3 VSPH 2018/2016-A-9
KSPA 56 INS 17579/2016 3 VSPH 2018/2016-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Spravedlnosti 2303, 530 02 Pardubice, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 17579/2016-A-4, ze dne 8. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 17579/2016-A-4, ze dne 8. srpna 2016, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích uložil usnesením č.j. KSPA 56 INS 17579/2016-A-4 ze dne 8. srpna 2016 (dále jen usnesení ) dlužníku Danielu Matěchovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 8 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, že dne 27. 7. 2016 podal dlužník insolvenční návrh na zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se domáhá zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z obsahu spisu vyplývá, že má více věřitelů s pohledávkami v celkové výši 3.218.057,22 Kč. Jeho majetek tvoří movité věci v hodnotě 1.300,-Kč. K návrhu připojil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců.

Soud prvního stupně, cituje ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), odkazuje na ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a vysvětluje účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, přihlédl ke způsobu řešení úpadku, k předpokládaným nákladům a k majetkové situaci dlužníka a stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník řádně a včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu záloha na náklady insolvenčního řízení ukládá v nižší částce. Zopakoval, že je v invalidním důchodu, má v péči nezletilého isir.justi ce.cz syna, nevlastní téměř žádný majetek, a proto nemůže zaplatit zálohu ve stanovené výši.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy podle § 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 IZ) je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona vyplývá, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Nemá-li dlužník majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro jeho další pokračování. V takovém případě lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu jen za předpokladu, že dlužník zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud není její úhrady schopen, je namístě závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh, ve kterém se domáhal řešení úpadku konkursem. Uvedl, že má závazky v celkové výši cca 3.000.000,-Kč, je rozvedený a v invalidním důchodu, vlastní jen drobné věci v hodnotě cca 1.300,-Kč a nemá žádné zaměstnance.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, a vzhledem k odhadované hodnotě jeho majetku nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že zpeněžením majetku mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení. V případě konkursu jsou náklady insolvenčního řízení tvořeny minimálně odměnou insolvenčního správce, která činí dle ustanovení § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., nejméně částku 45.000,-Kč a dále odměnou z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů. Výše uložené zálohy je proto s ohledem na uvedené okolnosti přiměřená.

Na základě těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. listopadu 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková