3 VSPH 2095/2015-P1-10
KSPH 71 INS 3075/2014 3 VSPH 2095/2015-P1-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci: Michal anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vodrantech 1, 286 01 Čáslav, o odvolání věřitele č. 1 BONUS PRAHA Investment, a.s., IČO: 28214374 se sídlem v Praze 10, Vinohradská 230, zast. Mgr. Michalem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vinohradská 230, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 713075/2014-P1-5 ze dne 21. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 3075/2014-P1-5 ze dne 21. září 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem přihlásila společnost BONUS PRAHA Investment (Věřitel) přihláškou pohledávky z 20.2.2014 (P-A) dvě pohledávky o celkové výši 2.847.010,95 Kč s tím, že celková výše nezajištěných pohledávek činí 1.977.010,95 Kč a zajištěných pohledávek 870.000,-Kč, přičemž uvedl, že přihlašuje pohledávku jedinou (bod 50 formuláře). Fakticky však přihlásil pohledávku ve výši 870.000,-Kč jako zajištěnou majetkem dlužníka ve výši jistiny (P-1A) z právního důvodu nesplácení úvěru na základě úvěrové smlouvy z 26.9.2007 uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem Reiffeisenbank, a.s. pod číslem 115/328/07/1/01. Dále přihlásil jako nezajištěnou pohledávku ve výši 1.175.069,26 Kč (jistina) a příslušenství ve výši 801.941,69 Kč (P-2A) z téhož právního důvodu jako P-1A (celkem 1.977.010,95 Kč). Vysvětlil, že P-2A představuje dlužníkův závazek, který nebude uspokojen ze zástavy, kterou byl zajištěn s odkazem na § 167 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

Přihláškou pohledávky z 25.3.2014 (P-B) Věřitel přihlásil pohledávky o celkové výši 2.874.762,26 Kč, z toho jako zajištěné ve výši 870.000,-Kč ve zbytku 2.004.762,26 Kč jako nezajištěné, přičemž uvedl, že se jedná o pohledávku jedinou (bod 50 formuláře). Fakticky přihlásil znovu pohledávku P-1A se shodným odůvodněním (zde P-1B) a dále jako nezajištěnou pohledávku 1.175.069,26 Kč (jistina) s příslušenstvím ve výši 829.693,-Kč (P-2B) z téhož právního důvodu jako P-1B (celkem 2.004.762,26 Kč), opět s vysvětlením, že P-2B představuje dlužníkův závazek, který nebude uspokojen ze zástavy, kterou byl zajištěn s odkazem na § 167 odst. 3 InsZ.

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) vyslovil, že se se nepřihlíží k P-2B ve výši 2.004.762,26 Kč a v tomto rozsahu přihlášku pohledávky odmítl.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že vyšel z přihlášky P-A, kterou byla přihlášena pohledávka ve výši 2.874.762,26 Kč, do výše 870.000,-Kč jako zajištěná. Uvedl, že insolvenční správce s odkazem na jeho usnesení č.j. KSPH 71 INS 3075/2014-B-30 ze 3.4.2015 (soud vyzval správce, aby činil kroky k opravě přihlášky P-A) a na rozsudek insolvenčního soudu pod č.j. 71 ICm 1666/2014-18 z 12.9.2014, Věřitele vyzval k opravě přihlášky P-A ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy (výzva doručena 11.5.2015) tak, aby z ní bylo patrno, zda jedinou přihlášenou pohledávku přihlašuje jako zajištěnou nebo nezajištěnou; usnesením č.j. KSPH 71 INS 3075/2014-B-33 ze 14.5.2015 insolvenční soud k námitce Věřitele potvrdil své usnesení vydané vyšším soudním úředníkem (dok. B-30) a usnesením č.j. KSPH 71 INS 3075/2014-B-34 z 15.6.2015 nařídil zvláštní přezkumné jednání k přihlášce P-A. Věřitel na základě výzvy správce P-A nedoplnil a setrval na tom, že P-1A resp. P-1B ve výši 870.000,-Kč přihlásil jako zajištěnou a že P-2B uplatňuje jako pohledávku nezajištěnou (uvedenou v přihlášce P-B), přičemž P-1A, resp. P-AB byla zjištěna.

Cituje § 188 InsZ insolvenční soud uzavřel, že v důsledku nedoplnění přihlášky k přihlášce pohledávky P-2B nepřihlíží a zároveň ji podle § 185 InsZ odmítl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání Věřitele je opodstatněno, byť z jiných než jím namítaných důvodů.

Podle § 173 odst. 1 InsZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku (viz § 136 odst. 2 písm. d/ InsZ).

Přihlášku pohledávky lze podle § 176 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu, dále též jen o.s.ř.) musí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (§ 174 odst. 2 InsZ). Požadavek peněžitého vyčíslení výše nepeněžité pohledávky, pohledávky neurčité výše a pohledávky v cizí měně upravuje § 175 InsZ. Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá (§ 174 odst. 4 InsZ). Podle § 177 InsZ je nutné k přihlášce pohledávky připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Insolvenční správce přihlášku pohledávky podle § 188 odst. 1 InsZ přezkoumá. Nelze-li ji přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve věřitele, aby ji opravil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (§ 188 odst. 2 InsZ).

Podle § 185 InsZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Ze zásady přiměřené aplikace občanského soudního řádu (§ 7 InsZ) je třeba dovodit, že i usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních o.s.ř. (míněn zejména § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.). Proto insolvenční soud i v odůvodnění usnesení, jímž rozhodl o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží a že se tato odmítá, musí kromě jiného stručně a jasně vyložit, jaké vady měla věřitelova přihláška mít či v čem byla neúplná, zda šlo o nedostatky, které brání přezkoumání přihlášené pohledávky, zda je insolvenční správce věřiteli řádně vytkl a zda zůstaly ve stanovené lhůtě neodstraněny. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení zjevně nevyhověl. Omezil se v něm totiž jen na zjištění, že insolvenční správce vyzval Věřitele k doplnění přihlášky pohledávky v rozsahu, jak uvedeno výše s poučením, o následcích, nebude-li přihláška pohledávky ve stanovené lhůtě doplněna. Následek, že se přihlášce pohledávky nepřihlíží, dovodil z toho, že ve stanovené lhůtě Věřitel přihlášku pohledávky nedoplnil, aniž by zhodnotil samotný obsah výzvy, zda byla důvodná a mohla mít právní účinky upravené v ustanovení § 188 odst. 2 InsZ.

Z napadeného usnesení tak není patrné, zda vůbec byl důvod odvolatele k opravě či doplnění jeho přihlášky vyzývat a zda k odstranění nedostatků přihlášky byl insolvenčním správcem postupem dle § 188 odst. 2 InsZ řádně veden. Napadené usnesení tudíž postrádá skutková zjištění rozhodná pro závěr, že ohledně odvolatelovy přihlášky pohledávky nastal následek, že se k ní nepřihlíží a že podmínky pro vydání napadeného usnesení byly dány.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že z insolvenčního spisu totiž plyne, že fakticky Věřitel podal dvě přihlášky pohledávky, a to P-A a P-B, jež se liší v celkové výši přihlášených pohledávek v rozsahu 27.751,31 Kč představující rozdíl ve výši pohledávky přihlášené jako nezajištěné, tj. v případě P-A ve výši 1.977.010,95 Kč (P-2A) a v případě P-B ve výši 2.004.762,26 Kč (P-2B) a že podáním ze 14.4.2014 (dok. P1-3) Věřitel upřesnil, že P-B je třeba hodnotit jako doplnění P-A a že bere zpět přihlášenou pohledávku co do pořadí (s odkazem na rozhodnutí sen. zn. VSOL 959/2013-P8) zpět. K výzvě insolvenčního správce na doplnění přihlášky pohledávky Věřitel v podání 22.5.2015 (dok. P1-4) uvedl shodnou argumentaci jako v posléze podaném odvolání a uzavřel, že trvá na přihlášce pohledávky ve znění P-A (P-1A ve výši 870.000,-Kč jako zajištěná, P-2A ve výši 1.977.010,95 Kč jako nezajištěná). Insolvenční soud však rozhodl od odmítnutí přihlášky pohledávky P-2B ve výši 2.004.762,26 Kč a výše uvedenými podáními se nezabýval. Ve výzvě adresované Věřiteli na opravu přihlášky pohledávky insolvenční správce Věřitele poučil o tom, že nebude-li přihláška pohledávky včas a řádně opravena, bude na přihlášku pohlíženo pro účely insolvenčního řízení jako na zajištěnou. Z tohoto důvodu pak zůstává otázkou, z jakého důvodu insolvenční soud P-2B odmítl, když Věřitel mohl po uvedeném poučení kalkulovat s tím, že když bude nečinný tak, bude tato pohledávka posouzena jako zajištěná stejně jako P-1B.

Odvolací soud má za to, že Věřitel, který zajistil svou pohledávku, nemůže při úpadku svého dlužníka mít horší právní postavení než věřitel, který svou pohledávku zajištěnu nemá, a proto je na něm zvolit, zda zajištění pohledávky neuplatní, resp. je zamlčí, aby maximalizoval výši uspokojení své pohledávky. Z uvedeného však zároveň plyne závěr, že má-li volbu, zda pohledávku přihlásí jako zajištěnou nebo nezajištěnou, nelze mu toto právo upřít ani tam, kde část zajištěné pohledávky přihlásí jako nezajištěnou, neboť nelze připustit, aby věřitel v části, v níž neočekává uspokojení pohledávky ze zajištění, jí postoupil na třetí osobu, která v tomto rozsahu pohledávku přihlásí jako nezajištěnou, byť fakticky zajištěná je, a Věřitel by tak na základě svých ujednání s postupníkem dosáhl toho, čeho by nemohl dosáhnout přihláškou jedinou. Odvolací soud tak souhlasí s obdobnými závěry Vrchního soudu v Praze v jeho rozsudku pod sen.zn. 104 VSPH 126/2014.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, který se v něm vypořádá s výše uvedenými podáními Věřitele, resp. postaví najisto, čeho se Věřitel v insolvenčním řízení domáhá, a posoudí, zda byl či nebyl důvod k postupu insolvenčního správce podle § 188 InsZ pro vadnost přihlášky pohledávky, z níž bylo namístě vycházet.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. prosince 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková