3 VSPH 2020/2015-A-16
MSPH 77 INS 10333/2015 3 VSPH 2020/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Loi Le anonymizovano , anonymizovano , bytem Bítovská 1226/7, 140 00 Praha 4, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 10333/2015 ze dne 24. července 2015,

t a k t o:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 10333/2015 ze dne 24. července 2015, s e m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze (insolvenční soud) usnesením č.j. MSPH 77 INS 10333/2015 ze dne 24. července 2015 uložil dlužníkovi Loi Le anonymizovano (dlužník), aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení insolvenční soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2, § 395 odst. 1 písm. b) a § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Pokračoval, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi dlužníkovi nezajištění věřitelé, by činila 26,88 % všech jeho nezajištěných závazků. Vycházel přitom z celkové výše jeho závazků, která činí 1.013.421,-Kč a výše jeho průměrného měsíčního výdělku ve výši 14.563,-Kč, když dlužníkem tvrzený průměrný měsíční příjem ve výši 16.000,-Kč nemá dle insolvenčního soudu oporu v předložených listinách. Dospěl tak ke zjištění, že jeho zabavitelná část příjmu činí 5.630,-Kč a s ohledem na měsíční odměnu správce ve výši 1.089,-Kč, je dlužník schopen v rámci oddlužení uhradit pouze 272.460,-Kč. Protože dlužník insolvenčnímu soudu nesdělil, že by jeho věřitelé souhlasili s nižším plněním a s ohledem na to, že dlužník nevlastní žádný majetek (jen mobilní telefon v hodnotě 200,-Kč a věci osobní potřeby), nebude jeho úpadek

řešen oddlužením, ale konkursem, a proto uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši. Zároveň dlužníka poučil, že nebude-li záloha ve stanovené výši zaplacena, insolvenční soud řízení zastaví a dlužník bude moci podat nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení poté, co zvýší svůj čistý příjem nebo sníží objem svých závazků.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud jeho povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení zrušil, neboť její výše není přiměřená okolnostem, přišel o práci a v současné době ho živí dcera. K výzvě insolvenčního soudu k doplnění odvolacího důvodu a odvolacího návrhu pouze označil napadené usnesení číslem jednacím a zopakoval, že požaduje snížení zálohy na minimální výši.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Jen za předpokladu, že insolvenční návrh, na jehož základě bylo insolvenční řízení zahájeno, má všechny tyto zákonem předepsané náležitosti, a je tedy způsobilý projednání, může insolvenční soud přistoupit k rozhodnutí o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

V insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012).

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 104 odst. 3 IZ v seznamu závazků je dlužník povinen označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Kromě jiného dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení (formulář) doručeným insolvenčnímu soudu dne 20.4.2015 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkové kalendáře, neboť má u 6 věřitelů 7 závazků v celkové výši 1.013.421,-Kč. Jeho průměrný měsíční příjem činí 16.000,-Kč, nemá žádné dlužníky ani vyživovací povinnost a nevlastní žádný majetek. Další rozhodující skutečnosti dlužník v kolonce č. 07 formuláře neuvedl. K insolvenčnímu návrhu přiložil seznam zaměstnanců s uvedením, že nemá žádné zaměstnance, seznam majetku s označením mobilního telefonu v hodnotě 200,-Kč a věcí osobní potřeby a seznam závazků s označením svých věřitelů názvem, sídlem a identifikačním číslem, vyčíslením výše každého závazku, avšak bez uvedení lhůty jejich splatnosti. U věřitelů PSSZ a VZP dlužník konstatoval, že splátky nejsou hrazeny od roku 2013, u věřitele LBBW Bank CZ a.s. uvedl, že úvěr byl zesplatněn dne 11.3.2010 a u zbývajících věřitelů (Pražská plynárenská a.s., Komerční banka a.s., Česká televize) k údaji o splatnosti neuvedl ničeho. Všechny výše uvedené seznamy jsou dlužníkem podepsány a opatřeny prohlášením, že jsou úplné a správné.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl lhůty splatnosti svých závazků, s výjimkou jediného závazku, a to u věřitele LBBW Bank CZ a.s. Za takové situace nelze dospět k závěru, že by dlužník v návrhu tvrdil rozhodné skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že se nachází v úpadku, tj. že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), neboť s jedinou výjimkou neuvedl lhůtu jejich splatnosti, přičemž tento nedostatek nelze nahradit ani údaji z připojeného seznamu závazků, neboť ten lhůty splatnosti pohledávek shodně jako insolvenční návrh neobsahuje, a proto údaje v něm obsažené nelze vzít v potaz.

V takovém případě však nelze uvažovat o tom, zda se nachází dlužník v platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 písm. c) IZ. Zkoumání úpadku dlužníka z důvodu jeho předlužení podle § 3 odst. 3 IZ pak není namístě, neboť dlužník není podnikatelem.

Odvolací soud tak dovodil, že insolvenční návrh dlužníka nebyl způsobilý projednání, neboť v něm chybí zákonem požadované náležitosti ve smyslu § 103 odst. 2 IZ, pro něž nelze v insolvenčním řízení pokračovat, tj. že insolvenční soud nemohl ani přikročit k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a jediným zákonným postupem bylo odmítnout insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužníkovi neukládá.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková