3 VSPH 202/2014-A-11
KSPL 29 INS 253/2014 3 VSPH 202/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Evžena anonymizovano , anonymizovano , bytem v Horní Jadruži 30, 348 15 Chodský Újezd, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 253/2014-A-6 ze dne 15. ledna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 253/2014-A-6 ze dne 15. ledna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu dlužník doručil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel z toho, že dlužník v kolonce formuláře pro návrh na povolení oddlužení (Formulář) vyhrazené pro uvedení rozhodných skutečností, jež osvědčují jeho úpadek pouze uvedl, že se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit a protože není schopen plnit své povinnosti vůči nim uzavřel, že se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti a dále uvedl 6 svých nezajištěných věřitelů s uvedením jejich pohledávek. Insolvenční soud cituje ustanovení § 3 odst. 1 a § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) uvedl, že dlužníkův insolvenční návrhu nemá náležitosti požadované uvedeným zákonem, neboť v něm chybí konkrétní údaje o pohledávkách jednotlivých nezajištěných věřitelů včetně uvedení splatnosti jejich pohledávek. Poukázal na to, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl ani konkrétní údaje, z nichž by bylo lze dovodit jeho platební neschopnost z některých důvodů formulovaných v ustanovení § 3 odst. 2 InsZ. Postupoval proto podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ a zároveň dlužníka poučil o tom, že po právní moci napadeného usnesení může podat nový řádný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, obsahující veškeré náležitosti podle § 103 InsZ (insolvenční návrh) a § 391 InsZ (návrh na povolení oddlužení).

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho insolvenční návrh neodmítá. Namítl, že insolvenční soud při posuzování návrhu na povolení oddlužení nepřihlédl k údajům jež v návrhu na povolení oddlužení uvedl. K jednotlivým svým závazkům uvedl datum jejich vzniku, kdy platil poslední pravidelnou splátku závazku, do kdy měla být pravidelná splátka uhrazena, zda byla dlužná částka uhrazena a počet dnů po lhůtě splatnosti. Svá tvrzení doložil listinnými důkazy a zopakoval, že má závazky vůči 4 nezajištěným věřitelům s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nemůže plnit a že v návrhu uvedl všechny zákonem požadované náležitosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Insolvenční soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít,že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení a zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem

(co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve zněním účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník doručil insolvenčnímu soudu 7.1.2014 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím Formuláře k uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících, že se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. V kolonce č. 6 Formuláře uvedl, že má finanční závazky z poskytnutých úvěrů výhradně použitých na úhradu dříve poskytnutých úvěrů, jež si bral v rozmezí let 2006-2013 a do října 2013 je splácel. V průběhu doby se předlužil a jeho měsíční splátková povinnost přesahovala jeho možnosti (15.194,-Kč měsíčně). Po odečtení nákladů spojených s úhradou životních potřeb mu nezbývaly finanční prostředky na splácení závazků a není schopen celou situaci nadále vyřešit jinak než podaným návrhem. Uvedl, že má 4 nezajištěné věřitele, a to Profi Credit Czech, a.s., Home Credit, a.s. a Českou spořitelnu, a.s. (každý s jednou pohledávkou a dále GE Money Banka, a.s. (se třemi pohledávkami), které označil jejich firmou, identifikačním číslem, sídlem, označil právní titul jejich pohledávky, výši poskytnutého úvěru, (jak plyne přiložených úvěrových smluv), kdy byla uhrazena poslední splátka, avšak neuvedl aktuální pohledávku každého jednotlivého věřitele. Pokračoval, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost; má příjem ve výši 19.812,-Kč, z něhož by byl schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 94%. Z připojeného seznam závazků plyne, že má závazky z úvěrů vůči výše uvedeným nezajištěným věřitelům a dále výše každého poskytnutého úvěru.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník má více nezajištěných věřitelů s pohledávkami na základě úvěrových smluv, avšak již není zřejmá aktuální výše pohledávek, jež jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Nedostatky insolvenčního návrhu pak nelze nahradit ani údaji uvedenými v připojeném seznamu závazků, v němž se dlužník oproti údajů v kolonce č. 6 Formuláře omezil jen na označení jednotlivých věřitelů a výši úvěrů, které mu byly poskytnuty, platební neschopnost nelze z uvedených údajů dovodit, neboť ta se připíná teprve k závěru o existenci více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, který však učinit nelze, resp. lze pouze zjistit výši úvěrů, které byly dlužníkovi poskytnuty.

Protože z tvrzení uvedených dlužníkem neplyne, že by měl závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen uspokojovat, správně insolvenční soud dovodil, že insolvenční návrh nelze projednat a insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 InsZ odmítl s tím, že odstraňování nedostatků insolvenčního návrhu podle § 43 občanského soudního řádu právní úprava vylučuje. Namístě bylo poučení dlužníka o tom, že po právní moci napadeného usnesení bude moci podat nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jenž bude obsahovat zákonem požadované náležitosti s tím, že k podání insolvenčního návrhu může využití i Formulář, avšak v aktuální podobě.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková