3 VSPH 2138/2016-B-39
KSUL 71 INS 36914/2013 3 VSPH 2138/2016-B-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka PROFIFENSTER, spol. s r.o., IČO 25492616, se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 21/3, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 36914/2013-B-10 ze dne 19. září 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 36914/2013-B-10 ze dne 19. září 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) odmítl dlužníkův návrh na povolení reorganizace ze dne 14. července 2016 ve znění jeho doplnění ze dne 27. července 2016.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením z 1.4.2016 zjistil dlužníkův úpadek, ustanovil mu insolvenčního správce, nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů na 25.7.2016. Insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníkova věřitele z 20.12.2013. Podáním doručeným soudu 15.7.2016 podal dlužník návrh na povolení reorganizace (dok. B-4). Protože návrh na povolení reorganizace (Návrh) neměl zákonem požadované náležitosti a nebyl k němu připojeny všechny rozhodující přílohy a připojené přílohy neobsahovaly stanovené náležitosti, vyzval dlužníka usnesením z 19.7.2016 k odstranění vad Návrhu (dok. B-7) a z tohoto důvodu také vyrozuměl o odročení přezkumného jednání a první schůze věřitelů na 26.9.2016. Dlužníkovi stanovil lhůtu k doplnění Návrhu 7 dnů ode dne doručení usnesení a konstatoval, že mu výzva byla doručena 21.7.2016. Uvedl dále, že dlužník podáním z 28.7.2016 (dok. B-9) doplnil Návrh, aniž by však jeho nedostatky odstranil. Cituje ustanovení § 316, § 317, § 318 a § 320 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dospěl k závěru, že návrh nadále trpí nedostatky, neboť v předložených seznamech majetku, závazků a zaměstnanců (§ 104 InsZ) nejsou fyzické a právnické osoby označeny v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 InsZ (§ 319 odst. 4 InsZ), tj. obchodní firmou a právní formou u právnické osoby, sídlo právnické osoby, resp. bydliště osoby fyzické. Zároveň dlužník nedoložil přípustnost reorganizace ve smyslu § 316 odst. 4 InsZ, isir.justi ce.cz neboť dlužník má 8 zaměstnanců a z účetních dokladů nevyplývá, že celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka za rok 2012 dosáhl alespoň 50 mil. Kč. Cituje ustanovení § 327 odst. 1 InsZ uzavřel, že důvodu odmítnutí Návrhu bude pokračovat v insolvenčním řízení s tím, že účinky návrhu napadeným usnesením zanikají.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d) a g) občanského soudního řádu (o.s.ř.).

K závěru o formálních nedostatcích návrhu dlužník namítl, že v seznamech označil fyzické osoby a právnické osoby nezaměnitelným způsobem, když u právnických osob uvedl jejich IČO a u fyzických osob data jejich narození, přičemž má k dispozici jejich pracovní smlouvy. Závěr insolvenčního soudu o neúplnosti seznamů označil za formalistický a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Odo 186/2002, resp. sen. zn. 29 NSČR 23/2010.

K otázce přípustnosti reorganizace dlužník uvedl, že prokázal roční obrat ve výši 50 mil. Kč podle účetní závěrky za rok 2011 a přiznání k dani z příjmů právnických osob za tento rok. Akcentoval, že od 26.6.2012 jsou proti němu kontinuálně vedena insolvenční řízení. První z nich vedené pod sp. zn. KSUL 71 INS 15477/2012 bylo skončeno zastavením řízení pro zpětvzetí věřitelského návrhu (insolvenční řízení skončeno 26.9.2013), insolvenčním návrhem podaným 21.10.2013 bylo proti němu vedeno v pořadí druhé insolvenční řízení k návrhu věřitele pod sp. zn. KSUL 71 INS 29459/2013, jež skončilo k 12.12.2013 usnesením o odmítnutí insolvenčního návrhu a v pořadí třetí aktuální insolvenční řízení bylo zahájeno 20.12.2013 k návrhu věřitele a je vedeno po výše uvedenou sp. zn. Poukázal na právní úpravu ustanovení § 316 odst. 4 InsZ účinnou do 31.12.2013 upravující jako předpoklad přípustnosti reorganizace (vedle počtu zaměstnanců ) i roční úhrn čistého obratu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu 100 mil. Kč, zatímco s účinností od 1.1.2014 byla tato hranice snížena na 50 mil. Kč, přičemž z důvodové zprávy k novelizaci tohoto ustanovení plyne, že jejím cílem umožnit reorganizaci vyššímu počtu dlužníků. Upozornil na to, že v důsledku existence v pořadí prvního a druhého insolvenčního řízení byl vystaven účinkům zahájeného insolvenčního řízení, což se projevilo ve snížení ročního úhrnu čistého obratu přibližně o 1/3 oproti roku 2011, a že je z tohoto důvodu namístě vycházet z čistého ročního obratu za rok předcházející zahájení v pořadí prvního z nich, tj. za rok 2011, nikoliv za rok 2012. Nebýt předcházejících insolvenčních řízení dosahoval by nepochybně jiných ekonomických výsledků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka

K odmítnutí Návrhu pro jeho vady:

Podle § 319 InsZ k návrhu na povolení reorganizace musí dlužník připojit seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil (odst. 1). Pro označení osob v návrhu na povolení reorganizace a v seznamech k němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.

Podle § 320 InsZ neobsahuje-li návrh na povolení reorganizace všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí jak má opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Podle odstavce postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení reorganizace připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odst. 2). Návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy před jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3). K uvedené ustanovení se vyslovil Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí pod sen. zn. 1 VSPH 256/2012, v němž dovodil, že postup podle § 320 odst. 1 InsZ je třeba dodržet i v případě, že dlužník dříve řádně nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Z citovaného ustanovení plyne, že nejsou-li přes výzvu insolvenčního soudu k návrhu na povolení reorganizace připojeny zákonem požadované přílohy, nebo tyto přílohy přes jeho výzvu neobsahují stanovené náležitosti, soud návrh bez dalšího odmítne (je povinen odmítnout), aniž by zkoumal, zda tyto nedostatky neumožňují v řízení pokračovat.

Podle § 104 InsZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede, jde odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí, věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně, pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně (odst. 4).

Podle § 103 odst. 1 InsZ fyzické osoba musí být v insolvenčním návrhu označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem.

Z insolvenčního spisu plyne, že poté, co podal dlužník Návrh, k jehož doplnění byl vyzván insolvenčním soudem usnesením č.j. KSUL 71 INS 36914/2013-B-7 ze 19.7.2016. Uložil v něm dlužníkovi ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení mimo jiné Návrh doplnit o seznam majetku a seznam závazků (§ 319 odst. 2 InsZ) s náležitostmi podle § 104 odst. 1 a 2 InsZ s citací § 319 odst. 2 InsZ. Výzva necituje obsah ustanovení § 103 odst. 1 InsZ týkající se označení jeho věřitelů jak osob fyzických, tak osob právnických. Dlužník doplnil Návrh a předložil insolvenčnímu soudu seznam závazků, jež neobsahuje řádné označení věřitelů-právnických i fyzických osob, neboť za takové nelze považovat u osob právnických uvedení jen identifikačního čísla bez uvedení formy, v níž věřitel podniká a jeho sídla, u osob fyzických bez uvedení jmen (pouze příjmení) a bydliště.

Návrh dosud postrádá zákonem požadované náležitosti v označení jeho věřitelů. Dlužník se mýlí, má-li za to, že posouzení seznamu závazků ze strany insolvenčního soudu bylo formalistické a že je třeba vycházet ze závěrů Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 23/2010, podle kterých není důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu okolnost, že neobsahuje všechny náležitosti, nebrání-li pokračování v řízení. Toto rozhodnutí na vady seznamu závazků nedopadá a jak uvedeno výše z ustanovení § 320 odst. 1 InsZ se podává, že úvaha o tom, zda vada insolvenčního návrhu brání soudu v pokračování v řízení, se netýká úplnosti seznamů. Přes uvedené odvolací soud považuje závěr o neúplnosti seznamu závazků a odmítnutí Návrhu pro vady za předčasné, neboť ve výzvě k jeho doplnění se nedostalo dlužníkovi poučení o tom, jak mají být označeny v seznamu závazků jeho věřitelé (insolvenční soud necitoval § 103 odst. 1 InsZ).

K přípustnosti reorganizace:

Podle § 316 odst. 4 InsZ reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu (zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví) za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50 mil. Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru. Cílem reorganizace je sanace dlužníka, tj. ozdravění jeho ekonomické situace, a to prostřednictvím speciálních opatření, která vedou k tomu, že dlužník je následně schopen pokračovat ve své podnikatelské činnosti. Insolvenční zákon upravuje dva zcela odlišné druhy reorganizačního řízení. Jedná se o reorganizaci zahájenou a probíhající s podporu většiny věřitelů podle § 316 odst. 5 InsZ (konsenzuální reorganizace), nebo reorganizaci zahájenou a probíhající za zákonných podmínek proti vůli většiny věřitelů podle § 316 odst. 4 InsZ. Původně nastavená kritéria pro reorganizaci podle § 316 odst. 4 InsZ se ukázala příliš přísná, proto byla upravena na hranici obratu 50 mil. Kč (ze 100 mil. Kč) a 50 zaměstnanců (z hranice alespoň 100 zaměstnanců). Na druhé straně naplnění těchto ekonomických ukazatelů slouží jako pojistka před návrhy na povolení reorganizace, jež nemají reálné vyhlídky na úspěch. Proto uvedené ekonomické ukazatele nebyly zrušeny zcela.

Z přiznání k dani právnických osob za období kalendářního roku 2011 plyne, že dlužník měl v průměru 27 zaměstnanců a roční úhrn čistého obratu 84.800.048,-Kč, zatímco za období kalendářního roku 2012 v průměru 21 zaměstnanců a roční úhrn čistého obratu 22.985.687,00 Kč. Insolvenční návrh věřitele byl podán 20.12.2013.

Ustanovení § 316 odst. 4 InsZ přípustnost oddlužení váže bezvýjimečně ekonomické podmínky v ukazateli počtu zaměstnanců a čistého ročního obratu dlužníka na období kalendářního roku předcházejícímu roku, v němž byl podán insolvenční návrh. Přípustnost oddlužení byla takto vymezena, jak výše uvedeno, jako pojistka před návrhy na povolení reorganizace tam, kde není reálná vyhlídka na úspěch a posuzovat ji podle dlužníkových ekonomických ukazatelů za rok předcházející rok, kdy byl podán v pořadí první insolvenční návrh, tj. za rok 2011, zjevně nemá oporu v právní úpravě a za právně je považován pouze aktuální stav ohledně uvedených ukazatelů, tj. jen za předcházející účetní období; přistoupit na dlužníkův výklad by ve svých důsledcích znamenalo, že by v uvedeném případě mohla probíhat reorganizace s jediným zaměstnancem nebo při zanedbatelném obratu. Zákonem upravené předpoklady přípustnosti reorganizace mohly být překonány jen v případě, že by dlužník předložil za podmínek § 316 odst. 5 InsZ tzv. předjednanou reorganizaci, což však v projednávané věci neučinil.

Z uvedeného důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že za výše uvedených okolností, kdy za rok 2012 nevykazuje dlužník čistý roční příjem alespoň 50 mil. Kč a 50 zaměstnanců, Návrh tak podala neoprávněná osoba, resp. osoba, u níž reorganizace není přípustná, a proto bylo namístě ho odmítnout (obdobně jako v případě oddlužení podle § 390 odst. 3 InsZ), přestože insolvenční soud řádně nevyzval dlužníka k doplnění Návrhu a napadené usnesení hodnotí jako věcně správné.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 InsZ).

V Praze dne 29. listopadu 2016

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková