3 VSPH 216/2012-A-37
MSPH 59 INS 14020/2011 3 VSPH 216/2012-A-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice: Ludmila anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10-Horní Měcholupy, Dubská 200, zast. JUDr. Josefem Augustinem, advokátem se sídlem Prostějov, Dukelská brána 4, zahájeném na návrh Credoma, a.s. se sídlem Praha 8, Sokolovská 394/17, IČO: 27196062, zast. JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 14020/2011-A-33, ze dne 29. prosince 2011,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 14020/2011-A-33, ze dne 29. prosince 2011, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. MSPH 59 INS 14020/2011-A-33, ze dne 29. prosince 2011, v bodu I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužnice Ludmily anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodu II. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs, v bodu III. ustanovil insolvenčním správcem Institut insolvence, v.o.s. se sídlem v Praze, v bodu IV. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají dne 29.12.2011 ve 13:28 hod. V dalších bodech V. až XIV. výroku soud vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách, nebo jiných majetkových hodnotách a též vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 27.3.2012.

Soud prvního stupně zejména uvedl, že navrhující věřitel Credoma, a.s. (dále jen navrhovatel), jenž je právním nástupcem Credit Funding, a.s. (dále jen Věřitel) podal insolvenční návrh proti dlužnici, neboť Věřitel uzavřel 13.5.2008 s manželi Pavlem a Jiřinou anonymizovano smlouvu o úvěru, na jejímž základě jim poskytl úvěr ve výši 4.350.560,--Kč. Splacení úvěru bylo zajištěno zástavním právem k nemovitostem a k pohledávkám dlužnice z pojistného plnění, která nadto na základě exekutorského zápisu z 22.7.2009 se svolením k nařízení a provedení exekuce podle § 78 písm. a) zák. č. 120/2001 Sb. k úvěrovému dluhu manželů anonymizovano přistoupila a zavázala se ho s nimi zaplatit společně a nerozdílně v pravidelných splátkách pod ztrátou výhody splátek. Pokračoval, že dlužníci zaplatili pouze jednu splátku ve výši 10 tis. Kč, čímž se stal splatný celý dluh, jenž ani po výzvě věřitele nezaplatili. Za další věřitele, jimž dlužnice dluží, označil navrhovatel FINPOMOC.CZ, s.r.o. s pohledávkou 10.800,--Kč, JUDr. Petra Matějku s pohledávkou 16.338,70 Kč, a dále PROFI CREDIT CZECH, a.s., Českou pojišťovnu, a.s., GE Money Multiservis, a.s. a STARLIFE, s.r.o. s tím, že tyto pohledávky jsou vymáhány exekučně, jsou po splatnosti více než 3 měsíce a dlužnice není schopna je splácet. Soud dále uvedl, že dlužnici byla zaslána výzva k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a k předvolání k jednání na den 1.11.2011, jehož se dlužnice bez omluvy nezúčastnila, proto soud jednal v její nepřítomnosti. Z dalšího nařízeného jednání 22.11.2011 se dlužnice rovněž omluvila, toliko telefonicky bez následného doložení důvodů nepřítomnosti. Tato situace se opakovala i při dalším nařízeném jednání 20.12.2011, a proto soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

Soud dále konstatoval, že dlužnice 22.8.2011 sdělila, že FINPOMOC.CZ, s.r.o., GE Money Multiservis, a.s. ani STARLIFE, s.r.o. nemají za ní žádné pohledávky, k pohledávce navrhovatele se nevyjádřila. Dále zjistil, že se do insolvenčního řízení přihlásili tři věřitelé s pohledávkami, jejichž celková výše činí 6.608.127,34 Kč, a že FINPOMOC.CZ, s.r.o., GE Money Multiservis, a.s. a STARLIFE, s.r.o. potvrdili, že již nemají za dlužnicí splatné pohledávky, Česká pojišťovna, a.s. sdělila, že pohledávku za dlužnicí 10.309,--Kč nebude přihlašovat do insolvenčního řízení.

Insolvenční soud cituje § 136 odst. 1 a § 3 odst. 1 a 2 IZ dospěl k závěru, že navrhovatel má splatnou pohledávku vůči dlužnici vyplývající z uzavřených smluv ve výši nejméně 6.483.439,50 Kč, což doložil příslušnými smlouvami (o úvěru a zástavní smlouvou), exekutorskými zápisy, korespondencí a smlouvou o postoupení pohledávek , a proto podle § 3 odst. 1 písm. b), § 136 ve spojení s ust. § 148 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ rozhodl, jak uvedeno ve výroku, protože její (dlužnice) úpadek se předpokládá a přihlášení věřitelé přihlásili celkem 6.608.127,34 Kč, a zároveň rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem, neboť dlužnice na výzvy soudu nereagovala, nařízených jednání se bez řádné omluvy nezúčastnila, oddlužení nenavrhla.

V zákonem stanovené lhůtě napadla shora uvedené usnesení dlužnice odvoláním, v němž navrhla, aby ho odvolací soud ve výrocích I. až III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že její úpadek nebyl v řízení osvědčen, a to ani při jednání 20.12.2011, z něhož se řádně omluvila, což dokládá výměnným listem o odborném vyšetření u lékaře. Pokračovala, že za této situace, kdy soudu byla známa předem omluva její i právního zástupce, a přesto jednal a rozhodl, porušil její právo na spravedlivý proces; z uvedených důvodů pak nemohlo být ani rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. K ustanovenému insolvenčnímu správci pak namítla, že nesplňuje zákonné podmínky pro výkon této funkce a současně namítla jeho podjatost. Uzavřela, že napadené usnesení je neprůkazné a nezákonné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

Podle § 133 IZ lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o němž lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v souzené věci, a sice že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková zjištění) byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv, popřípadě též, které z nich jsou pro rozhodnutí věci bezvýznamné; u každého skutkového zjištění musí stručně a jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů. Svůj výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, zejména rozsahu dokazování, složitosti zjišťování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod., a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutkových zjištěních nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivá skutková zjištění je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu, který stručně a výstižně vyjadřuje skutková zjištění a který je rozhodný pro právní posouzení věci, jímž je výklad o tom, z jakých ustanovení zákona soud vycházel a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta.

Lze tedy shrnout, že v odůvodnění rozhodnutí o úpadku dlužníka vydaného k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí soud nejen reprodukovat, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, ale také musí zřetelně uvést, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nedostál. Z tohoto odůvodnění totiž neplyne jasný skutkový a právní závěr soudu ohledně naplnění podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž soud shledal prokázaným, a to jak stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a platební neschopnosti dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), jež naplňují soudem dovozovaný stav úpadku ve formě insolvence.

Nutno připomenout, že osvědčení platební neschopnosti dlužníka (podmínky úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. c/, popř. ve spojení s domněnkami dle § 3 odst. 2 IZ) se musí připínat k osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů (podmínkám úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), a v tom směru, jak již řečeno, soud v odůvodnění napadeného usnesení žádné přezkoumatelné závěry nenabídl.

Zda je dlužník v úpadku ve formě předlužení, soud žádná z hlediska § 3 odst. 3 IZ rozhodná skutková zjištění ani nečinil.

Z obsahu spisu však je navíc zřejmé, že soud prvního stupně rozhodné skutkové závěry, na nichž by závěr o osvědčení úpadku ve formě insolvence nebo předlužení mohl postavit, ve skutečnosti vůbec přijmout nemohl, neboť k tomu neměl potřebný procesní podklad spočívající v konkrétních zjištěních vzešlých z provedeného dokazování.

Navrhovatelův insolvenční návrh obsahuje specifikaci jeho pohledávky za dlužnicí a konkrétní rozhodné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné osvědčit její úpadek, tj. označení dalších věřitelů a jejich konkrétních pohledávek za dlužnicí a údajů o jejich splatnosti a okolností svědčících o tvrzené dlužníkově platební neschopnosti.

Již z vyjádření dlužnice nicméně bylo zřejmé, že s insolvenčním návrhem nesouhlasí, neboť podmínky pro zjištění svého úpadku nemá za splněné právě pro neexistenci více věřitelů. Dlužnice odmítla pohledávky navrhovatelem řádně označených dalších věřitelů (FINPOMOC.CZ, s.r.o. a JUDr. Matějka), což se ukázalo pravdivým, neboť tito věřitelé k dotazu soudu sdělili, že za dlužnicí pohledávky nemají.

Úprava rozhodování o insolvenčním návrhu v insolvenčním zákoně je vybudována na zásadě, že podá-li návrh věřitel, soud k jeho projednání vždy nařídí jednání a provede dokazování podle § 122 a násl. o.s.ř., ledaže v důsledku shodných stanovisek účastníků insolvenčního řízení (zejména navrhujícího věřitele a dlužníka) se veřejné projednání insolvenčního návrhu při jednání soudu nejeví nezbytným a rozhodnutím bez jednání nemohou být práva účastníků insolvenčního řízení dotčena. Dlužník, který s insolvenčním návrhem nesouhlasil, ani navrhovatel, však nevyslovili souhlas s tím, aby bylo o věci rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez jednání, ani se účasti na tomto jednání nevzdali. Podmínky pro rozhodnutí o úpadku dlužníka bez jednání tedy splněny nebyly.

Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že i v insolvenčním řízení je třeba aplikovat úpravu obsaženou v § 129 odst. 1 o.s.ř., dle níž se důkaz listinou provádí (pouze) tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Jestliže není důkaz listinou proveden nebo je proveden jiným než zákonem předvídaným způsobem, nelze než konstatovat, že dokazování nebylo provedeno řádně. Zjištění, která by soud jako zásadně významná pro právní posouzení věci z takto vadně provedených důkazů učinil, nelze při rozhodování využít.

Jakkoliv za popsané situace soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti dlužnice 1.11.2011, jež se jednání bez omluvy nezúčastnila, ze spisu plyne, že na tomto jednání, vyjma pohledávky navrhovatele, fakticky žádné dokazování ohledně pohledávek dalších věřitelů neprováděl. Jak již uvedeno výše, soud zjistil, že navrhovatelem označení věřitelé FINPOMOC.CZ, s.r.o. a JUDr. Matějka žádné pohledávky vůči dlužnici nemají, přičemž k četnosti věřitelů a jejich pohledávek jako důkaz přečetl seznam přihlášek, z nichž se konstatuje, že přihlášku podali 3 věřitelé, jimž dlužnice dluží 6.608.127,34 Kč , aniž by zjistil, o jaké věřitele se jedná a jaké mají pohledávky. Jen pro úplnost odvolací soud upozorňuje, že v soudem čteném seznamu přihlášek tří věřitelů by měl být dle údajů v insolvenčním rejstříku (oddíl P) jako věřitel STARLIFE, s.r.o., o níž soud v napadeném usnesení uvedl, že pohledávku za dlužnicí nemá. Žádné dokazování nebylo provedeno ani později, neboť při dalším jednání o věci soud provedl pouze důkazy týkající se postoupení Věřitelovy pohledávky navrhovateli.

Lze tedy uzavřít, že vyjma pohledávky navrhovatele soud při jednáních žádný z důkazů, jejichž provedení by se ve smyslu § 86 IZ jevilo k osvědčení dlužníkova úpadku potřebným, neprovedl. Soud prvního stupně tedy rozhodné skutkové závěry, na nichž osvědčení úpadku dlužnice ve formě insolvence postavil, ve skutečnosti vůbec přijmout nemohl, neboť k tomu neměl potřebný procesní podklad spočívající v konkrétních zjištěních vzešlých z provedeného dokazování.

Z uvedeného je zřejmé, že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být vzhledem k nezbytnosti provést další dokazování zjednána náprava, přičemž rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. března 2012 JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová