3 VSPH 2047/2015-A-22
KSPL 27 INS 11858/2015 3 VSPH 2047/2015-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Ing. Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem v Krapicích 46, 350 02 Františkovy Lázně, o odvolání věřitele FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy (Věřitel), zast. Mgr. Petrem Schopfem, advokátem se sídlem v Praze, Václavské nám. 12, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 27 INS 11858/2015-A-8 ze dne 20. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 27 INS 11858/2015-A-8 ze dne 20. května 2015, s e m ě n í tak, že se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), týkající se exekuce vedené pod sp. zn. 103 Ex 28419/2010 exekutorem JUDr. Tomášem Vránou na základě jejího nařízení usnesením Okresního soudu v Chebu č. j. 13 EXE 8666/2010-23 z 12.8.2010 prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví dlužníka ve prospěch oprávněného FINCOM TRADE L.T.D., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) zamítl návrh Věřitele, aby předběžným opatřením omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c) InsZ, ohledně provedení exekuce vedené JUDr. Tomášem Vránou, IČO: 662465750 Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38 (Exekutor),

prodejem nemovité věci ve vlastnictví dlužníka specifikované v usnesení exekutora č.j. 103 Ex 28419/2010-174 ze 7.4.2015, jímž byla nařízena elektronická dražba na 20.5.2015 (dále jen Exekuce).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenční návrh dlužníka mu byl doručen 6.5.2015.

Věřitel návrhem z 15.5.2015, doručeným mu téhož dne a téhož dne zveřejněného v insolvenčním rejstříku (dok. A-6) navrhl, aby jej odmítl, neboť neobsahuje náležitosti insolvenčního návrhu, který je neurčitý, nebo aby v případě, že shledá insolvenční návrh projednatelným, vydal předběžné opatření, jímž omezí účinky zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k Exekuci tak, že umožní její provedení. Uvedl, že má za dlužníkem vykonatelný exekuční titul a že Okresní soud v Chebu usnesením č.j. 13 EXE 8666/2010-23 z 12.8.2010 nařídil exekuci k vymožení uložené povinnost dlužníka podle vykonatelného směnečného platební rozkazu Městského soudu v Praze č.j. 7 Sm 499/20089-13 z 23.2.2009; provedením exekuce pověřil Exekutora. Akcentoval, že dlužník podal již v pořadí třetí insolvenční návrh a že ty předchozí podal vždy několik dní před konáním dražby k provedení Exekuce, přičemž tyto insolvenční návrhy trpěly vadami, pro něž byly odmítány a v tomto jednání shledal obstrukční jednání, jehož smyslem je oddalovat dražbu jeho nemovitostí. Poslední insolvenční návrh v projednávané věci je neurčitý, neboť je podáván jako návrh na povolení oddlužení, zatímco dlužník zároveň navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen konkursem; nadto dlužník, který je nadále podnikatelem. v něm neuvedl své identifikační číslo.

Insolvenční soud zjistil z insolvenčního rejstříku:

-že v pořadí první insolvenční návrh (návrh A) byl veden pod sp. zn. KSPL 27 INS 531/2014, byl podán s návrhem na povolení oddlužení a že soud odmítl, avšak dlužník proti němu podal odvolání, -že v pořadí druhý insolvenční návrhu (návrh B) byl veden pod sp. zn. KSPL 27 INS 966/2015 a dlužník navrhoval řešení svého úpadku konkursem; byl odmítnut pro neurčitost.

Insolvenční soud dále uvedl, že dlužník podává insolvenční návrhy bezprostředně poté, co řízení o předchozím pravomocně skončilo, tj. v krátkém časovém úseku. Cituje ustanovení § 82 a § 109 InsZ insolvenční soud dospěl k závěru, že návrhy A a B byly odmítnuty z různých důvodů a že na rozdíl od věřitele má za to, že v projednávané věci insolvenční návrh nemá vady a je projednatelným. Konstatoval, že opakované podávání insolvenčních návrhů ještě nutně nemůže vést k závěru, který uvedl věřitel, tj. vyhnout se provedení nařízené Exekuci, neboť InsZ nikterak nelimituje dlužníka, kolikrát může insolvenční návrh podat a návrhy A a B byly odmítnuty z odlišných důvodů. Po dlužníkovi pak nelze spravedlivě požadovat, aby vyhledal právní službu, neboť mu v tom mohou právě proto, že se nachází v úpadku bránit majetkové poměry. Nadto upozornil na to, že nic nebrání Věřiteli, aby podal insolvenční návrh osobně. Dospěl tak právnímu závěru, podle kterého nejsou tu dány důvody pro nařízení předběžného opatření (důvody hodné zvláštního zřetele pro omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b/ InsZ).

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že navrhované předběžné opatření uloží, neboť usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyjádřil nesouhlas se závěrem insolvenčního soudu, že opakované insolvenční návrhy nejsou v projednávané věci důvodem pro vyhovění návrhu, neboť návrhy A i B byly odmítnuty z jiných důvodů. Oba návrhy byly podány dlužníkem se zjevným cílem vyhnout se provedení Exekuce prodejem dlužníkových nemovitostí vždy bezprostředně před nařízením dražebního roku. Nelze mu přičítat k tíži, že dlužník se stává vynalézavějším v tomto úsilí a zatímco původně Návrh A mohl být odmítnut bez dalšího, návrh B až poté, co by byl dlužník k odstranění vady vyzván. Odmítl, že by dlužník podával insolvenční návrhy bezprostředně poté, co pravomocně skončilo insolvenční řízení zahájené na základě předchozího insolvenčního návrhu, neboť takový závěr nemá oporu ve spisovém materiálu.

O návrhu A bylo rozhodnutí 26.1.2015 (správně 5.11.2014) a nabylo právní moci až 26.2.2015, tj. poté, co dlužník podal proti usnesení o odmítnutí návrhu A odvolání (doručeno soudu 18.11.2014) a vzal je posléze zpět (4.12.2014), zatímco návrh B (ze 7.1.2015) byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 16.1.2015. V rozhodné době bylo nařízeno dražební jednání na 21.1.2015 usnesením Exekutora z 21.11.2014 a dlužník si byl zjevně vědom toho, že při projednání odvolání proti usnesení o odmítnutí návrhu A by se doba trvání insolvenčního řízení nemusela překrývat s datem nařízené dražby, a proto z opatrnosti podal návrh B ještě před pravomocným skončením insolvenčního řízení o návrhu A. Za nesprávný označil proto závěr insolvenčního soudu, že podání odvolání proti usnesení o odmítnutí návrhu A bylo projevem dlužníkovy vůle v insolvenčním řízení pokračovat, nýbrž právě naopak, tj. v řízení nepokračovat tam, kde by tu bylo riziko zjištění úpadku a protahovat je tam, kde riziko nehrozí, což se projevilo i v tom, že návrh A podal dlužník u místně nepříslušného soudu. Poté, co byl odmítnut návrh B (30.3.2015) dlužník podal insolvenční návrh v projednávané věci 6.5.2015, neboť Exekutor nařídil provedení dražby na další termín. Upozornil na to, že dokud Exekutor dražbu nenařídil, dlužník insolvenční návrh nepodal. Závěrem shodně s insolvenčním soudem uvedl, že dlužník není jakkoliv limitován v podávání insolvenčních návrhů, avšak insolvenční soud by měl dbát ochrany dlužníkových věřitelů, jejichž zájmy jsou dlužníkovým obstrukčním jednáním poručovány.

Dlužník se k odvolání Věřitele nevyjádřil.

Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Především má odvolací soud za to, že Věřitel se nedomáhal uložení předběžného opatření na odejmutí účinků insolvenčního řízení k provedení Exekuce prodejem dražby nařízené na 20.5.2015, nýbrž že se domáhal buď odmítnutí insolvenčního návrhu, aby mohla být dražba vykonána, nebo odejmutí účinků zahájeného insolvenčního řízení ve vztahu k Exekuci jako takové, tedy umožnit její provedení za trvání insolvenčního řízení.

Podle § 82 odst. 1 InsZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 InsZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodu hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních národcích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) InsZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojen účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky ji na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

K uvedenému třeba doplnit, že smyslem ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) InsZ je jednak eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) InsZ a zabránit tak zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s podáním insolvenčního návrhu k tíži třetích osob a blokovat tak exekuční řízení, jednak tam, kde exekuce byla ke dni podání insolvenčního řízení prakticky ukončena a bylo by v rozporu s hospodárností řízení, aby nebyla dokončena, budou-li na základě proběhlé exekuce vymožená plnění k dispozici k uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení.

Z insolvenčního spisu plyne, že insolvenční návrh podal dlužník 6.5.2015 a že 15.5.2015 podal věřitel, uvedený i v insolvenčním návrhu dlužníka jako jeden ze čtyř věřitelů návrh na odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka, resp. vydání předběžného opatření, jímž by insolvenční soud odejmul účinky přerušení Exekuce a umožnil tak její provedení, neboť ta, co byla nařízena na 20.5.2015 (elektronická dražba) byla zmařena podáním insolvenčního návrhu a to z důvodů hodných zvláštního zřetele, jež shledal ve skutečnosti, že dlužník opakovaně podává insolvenční návrhy s cílem vyhnout se zpeněžení jeho majetku k uspokojení Věřitelovy pohledávky.

Odvolací soud zjistil z insolvenčního spisu vedeném o návrhu A:

-že návrh byl podán 10.1.2014 u Krajského soudu v Hradci Králové, přestože dlužník uvedl adresu Krapice 46, 350 02 Františkovy Lázně, -že 3.2.2014 usnesením A-4, soud vyslovil svou místní nepříslušnost, -že dlužník podal proti usnesení odvolání 15.2.2014, jež doplnil 22.4.2014, -že odvolací soud potvrdil usnesení A-4 rozhodnutím usnesením A-12 ze 16.7.2014, -že 5.11.2014 Krajský soud v Plzni návrh A odmítl usnesením A-18, s odůvodněním, podle kterého dlužník jej podal s návrhem na povolení oddlužení, avšak v kolonce formuláře návrhu na povolení oddlužení neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž by plynulo, že se nachází v úpadku, -že toto usnesení napadl dlužník odvoláním 18.11.2014 a usnesením insolvenčního soudu A-20 z 21.11.2014 byl dlužník vyzván k doplnění odvolání, -že dlužník Návrh A vzal 4.12.2014 zpět a odvolací řízení usnesením A-25 z 26.1.2015 odvolací řízení a rozhodnutí nabylo právní moci 26.2.2015. Z insolvenčního spisu vedeném o návrhu B odvolací soud zjistil: -že návrh B podal dlužník 16.1.2015, -že návrh B insolvenční soud odmítl usnesením A-6 ze dne 30.3.2015 s odůvodněním, podle kterého se dlužník domáhá zjištění svého úpadku (bez návrhu na povolení oddlužení, avšak na formuláři návrh na povolení oddlužení) a že v něm opětovně neuvádí konkrétní rozhodující skutečnosti ohledně pohledávek jednotlivých věřitelů, z nichž by bylo lze dovodit, že mají za ním pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nemůže plnit.

Dále odvolací soud zjistil:

-že směnečným platebním rozkazem č.j. 7 Sm 499/2008-13 Městského soudu v Praze, jenž nabyl právní moci 5.5.2010 bylo uloženo dlužníkovi zaplatit Věřiteli směnečný peníz 1.129.300,-Kč, 6% úrok z téže částky od 2.7.2008 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.764,-Kč a zavázal jej k náhradě nákladů řízení ve výši 105.890,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci k rukám jeho právního zástupce, -že usnesením Exekutora č.j. 103 Ex 28419/2010-110 z 31.10.2013 byl nařízen dražební rok o provedení elektronické dražby na základě usnesení Okresního soudu v Chebu č.j. 13 EXE 8666/2010-23 z 12.8.2010, jímž byla nařízena exekuce výše uvedeného usnesení Městského soudu v Praze a Exekutor byl pověřen jejím pověřením na 15.1.2014 -že usnesením Exekutora č.j. 103 Ex 28419/2010-149 z 21.11.2014 byl nařízen dražební rok o provedení elektronické dražby na 21.1.2015 a -že usnesení Exekutora č.j. 103 Ex 28419/2010-174 byl nařízen dražební rok o provedení elektronické dražby na 20.5.2015.

Insolvenční soud přehlédl, že Věřitel se domáhal uložení předběžného opatření, jímž by byly eliminovány účinky podání insolvenčního návrhu ohledně provedení Exekuce vůbec, a nikoliv jen pro provedení dražby nařízené na 20.5.2015 zvláště.

Odvolací soud z výše uvedeného dovozuje, že dlužník zjevně podává insolvenční návrhy před nařízením dražebního roku, neboť v prvním případě byl nařízen na 15.1.2014 a návrh A byl podán 10.1.2014, v druhém případě byl nařízen na 21.1.2015 a návrh B byl podán 16.1.2015 a ve třetím případě byl nařízen na 20.5.2015, zatímco insolvenční návrh v projednávané věci podal dlužník 6.5.2015.

Odvolací soud má za to, že i za situace, kdy nařízený rok 20.5.2015 byl zmařen, neboť napadeným usnesením byl téhož dne návrh na předběžné opatření zamítnut, vzhledem k tomu, že dražba jako taková je organizačně zajištěna, je namístě předběžné opatření uložit, bez ohledu na to, že výtěžek zpeněžení za insolvenčního řízení bude muset Exekutor vydat insolvenčnímu správci, bude-li zjištěn dlužníkův úpadek, neboť dlužník objektivně zneužívá insolvenční řízení ke zmaření provedení Exekuce. Pokud by dlužník insolvenční návrh v projednávané věci vzal zpět, pak by nic provedení dražby nebránilo a pokud by v mezidobí podal v pořadí čtvrtý insolvenční návrh jen by potvrdil výše uvedené závěry odvolacího soudu.

Odvolací soud tak ve výše uvedených souvislostech mezi nařízeními dražebních roků a podáváním insolvenčních návrhů shledává důvody hodné zvláštního zřetele pro uložení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) InsZ.

Na základě výše uvedeného proto odvolací napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková