3 VSPH 2129/2013-A-15
MSPH 91 INS 27144/2013 3 VSPH 2129/2013-A-15 3 VSPH 2195/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Don Giovanni, spol. s r.o. v likvidaci , IČO 63077680, se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 34/208, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 27144/2013-A-7 ze dne 4.října 2013 a č.j. MSPH 91 INS 27144/2013-A-10 ze dne 13.listopadu 2013

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 27144/2013-A-7 ze dne 4.října 2013 se potvrzuje.

II. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 27144/2013-A-10 ze dne 13.listopadu 2013 se mění tak, že se insolvenční řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Usnesením č.j. MSPH 91 INS 27144/2013-A-7 ze 4.10.2013 (Usnesení A) Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužníkovi ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč. V odůvodnění Usnesení A insolvenční soud cituje ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, uvedl, že zálohu může určit do částky 50.000,--Kč s tím, že je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně, nejedná se o soudní poplatek a že k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení přistupuje soud vždy, když to považuje za nezbytné s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci. Dále vyložil, že zálohu na náklady insolvenčního řízení vyměří ve výši nezbytné k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky nutné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a to i v těch případech, kdy není jisté, zda bude v majetkové podstatě dostatek finančních prostředků nezbytných pro vedení řízení, a aby z ní mohly být uspokojeny alespoň nároky správce z titulu hotových výdajů a odměny. Po zjištění, že dlužník je vlastníkem, nikoliv však držitelem osobního vozidla a vlastníkem bezcenné ochranné známky, tj. že nemá žádný majetek ani finanční majetek, uzavřel, že je namístě uložit povinnost k zaplacení zálohy na horní hranici, tj. ve výši 50.000,--Kč.

Dlužník prostřednictvím své likvidátorky požádal o prominutí zálohy na náklady insolvenčního řízení. Zdůraznil, že nemá žádný majetek a seznam majetku připojený k insolvenčnímu návrhu je nadále aktuální, neboť se evidované vozidlo dosud nepodařilo získat do správy. Nemůže proto zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit.

Usnesením č.j. MSPH 91 INS 27144/2013-A-10 ze 13.11.2013 (Usnesení B) bylo insolvenční řízení zastaveno. 3 VSPH 2195/2013

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl 1.10.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka, že Usnesením A uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě 10 dnů od jeho právní moci zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč a současně ho poučil o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může řízení zastavit. Podáním z 9.10.2013 doručeným mu 11.10.2013 požádal dlužník prostřednictvím svého likvidátora o prominutí zálohy s odůvodněním, že se mu nepodařilo zjistit dlužníkův majetek a nemá prostředky k jejímu zaplacení. Konstatoval, že Usnesení A bylo zvlášť doručeno dlužníkovi 10.10.2013 a nabylo právní moci 26.10.2013; ve lhůtě 10 dnů od právní moci Usnesení A uloženou povinnost dlužník nesplnil. Proto postupem podle § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) insolvenční řízení zastavil.

Toto usnesení napadl dlužník prostřednictvím své likvidátorky v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Zopakoval, že se insolvenční soud nezabýval jeho žádostí o prominutí zálohy na náklady insolvenčního řízení. Poukázal na to, že mu byla soudem ustanovena likvidátorka v osobě JUDr. Jany Fialové ze seznamu insolvenčních správců, uvedl, že nevykonává žádnou činnost a že nemá žádný majetek.

Vrchní soud v Praze považuje podání dlužníka z 9.10.2013 (A-8), jímž dlužník požádal o prominutí uložené zálohy, podle jeho obsahu ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) za včas podané odvolání, jímž zpochybňoval důvody, pro které mu byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč, a z tohoto důvodu proto přezkoumal Usnesení A i Usnesení B, jakož i řízení jejich vydání předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 2 věta druhá InsZ).

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník má závazky v celkové výši 265.324,--Kč vůči 13 věřitelům. Dlužník nevlastní žádný ocenitelný majetek, vyjma bezcenné ochranné známky č. přihlášky 440241, č.zápisu 287325, a dále eviduje osobní vozidlo Volkswagen Golf 2.0 hatchback, reg. zn. AET 2170, rok výroby 1992, jehož provozovatel však likvidátorce dlužníka znám není.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku 3 VSPH 2195/2013 a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 InsZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je ustanovení § 144 InsZ, které v případě obchodních společností zrušených rozhodnutím soudu-za splnění kumulativních podmínek stanovených v jeho odstavci 1 pod písmeny a) až e)-připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže. V daném případě však nepřichází takové rozhodnutí v úvahu, neboť dlužník v insolvenčním návrhu o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka podle § 144 odst. 1 písm.b) InsZ nepožádal.

Z uvedeného plyne, že nejde-li u dlužníka-obchodní společnosti o případ podle § 144 InsZ, pak, bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Vlastní-li dlužník takový majetek a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že dlužník zálohu zaplatit schopen není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka. Tyto závěry platí i pro případ, kdy se dlužník zahájivší insolvenční řízení již v procesu likvidace nachází. Její dokončení a výmaz dlužníka z obchodního rejstříku realizací insolvenčního řízení nijak podmíněny nejsou.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem podle § 314, 315 InsZ), v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která podle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle § 1 -dosahuje nejméně 45.000,--Kč, jinak se určí úvahou soudu podle § 5 téže vyhlášky. Dosavadní výsledky řízení však nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů, neboť jak se podává z přiloženého seznamu majetku, dlužníkova ochranná známka je bez hodnoty, a ani v případě, že by evidované vozidlo bylo nalezeno a bylo zpeněženo, nelze očekávat významný výtěžek vzhledem ke stáří vozidla, rok výroby 1992.

Proto odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení A z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil. 3 VSPH 2195/2013

Jelikož rozhodnutí ukládající dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dosud nenabylo právní moci a v odvolacím řízení bylo odklizeno, nebyly splněny podmínky pro zastavení insolvenčního řízení vymezené v § 108 odst. 3 InsZ. Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm.a) ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. Usnesení B změnil tak, že se insolvenční řízení nezastavuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20.prosince 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová