/2013 3 VSPH 2188/2014-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Ivan anonymizovano , anonymizovano , bytem Nový Hrádek, Hradní 66, nyní na adrese: Mladá Boleslav-Kosmonosy, Lípy 356, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 32254/2013-B-13 ze dne 14. dubna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 32254/2013-B-13 ze dne 14. dubna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) neschválil dlužníkovo oddlužení (bod I. výroku), prohlásil na majetek dlužníka konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 35 INS 32254/2013-A-12 ze 7.2.2014 (Usnesení) rozhodl o dlužníkově úpadku a povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil dlužníkovi insolvenčního správce v osobě JUDr. Břetislava Komana, se sídlem v Praze 7, Bubenská 328/25 (Správce).

Insolvenční soud vysvětlil, co je účelem insolvenčního řízení a zjistil, že je dlužník rozvedený a má jednu vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti, ke kterému bylo soudem stanoveno výživné ve výši 2.200,-Kč měsíčně. Dlužník pracoval u zaměstnavatele DP WORK s.r.o., IČO 27944719, se sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1, kde pobíral mzdu ve výši asi 17.009,-Kč měsíčně, jiný příjem neměl.

Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo včas celkem 14 věřitelů s pohledávkami ve výši 4.212.870,49 Kč. Pohledávka věřitele č. 2 ve výši 2.276.113,16 Kč je zajištěna majetkem dlužníka.

Dlužník dle insolvenčního správce není kromě zajištěné nemovitosti vlastníkem žádného hodnotnějšího majetku, pouze věcí nepatrné hodnoty, obvyklého vybavení domácnosti a věcí osobní potřeby.

V průběhu řízení a na schůzi věřitelů konané dne 14.4.2014 insolvenční soud dále zjistil, že dlužník nemá v současné době žádný příjem, avšak i při uvedeném příjmu 17.009,-Kč by po odečtení nezabavitelné částky náležející dlužníkovi a výživném na nezletilé dítě dlužníka uhradil na splátky nezajištěným věřitelům a odměnu insolvenčního správce pouze asi 5.526,-Kč měsíčně. Z této částky lze na splátky nezajištěným věřitelům v insolvenčním řízení strhávat asi 4.500,-Kč, míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů by tak dosáhla 15,9 %. Za současného stavu, kdy je dlužník bez zaměstnání, by pak nebylo možno nezajištěným věřitelům vyplácet ničeho. Dle vyjádření insolvenčního správce je hodnota nemovitosti ve vlastnictví dlužníka nižší než přihlášená pohledávka zajištěného věřitele. Dlužník byl za této situace poučen o tom, že má možnost dorovnat svůj příjem prostřednictvím darovacích smluv třetích osob. K tomuto však dlužník uvedl, že jeho bývalá manželka a synové se také chystají podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a k dotazu, jak by mu uvedené osoby byly schopny přispívat, nebyl schopen odpovědět. Insolvenční správce za této situace, kdy není možné doložit žádnou darovací smlouvu ani jiné příjmy, navrhl prohlásit na majetek dlužníka konkurs.

Cituje ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a b) a § 405 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník nesplňuje předpoklady pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť je bez zaměstnání, resp. s nestabilními příjmy a vzhledem k jeho vyživovací povinnosti se nelze domnívat, že by v nejbližší době byl schopen platit pravidelné měsíční splátky svým nezajištěným věřitelům. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by rovněž nezajištěným věřitelům nic nepřineslo, neboť dlužník kromě zajištěné nemovitosti nemá žádný hodnotnější majetek. Z uvedených důvodů proto insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs dle § 405 odst. 2 IZ, jenž bude projednán jako nepatrný podle § 314 odst. 2 IZ.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž vyjádřil názor, že by se oddlužení měli podrobit jeho synové Marian a Luboš anonymizovano a manželka Lenka anonymizovano , neboť uvedené závazky jim vznikly společně v době, kdy pobývali na adrese v Novém Hrádku, avšak tyto osoby se odmítají insolvenčnímu řízení podrobit. Pokračoval, že by soud měl přihlédnout již k tomu, co svým věřitelům zaplatil z příjmů plynoucích z předchozích zaměstnání. Snaží se o získání trvalého zaměstnání poté, co o něj přišel. Jeho manželství se v důsledku jeho finanční situace rozpadlo, avšak snaží se v rámci svých možností uhradit věřitelům ze svých příjmů, co je schopen.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (písm. a/), že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Proto dospěje-li soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1 IZ).

Z insolvenčního spisu plyne, že Usnesením insolvenční soud zjistil dlužníkův úpadek a povolil jeho řešení oddlužením, přičemž dlužník v návrhu na povolení oddlužení navrhoval, aby se tak stalo plněním splátkového kalendáře. Podle zprávy Správce (dok. B-1) se do insolvenčního řízení přihlásilo 14 věřitelů s pohledávkami ve výši 4.212.870,49 Kč s tím, že žádná z nich není podmíněná, že pohledávky v rozsahu 1.908.327,16 Kč byly přihlášeny jako vykonatelné, a že vůči dlužníku je vedeno 16 exekučních řízení. Jako zajištěné byly přihlášeny pohledávky o celkové výši 2.541.258,25 Kč (nezajištěné pohledávky činí 1.671.612,24 Kč) a jsou zajištěny pozemkem parc. č. st. 7 s jeho součástí, tj. stavbou č.p. 66 ve výši nacházející 1/2 se v obci a kat. území Nový Hrádek; vlastníkem druhé poloviny těchto nemovitostí je syn Marián anonymizovano , na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní a nařízené exekuce. Dlužník má dále movitý majetek, jehož cena činí cca 1.800,-Kč. Dlužník je rozvedený, má soudem stanovenou vyživovací povinnost k nezletilému synovi ve výši 2.200,-Kč měsíčně, jeho čistý měsíční příjem činí v průměru 17.009,-Kč ze zaměstnání u DP WORK, s.r.o. se sídlem v Praze 4. Na nezajištěné věřitele by připadalo za 60 měsíců splátkového kalendáře (po odpočtu jeho odměny a stanoveného výživného) 266.220,-Kč Kč, což by vedlo k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů pouze v rozsahu 6,3 %.

Z protokolu ze schůze věřitelů konané 14.4.2014 se podává, že insolvenční správce ohodnotil shora uvedenou nemovitost částkou 2,5 mil. Kč, takže na dlužníka připadá polovina, přičemž dlužník uvedl, že je prodejná v uvedeném místě za max. 600 tis. Kč, v současné době je dům neobydlen. Nemovitosti pořídil společně se svým synem, jenž je hlavním dlužníkem. Uvažuje o tom, že by mu přispěla na oddlužení manželka a synové, poté, co byl soudem poučen o nutnosti navýšení své nabídky pro splátkový kalendář, zejména pak za situace, kdy soudu sdělil, že dostal výpověď ze stávajícího zaměstnání. Současně ale nedokázal sdělit, jakým způsobem by mu tyto osoby mohly vypomoci, když zároveň tvrdil, že hodlají rovněž podat návrh na oddlužení. Dlužník pak soudu doručil dne 9.6.2014 (událost B-12) pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem TRENKWALDER, a.s. se sídlem v Ostravě s místem výkonu práce v Kosmonosech.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 20.5.2015 (událost B-20) odvolací soud zjistil, že shora uvedené nemovitosti byly na základě pokynu zajištěného věřitele (Česká spořitelna, a.s.) vydraženy dne 19.2.2015 za částku 400 tis. Kč, a že zaměstnavatel dlužníka TRENKWALDER, a.s., od července 2014 poukazuje zabavitelnou část mzdy dlužníka do jeho majetkové podstaty, z níž vyplácí stanovené výživné 2.200,-Kč synovi dlužníka Ivanu Lukáši anonymizovano . K telefonickému dotazu odvolacího soudu u insolvenčního správce o výši prováděných srážek tímto zaměstnavatelem ze mzdy dlužníka, zaslal insolvenční správce odvolacímu soudu tzv. historii transakcí z účtu u České spořitelny, a.s., na níž vede příjmy a výdaje z dlužníkovy majetkové podstaty. Z ní odvolací soud zjistil, že za období březen až červen 2015 byly poukázány zaměstnavatelem ve prospěch majetkové podstaty dlužníka srážky v průměrné výši 7.360,-Kč měsíčně; z této částky pak poukazuje insolvenční správce stanovené výživné 2.200,-Kč.

Závěr insolvenčního soudu k možnosti oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře je správný, neboť jeho jediný příjem ze zaměstnání k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ke splnění minimálně 30 % uspokojení nepostačuje. Při výši zabavitelné částky 7.360,-Kč po odečtení výživného 2.200,-Kč nabízí dlužník svým věřitelům měsíční plnění toliko ve výši 5.160,-Kč, což za 60 měsíců splátkového kalendáře představuje celkem 309.600,-Kč, po odečtení nároků insolvenčního správce 65.340,-Kč (60x1.089,-Kč) tak zbývá pro nezajištěné věřitele 244.260,-Kč. Při celkové výši zjištěných nezajištěných pohledávek věřitelů 1.664.366,-Kč představuje 30 % plnění cca 499 tis. Kč, takže dlužníkova nabídka ve výši 244.260,-Kč je zcela nedostačující a představuje cca 14,6 % pro uspokojení. Jiný příjem dlužník nenabízí, ani v odvolání nic takového neuvedl, a jak se podává ze shora citované zprávy insolvenčního správce, výtěžek zpeněžení dlužníkových nemovitostí nemohl být jako další příjem použit, neboť nedosahoval ani výše pohledávky přihlášeného zajištěného věřitele, jenž se z tohoto výtěžku uspokojuje.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým podle § 405 odst. 1, 2 IZ neschválil oddlužení a prohlásil na majetek dlužníka konkurs, je věcně správné, a odvolací soud je proto potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková