3 VSPH 214/2016-A-13
KSUL 85 INS 22259/2015 3 VSPH 214/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Chuderov 127, 400 02 Chuderov, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. září 2015, č.j. KSUL 85 INS 22259/2015-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. září 2015, č.j. KSUL 85 INS 22259/2015-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23.9.2015, č.j. KSUL 85 INS 22259/2015-A-7,uložil dlužníku Janu Jouzovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil na uvedený účet soudu nebo do jeho pokladny zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 2.9.2015 podal dlužník soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Konstatoval, že dlužník má závazky vůči svým věřitelům v celkové výši 7.971.981,20 Kč. Vzhledem k nízkým příjmům, není dlužník schopen uhradit ani odměnu a náhradu výdajů insolvenčního správce. Jelikož byl dlužník rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 3 T 109/2010-1219 ze dne 23.8.2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 6 To 412/2013-1281 ze dne 4.6.2014, uznán vinným trestným činem poškození věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř let, za současného uložení povinnosti podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem a zákazem činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu na dobu čtyř let, lze pochybovat o tom, zda dlužník svým návrhem nesleduje nepoctivý záměr.

Soud prvního stupně konstatoval, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím isir.justi ce.cz překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V případě, že by byl úpadek dlužníka řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty ev. konkursem, činí odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Výši zálohy soud prvního stupně stanovil s ohledem na hodnotu majetku dlužníka. Dlužník je spoluvlastníkem nemovitostí v k.ú. Chuderov, obec Chuderov zapsané u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem na LV č. 462. Podle přiloženého znaleckého posudku hodnota nemovitostí činí 4.730.000,-Kč. Všechny závazky dlužníka jsou zajištěny těmito nemovitostmi a dlužník nevlastní žádný jiný movitý nebo nemovitý majetek, jehož zpeněžením by mohla být odměna insolvenčního správce uhrazena. Jelikož náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i uvedené nároky správce a není jasné, zda dlužníkův podíl na nemovitostech bude zpeněžen a za jakou částku, soud uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Uvedl, že během insolvenčního řízení se mu zhoršil zdravotní stav, strávil více jak půl roku v nemocnici. Jelikož nemůže, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a věku, sehnat zaměstnání, může uhradit své závazky jen prodejem nemovitosti. Dále uvedl, že nevlastní žádné finanční prostředky, ze kterých by mohl uhradit požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 2.9.2015, doplněným na výzvu soudu podáním ze dne 16.9.2015 (A-6), domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením formou zpeněžením majetkové podstaty. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda dlužník svým návrhem nesleduje nepoctivý záměr, jelikož byl necelý rok před podáním návrhu pravomocně odsouzen za trestný čin hospodářské povahy. Nutno dodat, že podle úpravy IZ účinné od 1.1.2014 již pravomocné odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy domněnku jeho nepoctivého záměru nezakládá. Trestněprávní minulost dlužníka je pouze možným vodítkem, z kterého lze usuzovat na nepoctivý záměr. Soud prvního stupně ovšem nepoctivý záměr dostatečně neodůvodnil.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh plyne, že má dlužník 4 závazky vůči 3 věřitelům, z toho dva závazky vůči věřitelce Komerční bance a.s. ve výši 1.150.000,-Kč dosud hradí jeho bývalá manželka. Další dva závazky má v celkové výši 8.118.755,-Kč. Podle insolvenčního návrhu a seznamu majetku je dlužník spoluvlastníkem nemovitosti v k.ú. Chuderov, obec Chuderov zapsané u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem na LV č. 462. Podle přiloženého znaleckého posudku hodnota nemovitostí činí 4.730.000,-Kč. Všechny závazky dlužníka jsou zajištěny těmito nemovitostmi a dlužník nevlastní žádný jiný movitý nebo nemovitý majetek. Dlužník uvedl, že nemá žádné příjmy.

Jelikož dlužník nevlastní žádný nezajištěný majetek, nelze tedy mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány prostředky k uspokojení jak všech zajištěných pohledávek, tak případných nezajištěných pohledávek alespoň v minimálním požadovaném rozsahu. Nelze tedy dovozovat minimální plnění pro případ oddlužení zpeněžením majetkové podstaty podle § 398 odst. 2 IZ. Dlužníku nelze ani povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, jelikož neuvedl žádné očekávané příjmy v následujících pěti letech. Z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh tedy není možno dovodit, že by dlužník byl schopen při oddlužení nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30% rozsahu (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ. Proto lze očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení úpadku dlužníka konkursem, v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která podle § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky bude činit nejméně 45.000,-Kč. Z výtěžku zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávek věřitelů dlužníka, budou náklady insolvenčního řízení hrazeny jen zčásti (§ 298 odst. 2 IZ), jelikož zbytek bude vydán k uspokojení pohledávek těchto věřitelů. S ohledem na výši tímto majetkem zajištěných pohledávek, nelze důvodně předpokládat, že po vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům (podle § 298 IZ) zbyde dostatek finančních prostředků, jež by bylo možno použít k uspokojení dalších nákladů insolvenčního řízení. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka nelze tedy předpokládat, že by výtěžek zpeněžení postačoval k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení. Jelikož dlužník nevlastní žádné volné finanční prostředky a v současné době nemá postižitelný příjem, nelze předvídat, v jakém rozsahu bude možno v průběhu konkursu jeho budoucí příjmy ve prospěch majetkové podstaty postihnout, a do jaké míry tedy mohou být zdrojem placení nákladů insolvenčního řízení. Proces přezkoumávání přihlášených pohledávek, jakož i další činnosti insolvenčního správce spojené se zjišťováním či zpeněžováním majetku náležejícího do majetkové podstaty, si vyžádají náklady, jež musejí být průběžně placeny a jejichž úhradu při absenci k tomu dostatečných finančních prostředků dlužníka je nutno zajistit zálohou. Z výše uvedeného plyne, že soud prvního stupně správně uložil dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková