3 VSPH 2068/2016-B-22
KSPA 60 INS 12109/2014 3 VSPH 2068/2016-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka-manželů Sylvy anonymizovano , anonymizovano , a Josefa anonymizovano , anonymizovano , obou bytem v Litomyšli, Z. Kopala 1180, PSČ 570 01, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 574/13, PSČ 500 02, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 12109/2014-B-15 ze dne 11. října 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 12109/2014-B-15 ze dne 11. října 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích zamítl návrh insolvenční správkyně na přiznání zálohy na odměnu ve výši 6.446,34 Kč včetně DPH za zpeněžení plnění dle ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ).

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že usnesením č.j. KSPA 60 INS 12109/2014-B-5 ze dne 8.10.2014 bylo dlužníku coby shora uvedeným manželům schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice (manželka) vydala do majetkové podstaty částku ve výši 59.195,-Kč, kterou zdědila po svém otci (po odečtení poměrné části odměny a hotových výdajů soudního komisaře), a to na základě usnesení Okresního soudu ve Svitavách, jímž byla schválena dědická dohoda. Insolvenční správkyně požádala soud o přiznání zálohy na odměnu ve výši 6.446,34 Kč včetně DPH, vypočtenou dle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Vyhláška ) jako 9 % z částky 59.195,-Kč. Soud prvního stupně uvedenou žádost insolvenční správkyně zamítl, jelikož v uvedené věci správkyně nezpeněžovala žádný majetek, finanční prostředky nezískala vlastní aktivní činností, nýbrž přibyly do majetkové podstaty v důsledku právní události-smrti otce dlužnice. Soud prvního stupně upozornil, že pokud insolvenční správkyně jednala s dlužnicí či notářem, jednala v rámci své běžné činnosti, jež je pokryta pravidelnou paušální odměnou, kterou měsíčně hradí dlužník.

Proti tomuto usnesení se insolvenční správkyně včas odvolala a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční správkyni isir.justi ce.cz přiznává záloha na odměnu ve výši 6.446,34 Kč, případně aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Insolvenční správkyně uvedla, že zjistila, že je dlužnice dědicem, přezkoumala uzavřenou dohodu mezi dědici, za účelem zjištění, zda dlužnice neučinila úkon, jímž by z dědictví obdržela méně, než činí její dědický podíl, a vyzvala dlužnici k vydání hodnoty získané dědictvím do majetkové podstaty, přičemž uvedené činnosti přesahují činnosti prováděné v rámci (běžného) dohledu nad dlužníkem. Za zpeněžení hodnot dle ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ náleží správkyni odměna určená dle ustanovení § 5 ve spojení s § 1 odst. 2 Vyhlášky, přičemž zpeněžením se rozumí i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti, což správkyně doložila odkazem na tři rozhodnutí vrchních soudů. Správkyně se domnívá, že její aktivita v dané věci přesahovala běžný řád a chod oddlužení plněním splátkového kalendáře, a proto jí náleží navrhovaná odměna.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 409 IZ má dlužník od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení a s takto nabytými příjmy je povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty (odst. 2 věta prvá a druhá).

Podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.

Podle § 412 odst. 3 IZ právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu.

Podle § 1 Vyhlášky odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna od 0 do 1 mil. Kč 9 % (odst. 2). Odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí při výtěžku od 0 do 500 tis. Kč 25 % (odst. 3).

Podle § 38 odst. 4 IZ insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Z obsahu spisu se podává, že usnesením č.j. KSPA 60 INS 12109/2014-B-5 ze dne 8.10.2014 bylo dlužníku (manželům) schváleno oddlužení splátkovým kalendářem. Na základě usnesení č.j. 32 D 269/2015-45 ze dne 15.10.2015 byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, dle které veškerý majetek náležející do pozůstalosti po otci dlužnice nabyl bratr dlužnice Jaromír Coufal s tím, že je povinen dlužnici vyplatit dědický podíl ve výši 60.540,-Kč, přičemž byla dlužnici uložena povinnost k poměrné úhradě odměny a hotových výdajů notáře. Insolvenční správkyně podala návrh (na č.d. B-12 a jeho doplnění na č.d. B-14), v němž se dožadovala přiznání zálohy na odměnu insolvenční správkyně dle § 38 odst. 4 IZ za zpeněžení plnění dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ ve výši 6.446,34 Kč včetně DPH, určenou na základě ustanovení § 5 Vyhlášky s analogickým použitím § 1 odst. 2 Vyhlášky, tedy ve výši 9 % z vymoženého plnění. V žádosti správkyně uvedla, že dlužník vydal správkyni finanční hotovost ve výši 59.195,-Kč nabytou z vypořádání pozůstalosti k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Správkyni nevznikly žádné náklady související se zpeněžením.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Považuje tak za správný závěr, že výtěžkem zpeněžení ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ se míní pouze takové finanční prostředky, které insolvenční správce získal svým aktivním přičiněním. V daném případě, kdy finanční prostředky přibyly v hotovosti do majetkové podstaty v důsledku vypořádání dědického podílu po smrti otce dlužnice, zjevně nejde o vydání ke zpeněžení insolvenční správkyni ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ. Již jen z dikce tohoto ustanovení se podává, že insolvenční správce by měl zpeněžovat konkrétní hodnoty , přičemž nelze pod toto ustanovení zahrnout pojem zpeněžování majetkové podstaty podle § 283 IZ, neboť ten se týká výhradně řešení dlužníkova úpadku konkursem, na rozdíl od projednávané věci, kdy bylo schváleno oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem.

Není pochyb o tom, že dlužník má dispoziční oprávnění k příjmům a majetku ve smyslu § 409 odst. 1 a 2 IZ, proto mohla dlužnice uzavřít s ostatními dědici dohodu o vypořádání pozůstalosti po svém otci, na jejímž základě jí bylo přiznáno právo na výplatu dědického podílu dědicem, a takto získané peněžní prostředky předat insolvenční správkyni jako mimořádný příjem k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Uvedená povinnost byla dlužníku uložena též v usnesení o schválení oddlužení (na č.d. B-5 ze dne 8.10.2014).

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dlužník postupoval v souladu s usnesením o schválení oddlužení, a pokud insolvenční správkyně přezkoumala uzavřenou dohodu mezi dědici, nejedná se o činnost směřující ke zpeněžení hodnoty získané dědictvím. Závěry plynoucí z odvolatelkou označených rozhodnutí vrchních soudů (usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 4 VSPH 1139/2015-B-36 ze dne 14.12.2015, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 1071/2015-B-13 ze dne 20.10.2015, usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 2304/2015-B-27 ze dne 6.4.2016), jakkoli se týkají obdobného předmětu, nelze v daném případě použít, neboť v jimi řešených případech byl insolvenční správce nucen činit aktivní kroky k získání finančních prostředků do majetkové podstaty.

Odvolací soud dále konstatuje, že Vyhláška neurčuje způsob stanovení výše odměny správce za zpeněžení nezajištěného majetku vydaného dlužníkem správci ke zpeněžení podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, přičemž na takový výjimečný případ nelze bez dalšího aplikovat § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 písm. c) Vyhlášky, jelikož se nejedná o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění (podle pokynů zajištěného věřitele), ale o zpeněžení majetku nezajištěného, ani § 1 odst. 3 ve spojení s § 3 písm. a) Vyhlášky, neboť odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele je koncipována jako odměna za celé insolvenční řízení, což rovněž neodpovídá poměrům schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž je správce již odměňován podle § 3 písm. b) Vyhlášky v pravidelných měsíčních platbách. Z uvedeného nutně plyne, že pokud Vyhláška výslovně neupravuje způsob stanovení výše odměny správce pro případ zpeněžení nezajištěného majetku vydaného dlužníkem správci ke zpeněžení podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, nelze bez dalšího postupovat analogicky podle § 1 až § 4 Vyhlášky, ale soud určí výši odměny insolvenčního správce za jeho činnost v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného v § 412 odst. 1 písm. b) IZ dle § 5 Vyhlášky. O takový případ se však v dané věci zjevně nejedná a správkyně nárok na vyplacení odměny z dědického podílu, který jí dlužník vydal za účelem mimořádného uspokojení věřitelů, nemá (srov. také usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1630/2015-B-33 ze dne 4. dubna 2016 a č.j. 3 VSPH 260/2016-B-55 ze dne 3. října 2016).

Přijetí opačné argumentace odvolatelky by vedlo k závěru, že i případný finanční dar poskytnutý třetí osobou dlužníku, např. v případě výpadku jeho výdělku a nemožnosti provést splátku z jeho příjmu, jímž by byl příjem dlužníka nahrazen, by byl důvodem k odměně správce ve výši 9 % z hodnoty takového daru (dovedeno dále by i případné dary či peněžní dávky poskytované podle § 392 odst. 3 IZ mohly být považovány za výtěžek, z něhož se stanoví odměna správci). Takový výklad však oporu v zákoně nenachází.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 5. prosince 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková