3 VSPH 2075/2013-A-12
MSPH 93 INS 30026/2013 3 VSPH 2075/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: ABC byty, s.r.o. v likvidaci, IČO 27424642, sídlem Hubičkova 515/1, 143 00 Praha 4-Modřany, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č.j.MSPH 93 INS 30026/2013-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č.j. MSPH 93 INS 30026/2013-A-6, se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi ABC byty, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník) povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení a zejména uvedl, že v projednávaném případě podal dlužník řádný návrh na zahájení insolvenčního řízení, k němuž připojil řádné přílohy dle § 104 insolvenčního zákona, z nichž vyplývá, že je v likvidaci, nevyvíjí žádnou hospodářskou činnost ani nevlastní žádný majetek, který by se dal zpeněžit. Dospěl k závěru, že jediný způsob řešení jeho úpadku bude prohlášením konkursu, přičemž mu stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši s ohledem na potřebu krýt z této zálohy i předpokládanou výši odměny a nákladů insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu odvolací soud zálohu neukládal, nebo ji alespoň přiměřeně snížil. Tvrdil, že na úhradu takto stanovené zálohy nemá prostředky, neboť již delší dobu nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost. Výše zálohy se jevila dlužníkovi nepřiměřená.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník neeviduje žádný majetek, nachází se v likvidaci a má závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši 373.200,-Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 insolvenčního zákona), a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje). Proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužníku uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Dlužno též souhlasit s názorem soudu I. stupně, že dlužník podnikatel je podle § 98 insolvenčního zákona (dále jen IZ) povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že v majetkové podstatě nebude dohledán s největší pravděpodobností žádný majetek a řízení o konkursu bude zřejmě zastaveno, aniž by došlo ke zpeněžování dlužníkova majetku. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude postačovat dle odvolacího soudu záloha ve výši 25.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že zálohu dlužníku snížil na částku 25.000,-Kč a současně prodloužil její splatnost.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. ledna 2014 Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová