3 VSPH 2095/2016-B-16
KSHK 45 INS 31484/2015 3 VSPH 2095/2016-B-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem v Markoušovicích 120, 542 35 Velké Svatoňovice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 31484/2015-B-9 ze dne 11. října 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 31484/2015-B-9 ze dne 11. října 2016 se vyjma bodu I. a XII. výroku r u š í a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) povolil oddlužení dlužníka (bod I. výroku), schválil oddlužení dlužníka jak plněním splátkového kalendáře, tak zpeněžením majetkové podstaty s uvedením majetku dlužníka, z jehož zpeněžení bude oddlužení plněno (bod II. výroku), dlužníkovi uložil po dobu 5 let platit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k 20. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení 11.300,-Kč, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce měsíčně 1.089,-Kč včetně DPH ve výši 21 % s uvedením jednotlivých věřitelů, jejich zjištěných pohledávek a poměru, v němž mají být uspokojovány vzhledem k jejich celkové výši s tím, že první splátku uhradí dlužník prostřednictvím insolvenčního správce z částky 11.300,-Kč do 20.11.2016 (bod III. a IV. výroku), dlužníkovi uložil po dobu trvání splátkového kalendáře poukazovat insolvenčnímu správci 11.300,-Kč na označený účet majetkové podstaty (bod V. výroku), do bodů VI. až XI. a XIII.-XIV. výroku promítl svůj další procesní postup, uložil povinnosti insolvenčnímu správci, věřitelům a dlužníkovi, potvrdil ve funkci zástupce věřitelů věřitele Hypoteční banku, a.s. IČO 235 84 324 (bod XII.) a vyslovil, že účinky tohoto rozhodnutí nastanou okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod XV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSHK 45 INS 31484/2015-A-9 z 18.1.2016 zjistil dlužníků úpadek a ustanovil mu insolvenčního správce v osobě JUDr. Petr Wildta, Ph.D. se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038. Insolvenční soud zjistil: isir.justi ce.cz

-že do insolvenčního řízení se přihlásilo 9 věřitelů s pohledávkami o celkové výši 1,970.498,35 Kč, přičemž v rozsahu 612.600,21 Kč byly přihlášeny jako nezajištěné a v rozsahu 1,357.898,14 Kč jako zajištěné, -z přihlášky Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, že přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku 388,-Kč, jež byla popřena při přezkumném jednání konaném 5.4.23016 insolvenčním správcem co do pravosti a že posléze své popření vzal zpět a pohledávku uznal v plné výši, což soud deklaroval ve svém usnesení č.j. KSHK 45 INS 31484/2015-P8-3.

O způsobu oddlužení dlužníka rozhodl insolvenční soud podle § 402 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) ve spojení s § 404 InsZ, neboť žádný z věřitelů se na včas a řádně svolanou schůzi věřitelů nedostavil. Rozhodl o způsobu oddlužení s ohledem na majetkové poměry dlužníka. K řešení dlužníkova úpadku povolením oddlužení insolvenční soud uvedl, že návrh na povolení oddlužení byl podán řádně a včas, k tomu oprávněnou osobou a s předepsanými přílohami. Uzavřel, že v dosavadním průběhu insolvenčního řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení ve výše uvedené formě bránily. Poukázal na to, že pohledávky zajištěných věřitelů budou uspokojeny z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, přičemž případný zbylý výtěžek zpeněžení bude rozdělen mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek jako mimořádná splátka.

Dále insolvenční soud odůvodnil ustanovení zástupce věřitelů podle § 61 a § 68 InsZ a svůj další procesní postup po schválení oddlužení.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním s odůvodněním, podle něhož nesouhlasí se způsobem oddlužení zpeněžením majetkové podstaty v kombinaci s oddlužením plněním splátkového kalendáře, jak soudu sdělil při přezkumném jednání. Akcentoval, že při splátkách 11.300,-Kč měsíčně po dobu trvání splátkového kalendáře by uspokojil nezajištěné věřitelé v rozsahu 100 %. Zajištěnému věřiteli Hypoteční bance, a.s. zasílá měsíčně 8.000,-Kč a se zajištěným věřitelem VZP ČR bylo sjednáno, že jeho pohledávka bude splácena 3 osobou na základě dohody o splátkovém kalendáři s tím, že ji přikládá (přiložena k odvolání, jak plyne z prezentačního razítka, připojena nebyla).

Předně se odvolací soud zabýval tím, zda je dlužník oprávněn napadnout shora popsané rozhodnutí odvoláním, a dospěl k závěru, že v napadeném rozsahu k tomu oprávněn je.

Podle § 406 odst. 4 InsZ rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 InsZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval. Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 InsZ), a nepřijmou-li takové rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 InsZ). To, že dlužník upřednostňuje jednu formu oddlužení před tou, kterou zvolili věřitelé (nebo insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení nezakládá (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSCR 91/2013 ze dne 30.1.2014 publikované pod číslem 47/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost odvolat se proti rozhodnutí, kterým soud schválil jeho oddlužení, ani proti určenému způsobu, jímž má být provedeno, neboť volba formy oddlužení je zcela v rukou nezajištěných věřitelů, resp. soudu, nezíská-li prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů ani jeden z nich.

To však neznamená, že by odvoláním nebylo možno napadnout nesprávnost usnesení o schválení oddlužení, kterou je dotčeno subjektivní právo dotčené osoby a kterou lze reparovat jedině odvoláním takové osoby, nikoli opravným usnesením ve smyslu § 164 o.s.ř. (neboť se nejedná o opravu zřejmé nesprávnosti v psaní a počtech).

Právě o takový případ se jedná v projednávané věci, kdy dlužník napadá výrok o schválení oddlužení kombinací obou zákonných způsobů oddlužení.

Vrchní soud v Praze proto v uvedeném rozsahu přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 398 odst. 1 InsZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Z tohoto ustanovení a ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je zřejmé, že oddlužení se může provést toliko jedním ze stanovených způsobů, a to buď zpeněžením majetkové podstaty, které je postaveno na postihu-zpeněžení-majetku dlužníka (nesloužícího k uplatněnému zajištění), náležejícího do jeho majetkové podstaty v době jeho schválení (nastolení jeho účinků), nebo plněním splátkového kalendáře, jež je postaveno na postihu budoucích příjmů dlužníka (srov. § 398 odst. 3, § 409 a § 406 odst. 3 InsZ). Odvolací soud konstatuje, že judikatura insolvenčních soudů sice připustila možnost kombinace obou způsobů oddlužení, avšak jen v případě, že dlužník nabídne věřitelům, že je uspokojí i z té části svého majetku, jež by při schválení oddlužení jen jednou z předjímaných forem oddlužení jinak zůstala v jeho dispozici (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.1.2009, sp.zn. KSBR 24 INS 4176/2008-B).

Za situace, kdy dlužník zjevně takovou nabídku nezajištěným věřitelům nedal, resp. nenavrhl kombinaci obou způsobů oddlužení, nelze než dospět k závěru, že podmínky pro schválení oddlužení kombinací obou způsobů, tj. jak plněním splátkového kalendáře, tak zpeněžením majetkové podstaty nebyly splněny, neboť nenacházejí oporu ani v právní úpravě ani v souhlasu dlužníka s takovým řešením jeho úpadku po dohodě s nezajištěnými věřiteli. Pro úplnost považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že rozhodnutí o povolení oddlužení a schválení oddlužení je rozhodnutím ve věci samé, jehož odůvodnění musí obsahovat podle § 7 InsZ a za přiměřeného použití § 157 odst. 2 o.s.ř. zákonem požadované náležitosti, tj. skutková zjištění a závěry, jež jsou základem pro právní posouzení věci. Pro případ, že výtěžek zpeněžení zajištění bude vyšší než pohledávky zajištěných věřitelů, bude namístě hyperochu vydat dlužníkovi. Jen na jeho vůli pak zůstává, zda ji vydá do majetkové podstaty, neboť se nejedná o mimořádný příjem ve smyslu § 412 odst. 1 písm. d) InsZ (jde pouze o část jeho majetku, jež se mu ve formě zbytku výtěžku zpeněžení po úplném uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů, tj. ve formě hyperochy vrací).

Z uvedeného důvodu proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (v bodech I. a XII. výroku zůstalo rozhodnutí odvoláním nedotčeno). V něm bude třeba znovu svolat schůzi věřitelů, na níž budou nezajištění věřitelé opětovně hlasovat o způsobu oddlužení dlužníka jedním z výše uvedených způsobů a o kombinaci obou způsobů jen v případě, že by dlužník v mezidobí přehodnotil v dosavadním řízení a zejména v odvolání prezentované stanovisko, v němž takový způsob oddlužení odmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 InsZ).

V Praze dne 14. listopadu 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková