3 VSPH 2138/2015-A-15
KSUL 70 INS 20045/2015 3 VSPH 2138/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem v Jílovém-Kamenné, Oblouková 279, adresa pro doručování: Ústí nad Labem, Na Výšině 494, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 20045/2015-A-9 ze dne 30. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 20045/2015-9 ze dne 30. září 2015 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem výše uvedeným usnesením uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužníkův insolvenční návrh obsahuje zákonem stanovené náležitosti a je opatřen zákonnými přílohami. Nedostatky však vykazuje návrh na povolení oddlužení, neboť dlužník v něm nespecifikoval zaopatření dítěte a nepředložil potvrzení o studiu zletilého dítěte. Dlužník tyto údaje nedoplnil ani na výzvu soudu z 10.8.2015 (dok. A-6). Protože z insolvenčního návrhu vyplývá, že má dlužník závazky ve výši 364.329,26 Kč, nevlastní žádné movité ani nemovité věci, pracuje jako řidič-údržbář s výdělkem ve výši 13.868,-Kč čistého a jeho úpadek bude pravděpodobně řešen konkursem, soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Odůvodnění svého odvolání opírá o skutečnost, že mu v insolvenčním řízení nebyly řádně doručovány písemnosti, protože v kolonce č. 2 návrhu na povolení oddlužení uvedl adresu, na které se zdržuje. Soud prvního stupně pak napadené usnesení opřel zejména o to, že dlužník nevyhověl výzvě k doplnění insolvenčního návrhu. Dále dlužník rozporuje závěr insolvenčního soudu o tom, že dlužník bude mít více věřitelů než těch, které uvádí v insolvenčním návrhu. Dlužník konstatuje, že v insolvenčním návrhu, jakož i v přiloženém seznamu závazků uvedl všechny jemu známé věřitele. Závěrem insolvenční soud informuje, že nedisponuje peněžními prostředky k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi podle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 InsZ. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 InsZ).

Podle § 103 InsZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, který se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Insolvenční návrh tak musí obsahovat vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Jen za předpokladu, že insolvenční návrh, na jehož základě bylo insolvenční řízení zahájeno, má všechny tyto zákonem předepsané náležitosti, a je tedy způsobilý projednání, může insolvenční soud přistoupit k rozhodnutí o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že 4.8.2015 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník však-což soud prvního stupně přehlédl-neuvedl v insolvenčním návrhu údaje o splatnosti svých závazků, když pouze označil, odkdy své závazky neplní, bez toho aniž by řádně konstatoval skutečné datum jejich splatnosti. Tyto údaje pak nelze vyčíst ani z přiloženého seznamu závazků, neboť u některých závazků je uvedena splatnost datem, u některých je uvedeno pouze číslo jednací vedeného exekučního řízení a u některých závazků není co do splatnosti uvedeno ničeho. Takový seznam závazků není úplný a nelze z něho vycházet, co náhrady za nedostatek tvrzení v samotném insolvenčním návrhu.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční návrh dlužník není způsobilý projednání, neboť v něm chybí zákonem požadované náležitosti ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ; pro tyto nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat, tudíž jediným zákonným postupem bylo odmítnout insolvenční návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ. Zákonné podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení tak nebyly splněny, neboť předpokladu jejího uložení je existence projednatelného insolvenčního návrhu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení podle § 22 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužnici neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná