3 VSPH 2061/2015-A-13
KSPL 29 INS 23567/2015 3 VSPH 2061/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní náměstí 525, Slavonice, korespondenční adresa Hůrky 13, 378 33 Nová Bystřice, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 23567/2015-A-6 ze dne 25. září 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 23567/2015-A-6 ze dne 25. září 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 23567/2015-A-6 ze dne 25. září 2015 (dále jen usnesení ) odmítl insolvenční návrh dlužníka Jaroslava Vojty (dále jen dlužník ).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 18.9.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení.

Soud vycházel z toho, že podle § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), musí být v insolvenčním návrhu kromě obecných náležitostí uvedeny také rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. K tomu citoval § 3 odst. 1 a 2 IZ vymezující zákonné znaky úpadku ve formě platební neschopnosti.

V daném případě soud shledal, že insolvenční návrh dostatečně neobsahuje skutečnosti, které by osvědčovaly dlužníkův úpadek, když v bodě č. 7 formuláře návrhu na oddlužení dlužník pouze obecně konstatoval, že má závazky u více věřitelů déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Dlužník v návrhu sice konkrétně označil své věřitele a výši závazků, ale neuvedl splatnosti jednotlivých závazků. Tyto nedostatky dlužník nezhojil ani přílohami návrhu.

Soud tak dospěl k závěru, že v řízení nelze pokračovat, protože insolvenční návrh dlužníka postrádá náležitou specifikaci závazků, především co se týče jejich splatnosti, a dále absentuje vylíčení konkrétních tvrzení, osvědčujících jeho platební neschopnost, a proto návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil, případně zrušil. Namítal, že v insolvenčním návrhu doložil veškeré potřebné údaje a připojil k němu všechny zákonem požadované přílohy. K splatnostem jednotlivých závazků uvedl, že je pro svou špatnou platební morálku nezná.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K poslední uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 5 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ustanovení § 104 odst. 3 IZ ve znění účinném od 1.1.2014) dále uvedení věřitelů, kteří uplatňují své pohledávky ze zajištění s uvedením předmětu zajištění, resp. že žádný z nich není zajištěným věřitelem. Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele, vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 formuláře projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh , a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného rozhodnutí R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník doručil dne 18.9.2015 insolvenčnímu soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 uvedl, že má peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen splácet. V současné době má 10 věřitelů s 12 závazky o objemu 304.762,-Kč, z nichž 10 závazků je vykonatelných. Ve výčtu závazků dlužník uvedl výši jednotlivých závazků a řádně specifikoval 2 věřitele s nevykonatelnými závazky. U vykonatelných závazků vymáhaných exekučně se dlužník omezil pouze na označení exekutorského úřadu a spisové značky exekučního řízení. Zcela však chybí specifikace oprávněných v jednotlivých řízeních (věřitelů) a označení vykonatelných rozhodnutí. U vykonatelného závazku věřitele Allianz pojišťovna, a.s. taktéž dlužník neoznačil vykonatelné rozhodnutí okresního soudu. Lhůty splatnosti absentují u všech dlužníkem uvedených závazků. K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil seznam majetku a seznam závazků. Ty jsou však obsahem totožné s podaným insolvenčním návrhem a rovněž v nich nejsou uvedeny zákonem předepsané náležitosti, zejm. řádná specifikace věřitelů a splatnosti jednotlivých závazků.

Z výše uvedeného plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen uspokojovat, tj. rozhodné skutečnosti osvědčující tvrzený úpadek upravený v ustanovení § 3 IZ. Dlužník sice uvedl v kolonce č. 7 formuláře výčet svých závazků, avšak některé z věřitelů řádně nespecifikoval a své závazky nekonkretizoval lhůtou splatnosti. Tyto údaje přitom nelze vyčíst ani ze zákonem požadovaných seznamů.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost dlužníkovi nebrání v podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná