3 VSPH 2032/2013-A-22
KSPL 20 INS 28234/2013 3 VSPH 2032/2013-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kladrubech u Stříbra, Zahradní 271, zahájené k návrhu dlužnice o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 28234/2013-A-10 ze dne 4. listopadu 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 28234/2013-A-10 ze dne 4. listopadu 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že mu byl doručen 10.10.2013 insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční soud vyšel ze zjištění, že dlužnice nepřipojila k insolvenčnímu návrhu povinné seznamy majetku, závazků, zaměstnanců nebo prohlášení, že zaměstnance nemá a že návrh na povolení oddlužení není opatřen ověřeným podpisem dlužničina manžela. Uvedl, že usnesením č.j. KSPL 20 INS 28234/2013-A-6 z 18.10.2013 vyzval dlužnici k doplnění insolvenč-ního návrhu ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení a zároveň jí poučil o následcích nedoplnění návrhu; výzva byla doručena dlužnici 23.10.2013. Ve stanovené lhůtě dlužnice návrh doplnila podáním 23.10.2013, avšak nedostatečně, když seznam jejích závazků neobsahoval povinné prohlášení o jeho úplnosti a správnosti a nepředložila ověřený podpis jejího manžela na formuláři návrhu na povolení oddlužení. Postupoval proto podle § 128 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ). Zároveň poučil dlužnici, že toto odmítnutí není překážkou pro podání žádného insolvenčního návrhu.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá a vyjádřila přesvědčení, že její insolvenční návrh má zákonem požadované náležitosti. Zároveň připojila seznam závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 InsZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 InsZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení (od 1.1.2013 kolonka č. 7), v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovi-sek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 ( R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 InsZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst. 2). K postupu soudu podle § 128 odst. 2 InsZ se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod č.j. KSUL 77 INS 6209/2011, 29 NSČR 45/2011-A-20 z 21.12.2012, v němž formuloval závěr, že není-li insolvenční návrh projednatelný, je namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 InsZ a nikoli zkoumání a odstraňování vad příloh podle § 128 odst. 2 InsZ.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala k insolvenčnímu soudu návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři (Formulář), v jehož kolonce č. 6 (nyní č. 7) uvedla, že s manželem mají 11 peněžitých závazků vůči 10 věřitelům, že jsou tyto závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je nejsou schopni splácet. Neuvedla jednotlivé věřitele ani výši jejich pohledávek. Jejich příjmy jsou nižší než povinné výdaje. Ohledně popisu majetkových poměrů odkázala na body 11 a 16 Formuláře a shrnula, že nejsou schopni své závazky plnit po dobu delší 3 měsíců. Dlužnice nepřipojila k insolvenčnímu návrhu povinné seznamy ve smyslu § 104 InsZ a usnesením č.j. KSPL 20 INS 28234/2013-A-6 z 18.10.2013 byla dlužnice vyzvána k doplnění insolvenčního návrhu o seznam majetku, pohledávek a také seznam závazků s poučením o jejich náležitostech, a to ve lhůtě 7 dnů dne doručení, k němuž došlo 23.10.2013 a dále s poučením o následcích, nebude-li výzvě řádně vyhověno. Dne 29.10.2013 bylo doručeno insolvenčnímu soudu podání dlužnice obsahující seznam závazků bez uvedení, že seznam je úplný a správný a dále prohlásila, že není podnikatelkou, nemá žádné zaměstnance. Manžel Jan Lajčák pak podepsal prohlášení, že souhlasí s podáním insolvenčního návrhu dlužnice.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice-což insolvenční soud přehlédl-v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech, ani o výši svých jednotlivých dluhů a jejich splatnosti a neoznačila žádné své věřitele. Z toho plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím jeho povinných příloh-seznamů, které nepředložila) nevylíčila skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit. Pokud dlužnice uvedla své majetkové poměry a jednotlivé závazky v kolonce 16 a 18 Formuláře, v nich tvrzené údaje nelze vzít v potaz jako součást insolvenčního návrhu, neboť se týkají návrhu na povolení oddlužení, jak vyloženo shora.

Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 InsZ (úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ u dlužníka jako nepodnikatele ani nepřichází v úvahu), přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužníka zjevně nebyl způsobilý projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby insolvenční soud tento návrh dle § 128 odst. 1 InsZ bez dalšího odmítl. Nebylo tedy důvodu, aby vyzýval dlužníka podle § 128 odst. 2 InsZ k doplnění insolvenčního návrhu (a návrhu na povolení oddlužení) o řádné seznamy a další jeho přílohy. Ani po této výzvě se ale popsaná procesní situace nijak nezměnila, neboť dlužnice ve stanovené lhůtě, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 83 InsZ), řádný seznam závazků nepředložila a ten, který předložila současně s odvoláním byl založen až po uplynutí soudem stanovené lhůty v uvedené výzvě.

Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice byly dány, a to nikoli až z toho důvodu, že dlužník návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnil o řádné předepsané přílohy (§ 128 odst. 2 InsZ), ale již proto, že jeho insolvenční návrh vykazuje popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 InsZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Proto odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal, a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužníka návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že jeho úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková