3 VSPH 2004/2015-B-61
MSPH 77 INS 21914/2012 3 VSPH 2004/2015-B-61

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: PUNX NOT DEAD, spol. s r. o., IČO 247 60 935, zast. Mgr. Antonínem Pecharem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, o odvolání Mgr. Jiřího Prokopa, sídlem v Praze 3, Jeseniova 10 (Správce), proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 21914/2012-B-56 ze dne 9. září 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 21914/2012-B-56 ze dne 9. září 2015 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce z 8.6.2015, podle níž příjmy majetkové podstaty činí 50.875,97 Kč (záloha 50.000,-Kč a úroky z účtu majetkové podstaty), hotové výdaje správce 3.916,-Kč, odměna správce 54.450,-Kč s tím, že částka k rozdělení mezi věřitele činí 0,-Kč (bod I. výroku), vyslovil, že část odměny Správce ve výši 3.574,03 Kč (54.450,-Kč-50.875,97 Kč) a hotové výdaje ve výši 3.916,-Kč, tj. celkem 7.490,03 Kč uhradí po právní moci stát (bod II. výroku) a nevyhověl návrhu Správce na zvýšení jeho odměny o částku 35.132,-Kč, včetně DPH 21% ve výši 42.510,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Správce konečnou zprávu (Zpráva) předložil 8.6.2015, že o ní uvědomil účastníky insolvenčního soudu podle § 304 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), že Zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku 19.6.2015 a že proti ní nebyly vzneseny žádné námitky.

Odměnu insolvenčního správce určil podle § 1 odst. 3 a 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů isir.justi ce.cz

(Vyhláška), ve výši 45.000,-Kč s připočtením DPH ve výši 21% 54.450,-Kč a schválil jeho hotové výdaje ve výši 3.916,--Kč. Určil, že Správcova odměna bude hrazena z výtěžku zpeněžení do částky 50.875,97 Kč a zbytek odměny a náhrada hotových výdajů o celkové výši 7.490,03 bude hrazena státem podle § 8 odst. 1 a 2 Vyhlášky.

Ke Správcovu návrhu na zvýšení jeho odměny podle § 38 odst. 3 InsZ o částku 35.132,-Kč resp. 42.510,-Kč včetně DPH z důvodu náročnosti insolvenčního řízení, neboť v krátké době 13 pracovních dnů přezkoumal 600 přihlášených věřitelů, vyzval k doplnění či k jejich opravě, účastnil se zvláštního přezkumného jednání a popřel pohledávky věřitelů celkem ve výši 5.140.487,79 Kč insolvenční soud uvedl, že důvody pro zvýšení jeho odměny neshledává.

Insolvenční soud vyšel z toho, že: -insolvenční řízení bylo zahájeno 7.9.2012 a usnesením č.j. MSPH 77 INS 21914/2012-A-13 ze 7.11.2012 byl zjištěn dlužníků úpadek a prohlášen na jeho majetek konkurs, dlužníkovi byl ustanoven insolvenční správce v osobě Správce a bylo nařízeno přezkumné jednání na 17.2.2013; do dalších bodů výroku promítl náležitosti rozhodnutí podle § 136 odst. 2 InsZ a svůj další procesní postup, -do insolvenčního řízení přihlásil své pohledávky 614 věřitelů., resp. od zahájení insolvenčního řízení do dne předcházejícímu rozhodnutí o úpadku 528 věřitelů a dále v doplňující lhůtě 30 dnů (7.11.2012 až 7.12.2012) dalších 72 věřitelů a opožděně 14 věřitelů, jejichž přihlášky pohledávek byly odmítnuty, -Správce měl k dispozici 528 přihlášek pohledávek již v den ustanovení do funkce, tj. 7.11.2012 a do přezkumného jednání nařízeno na 17.2.2013 měl k dispozici 2 měsíce, -kromě 8 přihlášek věřitelů (také P), a to Městské části pro Prahu 7 (P506), ČSSZ (P535), VZP (P563), OSA (P568), T-mobile, a.s. (P584), Toi Toi, sanitárny systémy, spol. s r.o. (P585), IRSnet CZ, spol. s r.o. (P589) a HIGH LITE TOUTNING, spol. s r.o. (P600) ostatní přihlášky pohledávek byly podány fyzickými osobami, jež tak uplatnily nárok na vrácení vstupného na Prague City Festival 2012, který se následně nekonal a přihlášky se obsahově shodovaly, -P589 byla předmětem dalšího zvláštního přezkumu, který se konal 17.9.2013.

Na základě výše uvedeného odvolací soud neshledal důvody pro zvýšení odměny Správce.

Toto usnesení napadl Správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby odvolací soud je změnil v bodu I. výroku tak, že určí jeho odměnu ve výši 96.960,-Kč (54.450,-Kč + 42.510,-Kč) a v bodu II. výroku tak, že hotové výdaje ve výši 3.916,-Kč a část odměny ve výši 46.959,97 Kč budou uhrazeny z výtěžku zpeněžení (3.916,-Kč + 46.959,97 Kč = 50.875,97 Kč), zatímco zbytek ve výši 50.000,--Kč z prostředků státu po právní moci rozhodnutí. Namítl, že není pravdou, že by v den svého ustanovení do funkce měl k dispozici většinu přihlášek. Přihlášky pohledávek si vyzvedával postupně osobně, neboť mu nebyly zasílány poštou. Poslední včas přihlášená přihláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku až 18.12.2012, takže měl na přezkum 600 přihlášek pohledávek k dispozici do 2.1.2013 (kdy měl podat zprávu a seznam pohledávek) 6 pracovních dní, představující přezkum 100 přihlášek denně. Doplnil, že insolvenčnímu soudu zaslal také seznam zahraničních věřitelů a zkoumal v případě P79 a P277 jejich duplicitu, což insolvenční soud předtím nečinil, zaslal 37 výzev k opravě přihlášek, 3 přihlášky popřel a účastnil se incidenčního sporu o určení pravosti pohledávky. Mimo činnosti související s přezkumem přihlášek činil i běžné úkony ke zjištění majetkové situace dlužníka. Správce shrnul, že vzhledem k tomu, že za přezkum jedné přihlášky pohledávky mu náleží 1.000,-Kč a na to, že byl nucen přihlášky přezkoumávat v době vánočních svátků je tu důvod pro zvýšení jeho odměny, jak navrhoval, tedy přiznat mu odměnu ve výši 80.132,-Kč, včetně DPH ve výši 96.960,-Kč, jež je zcela přiměřená k okolnostem věci, kdy přezkum jedné přihlášky představuje cca 133,50 Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro jeho potvrzení nebo změnu.

Odměna Správce se řídí právní úpravou InsZ účinnou do 31.12.2013, právní úpravou Vyhlášky účinné do 31.12.2013 vzhledem k tomu, že za této účinnosti bylo vydáno rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení a došlo k přezkumu přihlášek (čl. II. vyhl. č. 398/2013 Sb.).

Podle § 38 odst. 1 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 38 odst. 3 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.

Podle § 38 odst. 5 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis.

Tímto předpisem byla Vyhláška ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí, která-v souladu s § 38 odst. 1 věty druhé InsZ-v § 1 odst. 1 stanoví, že odměnu insolvenčního správce, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Odstavce 2 a 3 téhož ustanovení stanoví, že odměna určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli a odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele závisí na výši výtěžku (v případě výtěžku do 10 milionů Kč činí 15 %), přičemž odstavec 4 vymezuje, že se pro účely vyhlášky rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených naroveň pohledávkám za podstatou. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí dle odst. 5 téhož ustanovení odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Podle § 5 vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Z uvedeného plyne, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, odměna insolvenčního správce se určí (vypočte) postupem podle § 1 vyhlášky za předpokladu, že v insolvenčním řízení bylo dosaženo alespoň jednoho z výtěžků, z nichž se odměna podle tohoto ustanovení vypočítává, tedy že je tu výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele dle § 1 odstavce 2 vyhlášky, anebo výtěžek určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky-výtěžek určený k uspokojení nezajištěných věřitelů (kromě věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 InsZ), tj. výtěžek určený k uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 IZ a pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů zahrnutých do rozvrhu. Jestliže součet odměn příslušejících správci z uvedených rozhodných výtěžků, anebo výtěžek z jednoho z nich, pokud druhý rozhodný výtěžek k dispozici není, činí méně než 45.000,-Kč, náleží insolvenčnímu správci podle § 1 odst. 5 vyhlášky odměna v této výši. O situaci, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit dle § 1 vyhlášky a kdy ji proto určí insolvenční soud úvahou podle § 5 vyhlášky (dle kriterií v tomto ustanovení uvedených), jde v případě, že v insolvenčním řízení (konkursu) nebylo žádného z výše uvedených rozhodných výtěžků dosaženo (protože tu nebylo zpeněženého majetku sloužícího k zajištění a nejsou tu finanční prostředky podstaty, ať již získané zpeněžením majetku podstaty či představované dlužníkovými finančními prostředky na hotovosti nebo na jeho účtech, anebo tyto postačují jen k uspokojování pohledávek za podstatou dle § 168 InsZ). K odměně insolvenčního správce tam, kde nedošlo ke zpeněžování dlužníkova majetku se vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sen.zn. 29 NSČR 27/2010 publikovaném pod číslem 64/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek se závěrem, podle kterého v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., a je namístě postupovat podle § 5 této vyhlášky.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužníkův úpadek byl řešen konkursem a že nedošlo ke zpeněžování jeho majetku ve smyslu § 283 InsZ, neboť jediným příjmem majetkové podstaty byla složená záloha ve výši 50.000,-Kč a dále úroky z účtu majetkové podstaty. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že insolvenční soud na odměnu insolvenčního správce aplikoval nesprávné ustanovení § 1 Vyhlášky, neboť měl odměnu Správce určit podle § 5 Vyhlášky. Při aplikaci tohoto ustanovení pak z jeho povahy plyne, že odměnu určuje insolvenční soud zcela podle své řádně odůvodněné úvahy podložené řádnými skutkovými zjištěními a nikoliv podle výše odměny stanovené právním předpisem, a proto ani nelze uvažovat o jejím zvýšení nebo snížení ve smyslu § 38 odst. 3 InsZ.

Rozhodnutí insolvenčního soudu je nesprávné, neboť na odměnu insolvenčního správce aplikoval právní úpravu, kterou v projednávané věci aplikovat nelze, byť Správce ve Zprávě svou odměnu vyúčtoval podle § 1 Vyhlášky.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) InsZ zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) InsZ vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž nejdříve ve smyslu § 304 odst. 1 InsZ odstraní chyby a nejasnosti ve Zprávě a po jejich odstranění znovu bude postupovat podle § 304 InsZ a rozhodne o jejím schválení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. května 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková