3 VSPH 209/2013-A-18
KSHK 41 INS 25926/2012 3 VSPH 209/2013-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostroměř, PSČ 507 52, Doktora Votočky 216, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 25926/2012-A-8 ze dne 26. listopadu 2012,

takto:

Usnesení se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 26.11.2012 uložil dlužníkovi zaplatit do 5 dnů od právní moci usnesení zálohu 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 22.10.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem spojeného s návrhem na oddlužení. Soud odkázal na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen IZ) a uvedl, že dlužník od roku 2008 podnikal v oboru stavebnictví a od roku 2010 má pozastavenou živnost. Má 1 nevykonatelný závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení ve výši 505.094 Kč, dále 29 vykonatelných závazků v celkové výši přibližně 3.250.000 Kč. Dlužník je věřitelem 27 pohledávek v celkové výši přibližně 4.350.000 Kč. Při jednání dne 21.11.2012 dlužník uvedl, že většina jeho závazků je podnikatelské povahy a přesto hodlá pokračovat v insolvenčním řízení.

Soud uvedl, že v případě zjištění úpadku bude přicházet v úvahu pouze řešení úpadku prohlášením konkursu na majetek dlužníka vzhledem k tomu, že většina dlužníkových závazků pochází z podnikání. Je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu, která činí v případě zpeněžení majetku minimálně 45.000 Kč, aniž je zřejmé, zda budou v majetkové podstatě dlužníka dostatečné finanční prostředky (dlužník nevlastní v podstatě žádný hmotný majetek a nelze nyní předjímat vymahatelnost jeho pohledávek).

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a neuložit úhradu zálohy 50.000 Kč. Odvolání odůvodnil tím, že není schopen zaplatit uvedenou zálohu. Jen v zádržném z provedených staveb má dlužník nárok na celkovou částku 574.183 Kč, proto je víc než pravděpodobné, že uvedená částka postačí i na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován IZ, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 108 odst. 1 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Dlužník uvádí, že pobírá měsíční hrubý plat 10.500 Kč, nevlastní žádný movitý majetek většího rozsahu a nemovitý majetek, který by bylo možné zpeněžit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě nebude patrně možné řešit dlužníkův úpadek oddlužením vzhledem k tomu, že závazky dlužníka jsou dluhy z podnikání a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se správou a zpeněžením zastavených nemovitostí dlužníka. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě. Dlužník však nemá ani majetek, jehož zpeněžením by bylo možné náklady insolvenčního řízení hradit. Odvolacímu soudu se proto jeví výše stanovené zálohy soudem prvního stupně jako přiměřená.

Odvolací soud doplňuje, že dlužník jako fyzická osoba, nyní již nepodnikatel, nemá zákonnou povinnost podávat na sebe insolvenční návrh. Pokud nevlastní majetek, z něhož by bylo možné provést poměrné uspokojení jeho věřitelů, nemůže být podáním jeho návrhu dosaženo účelu insolvenčního zákona. Proto je namístě trvat na jeho povinnosti složit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. ledna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová