3 VSPH 2175/2013-B-48
MSPH 88 INS 17505/2012 3 VSPH 2175/2013-B-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice: Anna anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10-Štěrboholy, Slibná 203/4, o odvolání věřitelů č. 9) EUROCONTOR, a.s. se sídlem Jičín, Husova 635, IČO 60281758, a č. 10) Ing. Vladimír anonymizovano , bytem Valteřice 180, 514 01 Horní Branná, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 17505/2012-B-32 ze dne 30. října 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 17505/2012-B-32 ze dne 30. října 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (soud) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce dlužnice vydal zajištěnému věřiteli č. 7 QI investiční společnost, a.s. (Věřitel), výtěžek ze zpeněžení nemovitostí zapsaných na LV č. 142 v katastrálním území Valteřice v Krkonoších, a to budovy č.p. 180 na pozemku p.č.st. 336, pozemku p.č.st. 336 a pozemku p.č. 317/5 (dále též jen Nemovitosti), ve výši 1.369.242,56 Kč (bod I. výroku). Insolvenčnímu správci uložil provést vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí a zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena, a to do 30 dnů ode dne právní moci usnesení (bod II. výroku).

Soud cituje ust. § 298 odst. 1 až 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (vyhláška), uvedl, že pohledávka Věřitele byla zjištěna ve výši 2.186.760,03 Kč jako zajištěná zástavním právem váznoucím na Nemovitosti. Nemovitosti byly zpeněženy za částku 1.500.000,-Kč, náklady spojené se správou věci a se zpeněžením činily 96.800,-Kč, odměna správce pak činí 33.957,44 Kč včetně DPH. Čistá výše výtěžku náležející Věřiteli představuje 1.369.242,56 Kč. Uzavřel, že návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení je správný, a proto vyslovil souhlas s jeho vydáním a insolvenčnímu správci uložil povinnosti podle § 11 odst. 1 a § 300 IZ.

Toto usnesení napadli v zákonem stanovené lhůtě odvoláním věřitelé Ing. Vladimír anonymizovano a EUROCONTOR, a.s. (dále jen odvolatelé) a navrhli, aby ho odvolací soud zrušil a vrátil soudu prvního stupně a současně mu uložil, aby odvolal z funkce insolvenčního správce Mgr. Jana Zachariáše. Oba shodně namítli, že ve věci rozhodl nesprávně obsazený soud, když napadené usnesení vydal asistent soudce, tedy osoba neoprávněná s odkazem na rozhodnutí Ústavního sodu ČR III.ÚS 1531/09 z 23.2.2010 a Pl.ÚS 31/10 z 22.5.2013. Usnesení z věcného hlediska považují za nepřezkoumatelné, neboť vychází z nesprávného matematického modelu (postupu) insolvenčního správce a zkracuje tak majetkovou podstatu řádově o několik set tisíc Kč na úkor ostatních věřitelů i samotné dlužnice. Závěrem upozornili na činnost shora uvedeného insolvenčního správce při zahrnutí majetku dlužnice do majetkové podstaty a uplatňování nároků Věřitele, a též na jím organizovaném vloupání do Nemovitosti, jež podle nich nese znaky korupce a klientelismu, a proto žádají jeho odvolání z této funkce.

Věřitel k odvolání uvedl, že názor prezentovaný odvolateli neobstojí, neboť jím citovaná judikatura dopadá především na meritorní rozhodnutí vydávaná vyšším soudním úředníkem; proto jejich výklad považuje za extenzivní. V daném případě je rozhodnutí věcně správné a soud postupoval v souladu se zákonnými ustanoveními, neboť příslušná asistentka byla soudkyní pověřena k provedení tohoto úkonu.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, aniž nařizoval jednání, přezkoumal podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (o.s.ř.) napadené usnesení, včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 298 IZ (ve znění do 31.12.2013) mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Pro rozhodnutí o odvolání měl odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno asistentkou soudce Mgr. Dagmar Štědrou. V této souvislosti považoval za nutné připomenout, že podle § 36a odst. 4 a 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vykonává asistent soudce jednotlivé

úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce, a je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.

Ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění do 31.12.2013, vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, přičemž podle písm. p) může v insolvenčním řízení provádět další úkony s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4. zrušení usnesení schůze věřitelů, 5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7. návrhu na moratorium, 8. tom, že dlužník je v úpadku, 9. zamítnutí insolvenčního návrhu, 10. zrušení úpadku, 11. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15. ukončení provozu dlužníkova podniku, 16. věci samé v incidenčních sporech.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. bylo s účinností od 1.1.2014 zrušen § 11 zákona č. 121/2008 Sb. V odůvodnění nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Podle § 13 IZ činí asistent soudce insolvenčního soudu jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.

Odvolací soud konstatuje, že se v insolvenčním spise ani nenachází jakýkoliv záznam o pověření asistentky soudce Mgr. Dagmar Štědré, aby mimo jiné vydávala rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, resp. je v něm obsažen dokument ze dne 19.7.2012 (A-4) nazvaný pověření asistentky soudce a vyšší soudní úřednice (bez konkrétního určení takové osoby) k provádění úkonů v insolvenčním řízení podle § 38a o.s.ř., § 13 IZ a § 10, § 11 a § 27 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, v němž však pověření k vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 IZ obsaženo není.

Odvolací soud veden názorem Ústavního soudu dospěl k závěru, že je vydání rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, jež vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení, vyšším soudním úředníkem, resp. asistentem soudce insolvenčního soudu, vyloučeno. Ostatně § 11 písm. m) bod 13. zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění od 1.1.2014, již výslovně stanoví, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu I. stupně, s výjimkou jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodnými a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy vylučující přezkoumání věcné správnosti zrušil napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná