3 VSPH 218/2012-A-18
KSPL 29 INS 19346/2011 3 VSPH 218/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Růžena anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrov, Kollárova 1115/5, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2011, č.j. KSPL 29 INS 19346/2011-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7.listopadu 2011, č.j. KSPL 29 INS 19346/2011-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice. Uvedl, že dlužnice podala insolvenčnímu soudu 18.10.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Konstatoval, že kolonka č. 21 tohoto formuláře musí v souladu s § 103 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), obsahovat vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužnice, avšak ta uvedla, že má více věřitelů, jež označila, není schopna splácet všechny splátky a dostala se do situace, kdy už hrozí exekuce.

Cituje ustanovení § 3 IZ učinil insolvenční soud závěr, podle něhož insolvenční návrh trpí nedostatky ve vylíčení rozhodných skutečností, jež by osvědčovaly úpadek dlužnice, zejména pak je třeba z insolvenčního návrhu dovodit, že závazky dlužnice jsou více než 30 dnů po splatnosti, což se z tohoto návrhu nepodává, a tyto údaje nelze nahradit odkazem na přílohy, ledaže by se jednalo o seznam závazků, z něhož však tyto údaje nelze dovodit, a proto jej podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Toto rozhodnutí napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž (neúplně) označila své věřitele s uvedením dlužných částek a uvedla dobu prodlení s plněním těmto věřitelů v měsících s tím, že další splátky jsou manžela a splácení dluhů nezvládá ani za situace, kdy prodejem auta a některých věcí sice získala peněžní prostředky, jež však dluhy nepokryly. Konstatovala, že věřitelé žádají zaplatit všechny své pohledávky najednou a sdělili jí, že v případě nezaplacení prodají její byt. Následně pak přiložila doklady o vyčíslení pohledávek jednotlivými věřiteli a o jejich splácení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují; z návrhu také musí být patrno, čeho se jím dlužník domáhá. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz, a to ode dne 1.4.2011. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 391 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2009, z 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 7/2008, z 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice pro podání insolvenčního návrhu použila původní formulář návrhu na povolení oddlužení, jenž k datu podání (24.10.2011) již nebyl předepsaným formulářem, jehož kolonka č. 21 (nyní č. 6) sloužila k podání insolvenčního návrhu, a v níž uvedla výši celkem devíti dluhů (zřejmě se jedná o původně poskytnuté částky půjček či úvěrů) s neúplným označením jednotlivých věřitelů a s uvedením výše zřejmě věřiteli stanovených splátek k nim, v případě pěti dluhů pak uvedla, kolik zbývá uhradit. Dále dlužnice pokračovala, že z důvodu snížení platů a nepravidelnému termínu výplat nemohla splácet všechny splátky a dostala se do situace, kdy už jí hrozí exekuce. Za jediný cenný majetek označila byt, jenž má ve vlastnictví a zařízený 30 let starým nábytkem, auto prodala, aby zaplatila alespoň některé dluhy, avšak věřitelé žádají jejich splacení ihned, což dokládá dopisy od exekučních oddělení. Uzavřela, že již neví, jak dokázat její obrovské potíže, chtěla by splatit co nejvíce, ale nechce přijít o střechu nad hlavou. Seznamy majetku, závazků a zaměstnanců k návrhu nepřipojila.

K tomu nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny. Údaje o majetku a závazcích dlužníka obsažené v kolonkách č.j 16-17 a č. 18-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení tak neslouží ani ke splnění jeho povinnosti předložit povinné seznamy. Vyplněním uvedených částí návrhu na povolení oddlužení dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách č. 16-21 (v původním formuláři č. 12 až č. 17) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, ani nepředepisuje.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu samotném neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech (vyjma příjmu ze zaměstnání kolem 10.000,-Kč a příjmu manžela ze zaměstnání 10.000,-až 12.000,-Kč. měsíčně, v kolonce č. 12 návrhu na povolení oddlužení pak uvedla byt v osobním vlastnictví a nábytek starý 27 let ), ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila úplně své víceré věřitele. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamů, jež k návrhu nepřipojila) nevylíčila řádně skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu, tj. neuvedla žádná tvrzení o konkrétní lhůtě splatnosti jednotlivých závazků.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl, neboť postrádá uvedení skutečností, jež by svědčily o tom, že dlužnice má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, k nimž teprve lze připínat závěr o neschopnosti je plnit ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, a proto i když dlužnice učinila v odvolání doplnění návrhu k podanému odvolání (avšak nedostatečně, neboť ani tato doplnění neobsahují požadované náležitosti insolvenčního návrhu), nemá to z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné uvést, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh (opatřený předepsanými obsahovými náležitostmi, včetně jeho povinných příloh) znovu podala a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku oddlužením (jak jí již poučil insolvenční soud v napadeném usnesení).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva