3 VSPH 2140/2013-B-55
KSLB 82 INS 20136/2011 3 VSPH 2140/2013-B-55

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice: Dana anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec V-Kristiánov, Sklaní 496/7, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, č.j. KSLB 82 INS 20136/2011-B-43 ze dne 4. listopadu 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 20136/2011-B-43 ze dne 4. listopadu 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (soud) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce dlužníka JUDr. Mgr. Martina Jinochová Matyášová se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25 (dále též jen Správkyně), vydal výtěžek z prodeje majetku sloužícího k zajištění pohledávky, a to: bytové jednotky č. 496/11 v budově Liberec V-Kristiánov, č.p. 496, 497, LV 3656, byt. dům stojící na pozemku parc. č. 1016/95 a parc. č. 1016/96, spoluvlastnického podílu na společných částech domu o velikosti 25/1156 z celku, spoluvlastnického podílu na pozemcích parc. č. 1016/95 a 1016/96 o velikosti 25/1156 z celku, vše zapsáno na LV č. 11923 pro kat. území a obec Liberec u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec (dále jen Nemovitosti), v částce 357.593,88 Kč zajištěnému věřiteli č. 1 LEASING-STAR, spol. s r.o., IČO 41324536 se sídlem Teplice, Nákladní 1060 ( dále jen V1), v částce 7.800,-Kč zajištěnému věřiteli č. 4 JUDr. Soně Karasové, IČO: 72601841, se sídlem Liberec, Truhlářská 515 (dále jen V4), a v částce 7.173,37 Kč zajištěnému věřiteli č. 9 Finanční úřad pro Liberecký kraj se sídlem Liberec, 1. máje 97 (dále jen V9).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že podáním doručeném soudu 1.10.2013 a doplněném 26.10.2013 ho správkyně požádala o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení Nemovitostí zajištěným věřitelům V1, V4 a V9, z dosaženého výtěžku 890.000,-Kč.

Soud cituje ust. § 305 odst. 1, § 298 odst. 1 až 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (vyhláška), uvedl, že Nemovitostí zajištěné pohledávky shora označených věřitelů byly zjištěny včetně zajištění. V daném případě od částky dosažené zpeněžením byly odečteny náklady spojené se zpeněžením Nemovitostí ve výši 44.500,-Kč a náklady spojené se správou Nemovitostí ve výši 6.491,-Kč, a dále odměna insolvenční správkyně určená podle § 298 odst. 2 IZ a § 1 odst. 2 vyhlášky ve výši 9.016,13 Kč (tj. 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli plus 21 % DPH), takže náleží zajištěným věřitelům V1, V4 a V9 shora uvedené částky a pohledávky těchto věřitelů se tak považují za uspokojené v plné výši. Uzavřel, že byly splněny podmínky pro vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku napadeného usnesení.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž namítla, že pohledávka V1 byla navýšena o 157.593,88 Kč, což považuje za lichvu, neboť měl být tomuto věřiteli přiznán úrok běžný u spotřebitelských smluv v České republice max. ve výši 8 %, že úvěr nebyl sepsán na IČO, ale na fyzickou osobu, na účet jí nedorazila celá částka, ale již snížená o provizi za vyřízení, zástava nemovitosti je neadekvátní proti výši úvěru, který jí byl poskytnut, nehledě na skutečnost, že nemovitost s tržní cenou 1,5 mil. Kč byla prodána za 890 tis. Kč.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, aniž nařizoval jednání, přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení, včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelem uvedených důvodů.

Podle § 298 IZ (ve znění do 31.12.2013) mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Pro rozhodnutí o odvolání měl odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno vyšším soudním úředníkem Janem Kovářem.

Ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění do 31.12.2013, vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, přičemž podle písm. p) může v insolvenčním řízení provádět další úkony s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4. zrušení usnesení schůze věřitelů, 5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7. návrhu na moratorium, 8. tom, že dlužník je v úpadku, 9. zamítnutí insolvenčního návrhu, 10. zrušení úpadku, 11. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15. ukončení provozu dlužníkova podniku, 16. věci samé v incidenčních sporech.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. bylo s účinností od 1.1.2014 zrušen § 11 zákona č. 121/2008 Sb. V odůvodnění nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Odvolací soud veden názorem Ústavního soudu dospěl k závěru, že je vydání rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, jež vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení, vyšším soudním úředníkem vyloučeno. Ostatně § 11 písm. m) bod 13. zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění od 1.1.2014, již výslovně stanoví, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu I. stupně, s výjimkou jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy vylučující přezkoumání věcné správnosti zrušil napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková