3 VSPH 2087/2015-A-10
KSCB 25 INS 25655/2015 3 VSPH 2087/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Ant. Barcala 1275/22, 370 05 České Budějovice, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. října 2015, č.j. KSCB 25 INS 25655/2015-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. října 2015, č.j. KSCB 25 INS 25655/2015-A-4, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. října 2015, č.j. KSCB 25 INS 25655/2015-A-4, uložil dlužníku Romanu Berounovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil na uvedený účet soudu nebo do jeho pokladny zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 14.10.2015 dlužník podal soudu insolvenční návrh. Konstatoval, že dlužník má závazky vůči svým věřitelům v celkové výši 713.989,43 Kč, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužník je vlastníkem spoluvlastnického podílu 6/10 na nemovitých věcech v obci a kat. úz. Olešník. Dlužník dále eviduje pohledávku za Lukášem Drliczekem ve výši 52.000,-Kč, jež je podle dlužníka nedobytná.

Soud prvního stupně konstatoval, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V případě, že by byl úpadek dlužníka řešen konkursem, činí odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Jelikož náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i uvedené nároky správce a není jasné, zda dlužníkův podíl na nemovitostech bude zpeněžen a za jakou částku, soud uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil, nebo zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle dlužníka soud prvního stupně stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení nepřiměřeně vysokou.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi podle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Jen za předpokladu, že insolvenční návrh, na jehož základě bylo insolvenční řízení zahájeno, má všechny tyto zákonem předepsané náležitosti, a je tedy způsobilý projednání, může insolvenční soud přistoupit k rozhodnutí o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podá-li insolvenční návrh dlužník, podle § 104 IZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků"), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (odst. 2). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 IZ obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění svého úpadku. V návrhu uvedl, že má závazky vůči svým věřitelům v celkové výši 713.989,43 Kč, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, není je schopen plnit a neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil povinné přílohy podle § 104 IZ. V seznamu majetku uvedl jako věci movité vybavení domácnosti, aniž by je jednotlivě označil a uvedl jejich odhadní cenu, a dále nemovitosti o podílu 6/10-stavby a pozemky zapsané na listu vlastnictví č. 517 vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice pro obec a k.ú. Olešník. Dlužník nemá žádné zůstatky na bankovních účtech. Dále uvedl, že má pohledávku vůči Lukáši Drliczekovi ve výši 52.000,-Kč, jež je podle dlužníka nedobytná. Dlužník sice k insolvenčnímu návrhu připojil seznam svých závazků, avšak neopatřil ho zákonem požadovanými náležitostmi stanovenými § 104 odst. 2 a 3 IZ. V seznamu závazků neuvedl odděleně věřitele, o nichž je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění. Dlužník v seznamu závazků u pohledávek neoznačil věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, dále neoznačil druh zajištění a důvod jeho vzniku. V seznamu majetku blíže nespecifikoval vybavení domácnosti, neuvedl odhad jeho aktuální ceny. Dlužník v insolvenčním návrhu, ani v seznamu majetku neuvedl výši svých příjmů, které jsou taktéž součástí majetkové podstaty (§ 206 odst. 1 IZ). Není tedy zřejmé, v jakém rozsahu bude možno v průběhu konkursu budoucí dlužníkovy příjmy ve prospěch majetkové podstaty postihnout a do jaké míry tedy mohou být zdrojem i pro placení nákladů insolvenčního řízení. Dlužník dále k insolvenčnímu návrhu nepřipojil listinné důkazy dokládající existenci tvrzených závazků, jejich výši a splatnost-příslušné smlouvy aj.

Předpokladem uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je řádný a projednatelný insolvenční návrh. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dlužník podal insolvenční návrh bez řádných příloh, a proto bylo namístě ho postupem podle § 128 odst. 2 IZ vyzvat k jejich doplnění. K odstranění těchto vad seznamů, jež činí insolvenční návrh pro absenci náležitostí jeho povinné přílohy nezpůsobilým projednání, však soud prvního stupně dlužníka postupem podle § 128 odst. 2 IZ nevedl. Jelikož insolvenční návrh dlužníka je zatím nezpůsobilý projednání, nebylo namístě ani dlužníku ukládat povinnost k zaplacení zálohy podle § 108 IZ.

Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Takovéto rozhodnutí odvolacího soudu představuje procesní rozhodnutí vydávané pro tentokrát , které nijak nebrání tomu, aby soud prvního stupně v dalším průběhu řízení dlužníku povinnost k zaplacení zálohy uložil, pokud budou odstraněny popsané vady insolvenčního návrhu, jež zatím brání pokračovat v řízení, a pokud k tomu budou splněny podmínky stanovené v § 108 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 24. listopadu 2015

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková