3 VSPH 2176/2014-A-13
MSPH 76 INS 24954/2014 3 VSPH 2176/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: HOOPER, spol. s r.o., IČO 27441440, se sídlem v Praze 10, Petrovická 244/4, zahájené k návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 24954/2014-A-8 ze dne 7. října 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 24954/2014-A-8 ze dne 7. října 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení bezhotovostně na uvedený účet soudu k označenému variabilnímu symbolu nebo v hotovosti do pokladny soudu na pracovišti ve Slezské.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník se domáhá insolvenčním návrhem ze 14.9.2014 zjištění svého úpadku a jeho řešení prohlášením konkursu na jeho majetek. Vyšel z tvrzení dlužníka, že má závazky vůči svým věřitelům v celkové výši 818.702,-Kč, jež jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen je hradit a je zároveň předlužen. Jediným dlužníkovým majetkem je hotovost v pokladně ve výši 2.103,-Kč a částka 243,43 Kč na účtu; eviduje pohledávku ve výši 2.199.317,-Kč, za třetí osobou, kterou však označil jako nevymahatelnou. Nemá žádné zaměstnance. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (InsZ) insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník se nachází v úpadku, který s největší pravděpodobností bude řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. Při tomto řešení úpadku podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů činí 45.000,-Kč, po připočtení DPH ve výši 21% je třeba tuto částku navýšit o 9.450,-Kč. Poukázal také na hotové výdaje, které nepochybně insolvenčnímu správci vzniknou, jež bude třeba uhradit. Insolvenční soud konstatoval, že vzhledem k dlužníkovým majetkovým poměrům nelze předpokládat, že by náklady insolvenčního řízení mohly být uspokojovány z majetkové podstaty dlužníka, resp. jinak, a proto je třeba dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit ve výši 45.000,-Kč, jež je přiměřená okolnostem věci. Doplnil, že dlužník byl povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (§ 98 odst. 1 a 2 InsZ) a počítat s tím, že si musí rezervovat finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v dostatečném předstihu.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Zdůraznil, že nemá žádný majetek kromě výše uvedené hotovosti a nepatrné částky na svém účtu a v době, kdy měl dostatek prostředků na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení se nenacházel v úpadku. Vysvětlil, že z prostředků, které tvořily základní kapitál společnosti a z prostředků a poskytnutých půjček dlužník nabyl pohledávku za Jitkou Obručovou nar. 6.8.1952. V okamžiku, kdy byla jeho žaloba na úhradu pohledávky za ní zamítnuta a byl zavázán k náhradě nákladů řízení, ocitl se zároveň v úpadku, tj. v okamžiku, kdy již žádné neměl prostředky na splnění uložené povinnosti.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jeho insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst.1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finanční prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ).

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění svého úpadku řešeného prohlášením konkursu na jeho majetek. Má pohledávku za třetí osobou ve výši 2.199.317,-Kč, avšak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 27 C 78/2002-255 ze 14.1.2014 byla jeho žaloba na zaplacení této částky zamítnuta a byl zavázán zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 273.702,-Kč, což vedlo k jeho finančním problémům, jež vyústily v úpadkovou situaci. Dlužník má tři věřitele s pohledávkami v celkové výši 818.702,-Kč a má nepatrný majetek.

Za uvedené situace odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení jeho věřitelů (§ 1 InsZ). Z této výchozí koncepce se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takovému majetku, nemá insolvenční řízení smysl.

Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu. Z uvedeného plyne, že bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Ukáže-li se, že dlužník zálohu zaplatit schopen není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka podle ustanovení § 187až § 209 obč. zák. Nadto třeba akcentovat, že dlužník své odvolání odůvodňuje nedostatkem finančních prostředků, jenž podle § 108 InsZ důvodem pro neuložení zálohy není (§ 108 odst. 1 InsZ).

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem, v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která podle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle § 1-dosahuje nejméně 45.000,-Kč, podle § 2a této vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitel, nejméně 45.000,-Kč. Dosavadní výsledky řízení však nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Odvolací soud shodně se závěry insolvenčního soudu dospěl k závěru, že okolnosti, za nichž podal dlužník insolvenční návrh vyžadují, aby mu byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení a že přiměřenou se jeví ve výši 45.000,-Kč.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 5. listopadu 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková