3 VSPH 2180/2015-A-31
MSPH 88 INS 25930/2015 3 VSPH 2180/2015-A-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Bydlení Králův Dvůr, spol. s r.o., IČO: 24847305, se sídlem v Praze 9, Staroújezdská 51, zahájené k návrhu navrhovatele: SLUNCE DOMOVA, spol. s r.o., IČO: 28421451, se sídlem v Šestajovicích, Komenského 28, 250 92 Šestajovice, zast. Mgr. Michalem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2 a přistoupivšího: Marta-Expert, spol. s r.o., IČO: 24662461, se sídlem v Šestajovicích, Komenského 1328, 250 92 Šestajovice, zast. Mgr. Josefem Jašíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 29, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 25930/2015-A-8 ze dne 21. října 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 25930/2015-A-8 ze dne 21. října 2015 se ve vztahu k navrhovateli p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zamítl návrh navrhovatele SLUNCE DOMOVA, spol. s r.o. (navrhovatel) na vydání předběžného opatření.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatel mu doručil 16.10.2015 návrh, aby vydal předběžné opatření, kterým by dlužníkovi uložil povinnost zdržet se, bez souhlasu ustanoveného předběžného správce jakýchkoliv právních dispozic s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet ve výši přesahující 5.000,-Kč. Navrhovatel tvrdí, že z katastru nemovitostí zjistil skutečnosti nasvědčující tomu, že dlužník činí kroky k prodeji svých nemovitostí, když podal návrhy na zahájení vkladového řízení k převodu bytů.

Insolvenční soud cituje § 111 a § 113 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (InsZ) dospěl k závěru, že zákonná úprava brání dlužníkovi nakládat se svým majetkem po zahájení insolvenčního řízení a pokud tak činí, jsou jeho právní úkony proti jeho věřitelům ze zákona neúčinné. Uvedl zároveň, že nařízení podle § 113 odst. InsZ přichází v úvahu jen tam, kde omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ustanovení § 111 odst. 1 InsZ je dostatečné. Konstatoval, že prodej nemovitostí nepochybně je nakládáním s majetkem, zakládá podstatnou změnu ve skladbě dlužníkova majetku a nespadá pod žádnou z výjimek zákazu dispozic s majetkem, uvedených v § 111 odst. 2 InsZ. Přesto uzavřel, že sankce zákonné neúčinnosti právních úkonů dlužníka v projednávané věci je dostatečná a že zájmy dlužníkových věřitelů jeho počínáním nejsou ohroženy.

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu na uložení předběžného opatření vyhověl a zároveň ustanovil dlužníkovi předběžného insolvenčního správce podle § 82 odst. 2 písm.a) InsZ, neboť je založeno na nesprávném právním posouzení věci. Bylo totiž prokázáno,

-že dlužník neplní svou povinnost zveřejňovat listiny ve sbírce listin obchodního rejstříku a jeho hospodářská situace je pro navrhovatele nepřezkoumatelná,

-dlužník s navrhovatelem nekomunikuje,

-jediný jednatel a společník dlužníka Yury Dvedenidov činí v rozporu se zájmy navrhovatele, aby jeho pohledávky nebyly po dlužníkovi vymožené,

-jediný jednatel a společník dlužníka činí účelové kroky k tomu, aby byly změněny poměry v rámci navrhovatele tak, aby jeho společnost byla pod kontrolou osob, s ním spřízněných, s cílem zabránit vymáhání pohledávek navrhovatele za dlužníkem,

-dlužník zahájil kroky směřující k převedení svého majetku, tj. bytových jednotek na společnosti Master haus, spol. s r.o., IČO: 01716433 (Společnost M) a Archcapital, spol. s r.o., IČO: 04368169 (Společnost A), jež jsou personálně propojeny přes jediného jednatele a společníka dlužníka. Navrhovatel dovozoval, že z jednání dlužníka (jeho jednatele) vyvstává důvodná obava, že zákonná omezení v nakládání s majetkovou podstatou nebude dlužník respektovat a naopak se bude snažit i nadále činit kroky k tomu, aby k vymožení pohledávek věřitelů nedošlo poté, co se zbaví nejen svého nemovitého majetku, nýbrž i jiného majetku, jehož rozsah nelze dosud spolehlivě určit a jeho navrácení do dlužníkovy majetkové podstaty by mohlo být komplikované. Uzavřel, že s ohledem na výše uvedené je zákonné omezení nakládání s majetkovou podstatou podle § 111 InsZ nedostatečné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 113 odst. 1 InsZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 111 odst. 1 InsZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnost a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (odst. 3)

Podle § 112 InsZ ustanoví insolvenční soud předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111. Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2). Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 3).

Z výše uvedeného plyne, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník dle § 111 odst. 1 InsZ povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Aplikace § 113 InsZ proto přichází v úvahu obvykle pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 téhož zákona dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude.

Jinými slovy, k nařízení předběžného opatření podle § 113 InsZ přistoupí soud po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení, v jejichž důsledku je dlužníkovi umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka).

V projednávané věci navrhovatel podal v postavení dlužníkova věřitele insolvenční návrh na zjištění úpadku dlužníka a zároveň navrhl vydání předběžného opatření, jímž by byla dlužníkovi uložena povinnost zdržet se bez souhlasu ustanoveného předběžného správce jakýchkoliv právních dispozic s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet ve výši přesahující 5.000,-Kč a byl mu ustanoven předběžný správce. Důvody pro nařízení předběžného opatření shledal v tom, že dlužník jako vlastník bytové jednotky č. 301 v domě č.p. 244 postaveném na pozemků parc.č. 324/451 a spoluvlastník podílu 8794/22240 ke společným částem domu a pozemku (bytová jednotka A), bytové jednotky č. 301 v domě č.p. 244 postavené na pozemku parc.č. 324/476 a spoluvlastník podílu 13229/28184 ke společným částem domu a pozemku (bytová jednotka B) a bytové jednotky č. 302 v domě č.p. 248 postaveném na pozemku parc.č. 324/452 a spoluvlastník podílu 8802/22244 ke společným částem domu a pozemku (bytová jednotka C), zapsaných pro kat. územní Levín u Berouna u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, podal u příslušného katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva k bytovým jednotkám A, B ve prospěch Společností M, jejímž jediným jednatelem a jedním ze dvou společníků je Aleksandr Rodygin, je blízký přítel jednatele a společníka dlužníka a druhým společníkem je otec jednatele dlužníka. Dále probíhá vkladové řízení u příslušného katastrálního úřadu pod č. V-8872/2015, na jeho základě byl zapsán vklad vlastnického práva k bytové jednotce C ve prospěch Společnosti A, jejímž jediným jednatelem a jedním ze dvou společníků je Evgeniy Stepanov a druhým společníkem otec jednatele dlužníka. Uvedl dále, že Společnost A, založená 26.8.2015, nemá žádnou podnikatelskou historii a bytové jednotky A,B,C jsou vyváděny z majetkové podstaty dlužníka účelově. Veškerá snaha domluvit se s dlužníkem na splátkovém kalendáři k uspokojení jeho pohledávky byla marná. Dlužník v rámci svého vyjádření k insolvenčnímu návrhu (dok. A-15) uvedl, že je vlastníkem bytových jednotek A, B, C.

Navrhovatel opírá návrh na uložení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce pouze a jen na zjištění, že probíhají vkladová řízení ohledně vkladu vlastnického práva k bytovým jednotkám A, B, C ve prospěch Společnosti M a Společnosti A. Dlužník zároveň prohlašuje, že je vlastníkem bytových jednotek A, B, C. Dále pak navrhovatel tvrdí skutečnosti vyjadřující jen jeho obavy nemající reálný základ.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu, podle nichž obavy navrhovatele, že dojde ke změně struktury majetkové podstaty dlužníka ve smyslu § 111 odst. 1 InsZ nejsou doloženy. Převody bytových jednotek na další osoby nepředstavují dlužníkovu činnost směřující ke změně jeho majetkové podstaty, není-li doloženo, kdy byly kupní smlouvy fakticky uzavřeny, resp. že se tak stalo po zahájení insolvenčního řízení (po 16.10.2015), neboť vkladové řízení představuje pouze dovršení převodu nemovitého majetku zápisem vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí, jehož následkem jsou věcně právní účinky převodu; nelze přitom přehlédnout, že ani po nastolení účinků zjištění úpadku ve smyslu § 140 odst. 2 písm.b) InsZ se řízení o vkladu práva k nemovitostem nepřerušuje, tím méně pak předtím, než je dlužníkův úpadek zjištěn. Bez doložení, že k obligačním účinkům kupních smluv došlo po zahájení insolvenčního řízení, nelze bez dalšího dovozovat, že dlužník svým jednáním porušuje omezení podle § 111 InsZ, neboť existence vkladových řízení nepředstavují nakládání s majetkovou podstatou. Pokud navrhovatel má za to, že dlužník činí kroky ke snížení hodnoty svého majetku vyváděním věcí movitých, jejichž rozsah nelze spolehlivě zjistit, a že jejich navracení do majetkové podstaty by bylo komplikované, lze navrhovateli přisvědčit,

že toto jednání dlužníka by mohlo vést k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku nebo k jeho nikoli zanedbatelnému zmenšení. Takové chování dlužníka však navrhovatel nedokládá, jeho tvrzení nemají žádný reálný základ a jejich původ pramení z nepodložených spekulací. V projednávané věci dosud nebylo doloženo nestandardní chování dlužníka, pro které by bylo třeba omezit dispozice s jeho majetkem nad rámec omezení uvedené v § 111 InsZ. Pokud by bylo později doloženo, že kupní smlouvy ohledně prodeje bytových jednotek A, B, C byly uzavřeny v rozporu s § 111 InsZ, třeba upozornit na to, že se jedná o převody, jež musí být evidovány v katastru, aby byly dovršeny, a při závěru, že na jejich základě došlo k podstatné změně jeho majetkové podstaty by ochrana zájmů věřitelů dlužníka byla zajištěna prostřednictvím zákonné neúčinnosti dlužníkových právních úkonů nebo na základě rozhodnutí soudu o odpůrčích žalobách na určení neúčinnosti dlužníkových právních úkonů naplňujících některou ze skutkových podstat v § 240-§ 242 InsZ. Insolvenční soud proto správně návrh na uložení předběžného opatření s návrhem na ustanovení předběžného správce zamítl.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková