3 VSPH 2131/2014-B-33
KSHK 42 INS 17308/2012 3 VSPH 2131/2014-B-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Lipnici 29, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 17308/2012-B-26 ze dne 15. září 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 17308/2012-B-26 ze dne 15. září 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) zrušil oddlužení dlužníka plněním společného splátkového kalendáře schválené usnesením č.j. KSHK 42 INS 17308/2012-B-8 ze dne 8. února 2013 (Usnesení), jímž bylo schváleno zároveň oddlužení Soni Obstové (dlužnice), manželky dlužníka, jež podala samostatný insolvenční návrh, který je veden pod sp.zn. KSHK 42 INS 17312/2012 a byl spojen ke společnému projednání pod sp.zn. KSHK 42 INS 17308/2012 (bod I. výroku), na majetek prohlásil konkurs, jenž bude řešit jako konkurs nepatrný (bod II. a III. výroku) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku). Učinil tak poté, co řízení vedené s dlužnicí vyloučil k samostatnému projednání pod sp.zn. KSHK 42 INS 17312/2012. Uvedl, že ve zprávě o plnění oddlužení dlužníků z 11.11.2013 sdělil jejich insolvenční správce, že nebylo na splátkový kalendář zaplaceno nic, přípisem z 22.1.2014 se na něho obrátilo Město Dvůr Králové nad Labem s informací, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 5.000,--Kč z neuhrazené pokuty na základě vykonatelného rozhodnutí o přestupku v příkazním řízení z 5.8.2013, č.j. ODP/19425-2013/3032-2013/kud, že dlužníkovi usnesením č.j. KSHK 42 INS 17308/202-B-19 ze 17.2.2014 uložil sdělit, jakým způsobem byla tato pohledávka vypořádána a zároveň ho poučil o následcích neplnění splátkového kalendáře a povinnosti nepřijímat na sebe závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti plnit. Uvedl dále, že usnesením č.j. KSHK 42 INS 17308/2012-B-20 ze 7.4.2014 dlužníka urgoval o zaslání požadovaného sdělení, avšak dlužník na výzvy nereagoval. K jednání nařízenému na 24.7.2014 se bez omluvy nedostavil a podle zprávy ze 14.8.2014 insolvenční správce dlužníky opakovaně vyzýval k úhradě alespoň částky podle smlouvy o důchodu, avšak k uvedenému dni nebylo uhrazeno ničeho. Ze shora uvedených důvodů vyloučil insolvenční řízení vedené s dlužnicí k samostatnému řízení a postupem podle § 418 odst. 1 písm.a) a c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), schválené oddlužení dlužníka zrušil, prohlásil na dlužníkův majetek konkurs, který projedná jako konkurs nepatrný, a zároveň určil, že účinky prohlášení konkursu nastanou zveřejněním napadeného usnesení.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním podaným společně s dlužnicí do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSHK 42 INS 17308/2012 a navrhli, aby je odvolací soud změnil, neboť do propuštění ze zaměstnání dlužníkův zaměstnavatel srážel ve prospěch splátkového kalendáře 2.500,--Kč, oba prohlásili, že i poté budou na společný splátkový kalendář splácet 2.500,--Kč z darovací smlouvy; žádali o prošetření a zvážení celé situace.

Insolvenční správce k odvolání dlužníka uvedl, že zaměstnavatel dlužníka mu nezaslal žádné částky. V rozhodné době dosahoval dlužník příjem cca 9.000,--Kč a vzhledem k vyživovací povinnosti k dlužnici a třem dětem nebylo možné z jeho příjmu srážet žádné částky s výjimkou března 2013, kdy dosáhl čistého příjmu 23.357,--Kč zahrnující přeplatek z ročního zúčtování daně z příjmů fyzických osob ve výši 14.049,--Kč tvořený daňovými bonusy na děti; avšak ani z tohoto příjmu dlužníkův zaměstnavatel nesrazil žádnou částku. Pracovní poměr dlužníka skončil k 31.12.2013 a k dispozici nemá doklad o navázání jiného pracovního poměru. Částku 2.500,--Kč měsíčně z titulu darovací smlouvy nikdy neobdržel a tvrzení dlužníka o srážkách 2.500,--Kč z jeho mzdy se nezakládají na pravdě.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného usnesení.

Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 InsZ).

Podle § 405 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Dle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1 InsZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1).

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 InsZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 InsZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Proto dospěje-li insolvenční soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1). Jestliže poznatek o nepřípustnosti oddlužení vyjde najevo až po schválení oddlužení, soud je povinen k němu (i bez návrhu věřitele) přihlédnout z hlediska posouzení, zda tu nejsou důvody pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 InsZ.

Jak již Vrchní soud v Praze opakovaně zdůraznil, důvodem pro zrušení oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. b) InsZ nemůže být bez dalšího momentální zhoršení příjmové situace dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům pojatým do splátkového kalendáře plnění v rozsahu potřebném pro jeho celkové řádné splnění. Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kdy je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen či ochoten současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se dlužníku ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů, jež předpokládal, a není reálná naděje na změnu.

K projednání těchto podstatných okolností věci slouží jednání předepsané v § 418 odst. 3 InsZ, při němž soud-na základě vyjádření dlužníka, insolvenčního správce a věřitelského výboru, v intencích výše uvedeného-zkoumá důvody momentálního nedostatečného plnění splátkového kalendáře i dlužníkovy možnosti hrozbu nesplnění oddlužení odvrátit. Dříve, než rozhodne o zrušení oddlužení, musí insolvenční soud nařídit jednání a teprve na základě jeho výsledku rozhodne, zda existují důvody pro zrušení schváleného oddlužení (blíže usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 28 INS 4750/2008, 2 VSPH 426/2010-B).

Z insolvenčního spisu vedeném po schválení oddlužení pro dlužnici a dlužníka pod sp.zn. KSHK 42 INS 17308/2012 plyne, že Usnesením bylo schváleno společné oddlužení dlužníka a dlužnice a že usnesením č.j. KSHK 42 INS 17308/2012-B-13 z 21.11.2013 na základě zpráv insolvenčního správce vyzval dlužníky ke sdělení, jakým způsobem hodlají plnit schválený společný splátkový kalendář a že oba dlužníci sdělili podáním doručeným 12.12.2013 (dok. B-14) insolvenčnímu soudu, že dlužník je zaměstnán u Technických služeb města Dvůr Králové, z jeho příjmu nelze strhávat, že manželka je nezaměstnaná a syn dlužníků rovněž pracuje u Technických služeb města Dvůr Králové. Dlužník uzavřel se svým zaměstnavatelem dohodu, že mu zaměstnavatel bude strhávat měsíčně 2.500,--Kč. Insolvenční soud nařídil jednání na 24.7.2014 (dok. B-21), k němuž předvolal oba dlužníky (předvolání bylo doručeno vložením do poštovní schránky oběma dlužníkům 15.5.2014) a z protokolu o jednání z 24.7.2014 se podává, že jednání se nekonalo. Usnesením č.j. KSHK 42 INS 17308/2012-B-25 ze 3.9.2014 bylo vyloučeno insolvenční řízení týkající se dlužnice k samostatnému projednání pod sp.zn. KSHK 42 INS 17312/2012 a usnesením z 15.9.2014 bylo schválené oddlužení dlužníka zrušeno.

Odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud vydal napadené usnesení, aniž by zrušení Usnesení projednal ve smyslu § 418 odst. 4 InsZ nejen s dlužníky, nýbrž i s insolvenčním správcem, jehož k nekonanému jednání nepředvolal (působnost věřitelského výboru vykonává soud, jak plyne z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů-dok. B-5). Tímto procesním postupem zatížil insolvenční řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm.a) zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. k dalšímu řízení, v němž nařídí řádné jednání, při němž projedná otázky související s neplněním splátkového kalendáře.

Nad rámec uvedeného odvolací soud považuje za potřebné upozornit na to, že byl schválen společný splátkový kalendář dlužníků, a proto bylo namístě zrušit tento společný kalendář a teprve v souvislosti s tím zároveň vyloučit insolvenční věc dlužnice k samostatnému řízení a prohlásit na její majetek konkurs.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 31. října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová