3 VSPH 218/2016-A-81
MSPH 94 INS 2419/2013 3 VSPH 218/2016-A-81

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: JUDr. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 1, Mezibranská 19, IČO: 66199280, zahájené k návrhu navrhovatele: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 3, Havlíčkovo nám. 9, IČO: 12583618, o odvolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2015, č.j. MSPH 94 INS 2419/2013-A-67,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2015, č.j. MSPH 94 INS 2419/2013-A-67, se z r u š u j e a řízení o návrhu insolvenčního navrhovatele na ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů ze dne 21. listopadu 2014 a ze dne 23. ledna 2015 se z a s t a v u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh insolvenčního navrhovatele na ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů ze dne 21.11.2014 a ze dne 23.1.2015. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v podání ze dne 21.11.2014 a poté opakovaně v podání ze dne 23.1.2015 požádal insolvenční navrhovatel o ustanovení zástupce k ochraně svých zájmů. Odkazuje na ust. § 6, § 30 a § 138 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) uvedl, že smyslem této právní úpravy je ustanovením zástupce zejména pomoci účastníku řízení s procesními úkony, které není schopen sám provádět a rozumět jejich následkům. Ustanovení zástupce účastníku řízení, je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, připadá v úvahu za situace, jsou-li u tohoto účastníka splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Předpokladem pro osvobození účastníka řízení od soudních poplatků je potom skutečnost, že to jednak odůvodňují poměry účastníka, ale především to, že se v daném případě nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

V daném případě však opakovaný návrh insolvenčního navrhovatele na ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů svévolným a zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva je, neboť svými návrhy neusiluje o meritorní projednání věci, nýbrž pouze vytváří překážky v řádném postupu řízení a dokončení již pravomocně skončeného insolvenčního řízení, které bylo zahájeno na základě zjevně bezdůvodného insolvenčního návrhu insolvenčního navrhovatele. Opakované návrhy na ustanovení zástupce a dosavadní postup navrhovatele v řízení jsou ve smyslu isir.justi ce.cz § 6 o.s.ř. nepřípustným zneužitím práva. Proto oba blíže neodůvodněné a nedoložené návrhy insolvenčního navrhovatele neshledal důvodnými a zamítl je.

Proti tomuto usnesení se insolvenční navrhovatel včas (bez uvedení odvolacích důvodů) odvolal s tím, že trvá na rozhodnutí věci při jednání (A-68). Navrhl, aby věc byla přikázána k projednání jinému soudci, resp. jinému soudu prvního stupně. Vzápětí svými návrhy ze dne 28.12.2015 (A-70) a ze dne (A-71) požádal o ustanovení zástupce k ochraně svých zájmů, konkrétně pak k doplnění tohoto svého odvolání. Svůj návrh na ustanovení zástupce zopakoval i v podání ze dne 10.3.2016 (A-75), ve kterém současně namítl podjatost Vrchního soudu v Praze coby soudu odvolacího, a v podání ze dne 9.5.2016 (A-77) a ze dne 30.9.2016 (A-79).

Vzhledem k tomu, že námitka podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, odvolací soud odvolatele podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval, aby tuto ve stanovené lhůtě doplnil ve smyslu § 15a odst. 3 o.s.ř. tak, že uvede, v čem spatřuje důvod k pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, vůči kterým konkrétním osobám jeho námitka směřuje, kdy se o tomto důvodu dozvěděl a jakými důkazy může svou námitku prokázat. Poučil jej přitom mimo jiné o tom, že nebude-li vznesená námitka řádně doplněna o její chybějící náležitosti a pro tyto nedostatky nebude možné námitku posoudit a rozhodnout o ní, soud k této námitce nebude přihlížet (§ 43 odst. 2 o.s.ř.).

Odvolatel námitku podjatosti v určené lhůtě o požadované náležitosti nedoplnil. Jeho námitka tak při absenci základních náležitostí nemůže mít zamýšlené účinky a nelze o její opodstatněnosti rozhodnout. Proto k ní nebylo možno přihlížet (§ 43 odst. 2 o.s.ř.). Neobstojí přitom argumentace odvolatele, že námitku by mohl náležitě doplnit až jeho zástupce, jehož ustanovení se domáhá. Pochybnost účastníka řízení o nepodjatosti konkrétního soudce (soudců) ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř. vychází z jeho vlastních poznatků o skutečnostech, které takovou pochybnost mohou založit a případné rozhodnutí o ustanovení zástupce na jeho možnosti či schopnosti důvody těchto pochybností sdělit, nic změnit nemůže.

Nelze-li k podané námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze přihlížet, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a ve smyslu § 94 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), bez jednání dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle ustanovení § 103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). K podmínkám řízení přitom patří mimo jiné i požadavek, aby o téže věci neprobíhalo u soudu jiné řízení (§ 83 o.s.ř.). Skutečnost, že o téže věci probíhá u soudu jiné řízení přitom představuje překážku, která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro kterou soud musí řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že o zcela identickém návrhu (na ustanovení zástupce insolvenčnímu navrhovateli v dané věci) je vedeno další, dříve zahájené, řízení, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Tato okolnost pak brání tomu, aby o daném návrhu mohlo být věcně rozhodnuto. Jak plyne z obsahu insolvenčního spisu, dosud nebylo rozhodnuto o odvoláních navrhovatele (A-22, A-38, A-51) proti předchozím rozhodnutím soudu prvního stupně (A-14, A-29) o zamítnutí jeho žádosti o ustanovení zástupce z 28.2.2013 (A-11) a jeho žádosti o ustanovení zástupce ze dne 17.4.2013 (A-21). Z obsahu spisu se přitom nepodává, že by kterékoli z těchto rozhodnutí dosud nabylo právní moci. Vedle toho nelze přehlédnout, že z obsahu spisu není zřejmé, jak bylo naloženo s dřívější žádostí navrhovatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení ze dne 24.6.2013 (A-30) ani s jeho dřívějším návrhem na ustanovení zástupce ze dne 30.7.2014 (A-53).

Odvolací soud přitom vychází také z toho, že bez ohledu na to, jak je návrh na ustanovení zástupce konkrétně formulován, rozsah oprávnění případně ustanoveného zástupce vyplývá ze zákona (§ 31 o.s.ř.), není-li (ve smyslu § 241 o.s.ř.) výslovně rozhodnuto jinak. Ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Byl-li opatrovníkem nebo jiným zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.

Z uvedeného je zřejmé, že nedbal-li soud prvního stupně pravidla o tom, že zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení, a o dalším návrhu insolvenčního navrhovatele na ustanovení zástupce rozhodl věcně, řízení zatížil zmatečnostní vadou (§ 229 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), pročež rozhodl nesprávně.

Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát, a proto jej podle § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. za použití § 7 InsZ zrušil a současně podle § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rozhodl o zastavení řízení. Důvody pro odvolatelem navrhované nařízení toho, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo pro přikázání věci k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen, odvolací soud ve smyslu § 221 odst. 2 o.s.ř. neshledal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. října 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková