3 VSPH 2041/2013-A-24
KSPL 52 INS 25643/2013 3 VSPH 2041/2013-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Husova 539, 351 24 Hranice, zahájené na návrh věřitele: Martin Gašpar, bytem U Pošty 833, 351 24 Hranice, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2013, č.j. KSPL 52 INS 25643/2013-A-15,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2013, č.j. KSPL 52 INS 25643/2013-A-15, se mění jen tak, že se insolvenčnímu navrhovateli Martinu Gašparovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil insolvenčnímu navrhovateli Martinu Gašparovi (dále jen navrhovatel) povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále jen IZ ), a uváděl, že z obsahu spisu je zřejmé, že v majetku dlužníka nejsou finanční prostředky, které by bylo možno využít k úhradě počátečních nákladů insolvenčního řízení, tudíž bude nutno navrhovateli uložit zálohu alespoň v takové výši, která by insolvenčnímu správci umožnila provádět počáteční úkony. Vzhledem k tomu, že dlužník vlastní nemovitosti, které bude možno v průběhu řízení zpeněžit, rozhodl soud I. stupně, že bude postačovat záloha ve výši 10.000 Kč, již považoval za přiměřenou pro účely pokrytí prvotních nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl tak, že se navrhovateli záloha neukládá, neboť navrhovatel nemá na její úhradu prostředky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě návrhu navrhovatele ze dne 9.9.2013, jenž současně přihlásil svoji směnečnou pohledávku za dlužníkem ve výši 270.000 Kč. Dlužník ve svém vyjádření ze dne 10.10.2013 učinil nesporným svůj úpadek a uvedl, že jeho majetek tvoří především bytová jednotka, jinak má jen prostředky pro svoji běžnou obživu.

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když po navrhovateli zaplacení zálohy požadoval, neboť pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady výkonu činnosti insolvenčního správce, a pokud dlužník nedisponuje finančními prostředky k jejich krytí, bude záloha na náklady řízení požadována po insolvenčním navrhovateli-věřiteli. Prostředky, které získá insolvenční správce později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže. V případě, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů řízení, budou tyto náklady hrazeny ze složené zálohy.

Soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Insolvenční zákon nedává při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení souvislost výše navrhovateli ukládané zálohy s výší jeho přihlášené pohledávky. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již v průběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

Odvolací soud proto shledal uložení zálohy navrhovateli ve výši 10.000 Kč soudem I. stupně za důvodné a napadené usnesení změnil (s ohledem na jím tvrzený nedostatek finančních prostředků) podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu jen tak, že věřiteli prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. ledna 2014 Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová