3 VSPH 2006/2016-A-92
KSPH 66 INS 6953/2016 3 VSPH 2006/2016-A-92

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem v Jinočanech, Komenského 236, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 6953/2016-A-47 ze dne 12. září 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 6953/2016-A-47 ze dne 12. září 2016 se z r u š u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) zamítl návrh dlužníka na zastavení řízení z důvodu překážky věci rozsouzené.

V odůvodnění napadeného usnesení uvedl insolvenční soud, že k návrhu věřitele Ing. Petra Dohnala (Věřitel) doručenému 23.3.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení, jež bylo oznámeno vyhláškou pod č.j. KSPH 66 INS 6953/2016-A-3 z téhož dne. V průběhu řízení dlužník navrhl, aby insolvenční řízení bylo zastaveno pro překážku věci rozsouzené, již shledal v rozhodnutí insolvenčního soudu pod sp. zn. 37 K 9/2000, kterým byl návrh na prohlášení konkursu Věřitele (a dalších dvou věřitelů) zamítnut, neboť neosvědčil svou věcnou legitimaci k podání návrhu. Zdůraznil, že jak v konkursním řízení, tak v projednávané věci Věřitel dovozuje svou věcnou legitimaci z pohledávky mající původ ve shodné směnce.

Insolvenční soud vyšel z toho, že zatímco v konkursním řízení Věřitel dokládal svou pohledávku ze směnky a návrh na prohlášení konkursu byl zamítnut rozhodnutím insolvenčního soudu č.j. 37 K 92/2000-136 z 2.12.2000, pak v projednávané osvědčuje věcnou legitimaci pohledávkou sice z téže směnky, jež však byla judikována na základě směnečného platebního rozkazu insolvenčního soudu č.j. SPR 60 Sm 32/2003-11 z 9.4.2003, jenž byl ponechán v platnosti rozsudkem insolvenčního soudu pod sp.zn. 47 Cm 96/2003 ze 7.11.2003, a nabyl právní moci 19.11.2006.

Cituje § 159a odst. 4 občanského soudního řádu (o.s.ř.), dospěl insolvenční soud k závěru, že rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu dlužníka nepředstavuje překážku věci rozsouzené, neboť Věřitel uplatňuje svůj nárok isir.justi ce.cz na základě jiných rozhodných skutečností, k nimž v mezidobí došlo. Návrh dlužníka proto jako nedůvodný zamítl.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť nesprávně posoudil skutkový a právní stav věci. Trval na tom, že Věřitel osvědčuje svou věcnou legitimaci nadále na základě téže pohledávky ze směnky jako v konkursním řízení a nic na tom nemůže změnit, že došlo ke změně právní kvality této pohledávky. Své odvolání pak doplnil s tím, že napadené usnesení vydal nezákonný soudce , neboť věc měla být podle rozvrhu práce přidělena do soudního oddělení 38 INS. Konstatoval, že byl odňat svému zákonnému soudci a napadené usnesení je zatíženo zmatečnostní vadou. Insolvenční řízení zahájené k návrhu Creatis, a.s. 27.7.2010 (dlužník-Ing. Věra Hnidáková) bylo nesprávně projednáváno v oddělení 36 INS (sp.zn 36 INS 8444/2010), přestože v té době probíhalo insolvenční řízení proti němu pod sp. zn. KSPH 38 INS 1163/2010 (navrhovatel Alia Trade, spol. s r.o.), insolvenční řízení bylo zastaveno. Nový návrh Creatis, a.s. z 18.9.2012 (dlužník-Ing. Věra Hnidáková) byl opětovně projednáván nesprávně v oddělení 36 INS (sp. zn. KSPH 36 INS 22825/2012); insolvenční řízení bylo zastaveno. Další návrh Creatis a.s. z 12.11.2012 (dlužnice-Ing. Věra Hnidáková), jež dosud probíhá, je projednáván nesprávně opět v oddělení 36 INS (sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012). Insolvenční návrh v projednávané věci tak měl být přidělen opět do oddělení 38 INS a nikoliv 66 INS. Je tomu tak proto, že s Ing. Věrou Hnidákovou tvoří koncern.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že je opodstatněn, byť z jiných než odvolatelem namítaných výhrad.

Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 103 o.s.ř. o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle § 104 jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (odst. 1). Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (odst. 2).

Podle § 159a odst. 4 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednána znovu. Z žádného ustanovení o.s.ř. neplyne na rozdíl od řešení otázky místní či věcné nepříslušnosti soudu k projednání věci, že by podání účastníka řízení obsahující námitku překážky věci rozsouzené mělo být projednáváno samostatně, resp. jinak než v souvislosti s odvoláním účastníka řízení proti rozhodnutí soudu, proti němuž je přípustné odvolání a v němž je uvedená námitka jako odvolací důvod obsažena.

Jak uvedeno výše, soud z úřední povinnosti po celou dobu řízení zkoumá, zda-li má splněny podmínky řízení a v případě, že zjistí, že tomu tak není, postupuje podle ustanovení § 103, resp. § 104 o.s.ř., tj. v případě neodstranitelného nedostatku procesní podmínky řízení zastaví. Podání dlužníka v projednávané věci tak nelze považovat za procesně odůvodněný návrh, nýbrž pouze za podnět. Nedospěje-li soud prvního stupně k závěru, že tu je překážka věci rozsouzené (důvod pro zastavení řízení), pokračuje v řízení, aniž by podání dlužníka zamítal.

Soud prvního stupně vydal rozhodnutí, pro něž nelze v právní úpravě najít opodstatnění. Proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. je odvolací soud zrušil bez náhrady, neboť pro postup podle § 221 odst. 1 o.s.ř. není důvod. Věc se nevrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení o podání dlužníka, a proto je nadbytečné se zabývat otázkou zmatečnosti napadeného usnesení z toho důvodu, že je měl vydat soudce, jemuž byla věc přidělena v rozporu s rozvrhem práce.

Nad rámec uvedeného pro úplnost považuje odvolací soud za potřebné doplnit jen to, že manželé jsou osobami blízkými ve smyslu § 22 NObčZ a nelze bez dalšího uvažovat o tom, že by tvořili koncern podle § 79 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 InsZ).

V Praze dne 11. listopadu 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková