3 VSPH 208/2013-A-36
KSLB 82 INS 15746/2012 3 VSPH 208/2013-A-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou, Lesní 4660/6A, IČO: 61044792, zahájeném na návrh věřitele Archimedes Brain Trust, a.s. se sídlem Praha 1-Nové Město, Opletalova 1535/4, IČO: 24661538, zast. JUDr. Vladislavem Prokůpkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 15746/2012-A-21 ze dne 4.ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 15746/2012-A-21 ze dne 4.ledna 2013 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. KSLB 82 INS 15746/2012-A-21 ze dne 4.ledna 2013 v bodu I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka Jana anonymizovano (dále jen dlužník), v bodu II. výroku ustanovil insolvenčním správcem společnost Hlista & Pril, v.o.s. se sídlem v Praze 8, v bodu III. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V dalších bodech IV. až XIII. výroku soud vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách, nebo jiných majetkových hodnotách a též vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 19.2.2013 a uložil dlužníku sestavit a odevzdat seznamy majetku a insolvenčnímu správci zpracovat seznam přihlášených pohledávek.

Soud prvního stupně uvedl, že navrhující věřitel Archimedes Brain Trust, a.s. (dále jen navrhovatel) podal insolvenční návrh proti dlužníkovi a osvědčil, že má za ním splatnou pohledávku z titulu přistoupení k závazku ve výši 859.206,68 Kč. Konstatoval, že usnesením z 2.7.2012 uložil dlužníku předložit seznamy uvedené v § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu, že vyzval další označené věřitele, aby soudu sdělili, zda mají za dlužníkem splatné neuhrazené pohledávky, a že ke dni rozhodnutí uplatnilo v tomto řízení 5 věřitelů své pohledávky ve výši cca 998 tis. Kč. Pokračoval, že při nařízeném jednání dlužník kromě v jím uvedeném vyjádření nezpochybnil ani závazky dalších věřitelů vůči Archimedes Creative Solutions, a.s., a P.Čásenskému, a potvrdil, že v únoru 2012 uzavřel s navrhovatelem dohodu o uznání závazku a dohodu o přistoupení k závazku, avšak na pohledávku navrhovatele nic neuhradil.

Soud konstatoval, že ke dni jednání bylo přihlášeno celkem 6 věřitelů s pohledávkami cca ve výši 1.857 tis. Kč, z nichž cca 640 tis. Kč představují pohledávky vykonatelné, že dlužník označil movitý majetek, jehož hodnotu vyčíslil pořizovací cenou z roku 2010 ve výši 684 tis. Kč, a pohledávky, které jsou nevykonatelné a jejichž existenci nedoložil. Z toho důvodu nelze k dlužníkem uváděným pohledávkám přihlížet a soud konstatoval, že dlužník je předlužen, protože hodnota jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku; na majetek dlužníka je vedena exekuce.

Insolvenční soud cituje § 136 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že existují splatné vykonatelné pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po splatnosti a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku; má tedy za prokázané, že dlužník je ve smyslu § 3 odst. 1 až 3 IZ v úpadku z důvodu platební neschopnosti i předlužení. Doplnil, že s ohledem na skutečnost, že je dlužník podnikající fyzickou osobou a zákon nevylučuje řešení úpadku u takové osoby reorganizací podle § 316 IZ, nespojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o jeho řešení (dle § 148 odst. 1 IZ).

V zákonem stanovené lhůtě napadl shora uvedené usnesení dlužník odvoláním, v němž namítl, že se soud soustředil toliko na prokázání skutečností podle § 3 odst. 1 IZ, že je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak při svém rozhodování vůbec nebral v úvahu, že nebylo prokázáno, že nebude schopen své závazky v budoucnu hradit, jak vyplývá z výkladu § 3 odst. 1 písm. c) IZ. Uzavřel, že jeho podnikatelská činnost v letošním roce se konsolidovala a umožňuje mu dosahovat příjmů, z nichž je schopen buď ihned nebo průběžně splácet své závazky a během přiměřené doby a na základě splátkových kalendářů uzavřených s jednotlivými věřiteli je uhradit zcela.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné, byť z jiných, než dlužníkem uváděných důvodů.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v souzené věci, a sice že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková zjištění) byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv, popřípadě též, které z nich jsou pro rozhodnutí věci bezvýznamné; u každého skutkového zjištění musí stručně a jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů. Svůj výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, zejména rozsahu dokazování, složitosti zjišťování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod., a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutkových zjištěních nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivá skutková zjištění je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu, který stručně a výstižně vyjadřuje skutková zjištění a který je rozhodný pro právní posouzení věci, jímž je výklad o tom, z jakých ustanovení zákona soud vycházel a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí NS sp. zn. 32 Odo 1561/2006).

Lze tedy shrnout, že v odůvodnění rozhodnutí o úpadku dlužníka vydaného k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí soud nejen reprodukovat, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, ale také musí zřetelně uvést, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nedostál. Nejenže soud nikterak nereprodukoval obsah insolvenčního návrhu navrhovatele, ale neuvedl ani ty skutkové a právní závěry, jež jsou pro věc rozhodné. Soud neozřejmil, na jakém podkladu bylo prokázáno (osvědčeno), že navrhovatel prokázal existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, jaký je důvod této pohledávky a kdy nastala její splatnost (tedy zda mu svědčí aktivní legitimace jakožto základní předpoklad úspěchu jeho insolvenčního návrhu ve smyslu § 105 IZ). Stejně tak soud neuvedl, které pohledávky dalších věřitelů má za prokázané, tj. o které další věřitele se jedná, jaké jejich konkrétní pohledávky za dlužníkem (identifikované důvodem a výší) byly zjištěny, kdy nastala jejich splatnost a z jakých důkazů tato zjištění vyplývají. Soud tak nenabídl žádná konkrétní skutková zjištění ani ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž shledal prokázaným, tedy stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a dlužníkovy platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), jež naplňují soudem dovozovaný stav úpadku ve formě insolvence.

Nutno připomenout, že osvědčení platební neschopnosti dlužníka (podmínky úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. c/, popř. ve spojení s domněnkami dle § 3 odst. 2 IZ) se musí připínat k osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů (podmínkám úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), a v tom směru, jak již řečeno, soud v odůvodnění napadeného usnesení žádné přezkoumatelné závěry nenabídl.

K tomu, zda je dlužník v úpadku ve formě předlužení, soud žádná z hlediska § 3 odst. 3 IZ rozhodná skutková zjištění ani nečinil a pouze vyšel z toho, co dlužník označil za svůj majetek.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, a proto je odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22.března 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová