3 VSPH 1997/2014-A-51
KSPH 42 INS 29084/2013 3 VSPH 1997/2014-A-51

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice: Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Březová-Oleško, Vltavská 1048, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2014, č.j. KSPH 42 INS 29084/2013-A-43, ve znění opravného usnesení ze dne 3. října 2014 č.j. KSPH 42 INS 29084/2013-A-45,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2014, č.j. KSPH 42 INS 29084/2013-A-43, ve znění opravného usnesení ze dne 3. října 2014 č.j. KSPH 42 INS 29084/2013-A-45, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Vltavská 1048, 252 45 Březová-Oleško ze dne 17. října 2013, odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) zamítl v bodě I. výroku insolvenční návrh dlužnice Jaroslavy anonymizovano (dále jen dlužnice) a v bodě II. výroku vyslovil, že dlužnice nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že se dlužnice podáním doručeným soudu dne 17.10.2013 domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení zpeněžením majetkové podstaty. Uvedla, že má jeden závazek vůči věřiteli CASPER CONSULTING, a.s. ve výši 11.033.181,74 Kč (dále jen věřitel A), který byl splatný dne 2.9.2004 na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze, a vůči Advokátní kanceláři Brož, Sokol Novák (dále jen věřitel B) ve výši 19.200,-Kč, který byl splatný dne 4.1.2011.

V dané věci podal dne 8.11.2013 soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, pověřený výkonem rozhodnutí ve věci pohledávky věřitele A), návrh na vydání předběžného opatření dle § 82 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Návrhu bylo vyhověno s tím, že se umožňuje provést již nařízenou exekuci dražbou nemovitosti s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení. Další návrh na vydání předběžného opatření ze dne 29.1.2014, kterým se soudem jmenovaný exekutor domáhal umožnění vyčkat nabytí právní moci rozhodnutí Městského soudu o odvolání dlužnice do usnesení o příklepu, byl soudem zamítnut.

Usnesením ze dne 30.10.2013 byla dlužnice vyzvána, aby soudu předložila seznamy majetku a závazků, dále doklady prokazující existenci jeho závazku vůči věřiteli A) a B) a znalecký posudek k ocenění nemovitosti, jíž je vlastníkem; dlužnice předložila dne 12.11.2013 toliko znalecký posudek. Proto ji dne 6.2.2014 vyzval k předložení listiny dokládající pohledávku věřitele B), na což dlužnice reagovala předložením fotokopie faktury ze dne 21.12.2010 se splatností 4.1.2011.

V návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 8.11.2013 soudní exekutor, mimo jiné, uvedl, že druhá dlužnicí tvrzená pohledávka věřitele B) ve výši 19.200,-Kč, která byla splatná dne 4.1.2011, není skutečnou, takže dlužnice není a nemůže být v úpadku ve smyslu § 3 a násl. IZ.

Proto vyzval věřitele B) dne 21.5.2014 ke sdělení, zda má za dlužnicí splatnou, dosud neuhrazenou pohledávku a pokud ano, nechť soudu sdělí v jaké je výši a z jakého právního titulu ji vůči dlužnici uplatňuje. Tento věřitel sdělil, že nemá za dlužnicí žádnou splatnou pohledávku.

Z jednání dne 25.7.2014 se dlužnice omluvila, a proto za ní jednal její manžel Václav Wiesner. Ten uvedl, že vyjádření, které bylo věřitelem B) soudu zasláno není správné, neboť tento věřitel v této formě existuje od 1.1.2012, zatímco dluh dlužnice vznikl před tímto datem a patrně tak nedošlo ze strany věřitele B) k transformaci dluhu i pod novou právní formu. Trval na tom, že vůči uvedenému věřiteli má dlužnice splatnou a neuhrazenou pohledávku a uvedl, že není dlužníkem ani věřitele A), neboť její pohledávka na tohoto věřitele přešla neoprávněně. Na podporu svých tvrzení odkázal na spis vedený v rámci obnovy jejího řízení Nejvyšším soudem ČR.

Insolvenční soud konstatoval, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyla podána do předmětného insolvenčního řízení žádná přihláška, a cituje § 1, § 3 odst. a 2, § 132 odst. 1 a 3 a § 142 odst. 1 IZ uzavřel, že z předložených listinných důkazů (seznamy, listiny dokládající tvrzený úpadek a z vyjádření účastníků) má za prokázané, že dlužnice má pouze jednoho věřitele, vůči němuž má jeden peněžitý závazek, a to přesto, že v návrhu dlužnice uvedla, že má více věřitelů. Navíc je ve věci oprávněnosti nároku tohoto věřitele, dle sdělení dlužnice, vedeno řízení u Nejvyššího soudu o obnově řízení předchozím. Splnění předpokladů pro vydání rozhodnutí o úpadku je plně v dispozici navrhovatele, a proto nemá povinnost provádět z vlastní iniciativy jakákoliv šetření či zjišťování, zda jsou naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o úpadku. Pokud navrhovatel neosvědčí rozhodné skutečnosti (v tomto případě mnohost věřitelů) údaji v návrhu a jeho přílohami, což se dlužnici nepodařilo, pak není žádný důvod zabývat se ostatními předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku a je na místě insolvenční návrh bez dalšího zamítnout podle § 143 odst. 1 IZ.

Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 7 odst. 1 IZ a § 146 o. s. ř. s tím, že nebyly žádnému z účastníků přiznány, neboť nebylo v řízení prokázáno, že by některému z účastníků vznikly náklady řízení.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že Vrchní soud v Praze neumožnil exekutorovi JUDr. Plášilovi provést dražbu s omezením, jak uvádí soud v odůvodnění napadeného usnesení, nýbrž usnesení změnil a jeho návrh zamítl. Zdůraznila, že při jednání dne 25.7.2014, jehož se zúčastnil JUDr. Vladimír Plášil (dále jen věřitel C) v postavení věřitele, jehož označila v doplnění svého insolvenčního návrhu ze dne 7.11.2013 doručeného soudu 12.11.2013; k tomuto doplnění a tvrzeným skutečnostem však insolvenční soud nepřihlédl a nijak se s ním v rozhodnutí nevypořádal. Rovněž nesprávně soud hodnotil jeho tvrzení o pohledávce věřitele B), že nebyla převedena do nově vzniklé firmy advokáta JUDr. Sokola. Z uvedeného je zřejmé, že má více věřitelů a splnila předpoklady podle § 132 odst. 1 a 3 IZ.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. d) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných, než dlužnicí uváděných důvodů.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (§ 3 odst. 3 IZ).

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen podle § 104 odst. 1 IZ (ve znění do 31.12.2013) k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6 (nyní 7), jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením kolonky 7 (dříve 6) ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh, a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.) se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než

7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 1 IZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Ze spisu se podává, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři a že v jeho kolonce č. 6 uvedla, že má dva věřitele, a to CASPER CONSULTING, a.s., a Advokátní kancelář Brož&Sokol&Novák, z toho posledně jmenovaná má za dlužníkem pohledávku ve výši 36.096,-Kč splatnou dne 20.1.2011a proti manželce dlužníka Jaroslavě anonymizovano má pohledávku ve výši 19.200,-Kč splatnou dne 4.1.2011, vůči hlavnímu věřiteli CASPER CONSULTING, a.s., závazek ve výši 11.033.181,74 Kč.

Dlužnice k insolvenčnímu návrhu však nepřiložila požadované seznamy majetku, závazků a zaměstnanců.

Insolvenční soud vyzval dlužnici usnesením ze dne 30.10.2013 (událost A-8), aby předložila seznamy majetku a závazků a doklady prokazující existenci jejího závazku vůči věřiteli A) ve lhůtě 7 dnů, přičemž ocitoval § 104 odst. 1 IZ s tím, že obsahové náležitosti seznamů majetku a závazků jsou upraveny v § 104 odst. 3 až 4 IZ, jež musí dlužnice podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné, a je-li dlužnice vlastníkem nemovitostí, je povinna ke svému insolvenčnímu návrhu podle § 392 IZ doložit znalecký posudek oceňující nemovitosti, což dlužnice neučinila, proto ji vyzval k jeho doložení. Závěrem dlužnici poučil o možnosti odmítnout insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 IZ, nebude-li k jeho výzvě doplněn.

Na tuto výzvu reagovala dlužnice doplněním insolvenčního návrhu ze dne 12.11.2013 (událost A-12), do něhož vložila seznam majetku, jež sestává z nemovitostí, jichž je vlastníkem, či spoluvlastníkem nacházejících se v kat. území Oleško u Zvole zapsané na listech vlastnictví č. 2114, 416, 295 a 55, a dále uvedla, že vlastní běžné vybavení domácnosti. Dále do tohoto podání vložila seznam závazků, v němž uvedla, že má dluh vůči věřiteli A) ve výši 7.054.280,-Kč, na něhož přešla pohledávka z věřitele Apston Capital Ltd. se sídlem v Irsku s tím, že tento dluh původně držela

Česká konsolidační agentura se sídlem v Praze 7, a že dluží věřiteli C) z titulu nákladů exekuce částku 700.000,-Kč, a že se domnívá, že dluh vůči věřiteli A) vůči její osobě není existentní, ale musí akceptovat dosavadní vykonatelné rozhodnutí příslušných soudů, které přisuzují tuto pohledávku k její tíži; dále dluží věřiteli B) částku 19.200,-Kč splatnou 4.1.2011. Připojila prohlášení, že všechny uvedené seznamy jsou úplné a správné, a že přikládá doklady prokazující existenci závazku vůči věřiteli A), jež však nepřiložila.

Dalším usnesením ze dne 6.2.2014 (událost A-25) insolvenční soud vyzval dlužnici doplnit ve lhůtě do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení její insolvenční návrh o listiny, které dokládají její úpadek nebo hrozící úpadek, konkrétně aby doložila pohledávku Advokátní kanceláře Brož, Sokol, Novák, která má mít za ní pohledávku ve výši 19.200,-Kč, splatnou dne 4.1.2011, eventuálně další listiny, které dokládají jeho závazky vůči dalším dlužníkům. V tomto usnesení pak insolvenční soud uvedl, že na základě předchozí výzvy (A-8 ze dne 30. 10. 2013) dlužnice již svůj návrh částečně doplnila, avšak povinnosti, které jí citovaným usnesením byly uloženy, nesplnila zcela.

Na tuto výzvu dlužnice reagovala podáním ze dne 18.2.2014 (událost A-26), v němž uvedla, že doplňuje insolvenční návrh o fakturu věřitele B) č. Z3-143/2010 z 21.12.2010, kterou přiložila, a dále uvedla, že doplňuje pohledávku JUDr. Vladimíra Plášila ve výši 327.856,-Kč dle exekučního příkazu ze dne 4.11.2013, č.j. 063EX 859/05-231. Z tohoto příkazu se podává, že pohledávka vznikla po podání insolvenčního návrhu dlužníka a že se týká výkonu rozhodnutí ohledně pohledávky věřitele A) ve výši 7.065.833,91 Kč s přísl., přičemž náklady exekuce vyčíslené částkou 327.856,-Kč obsahují náklady oprávněného (věřitele A) za právní zastupování v exekučním řízení ve výši 179.951,-Kč, a dále náklady exekuce sestávající z odměny exekutora (věřitele C), nákladů exekučního řízení, soudního poplatku a příslušné DPH, jež celkem činí 147.905,-Kč. Věřitel C) podáním ze dne 19.2.2014 (událost A-27) předložil insolvenčnímu soudu usnesení ze dne 29.11.2013, č.j. 063EX 859/05-245, z něhož se podává, že označený exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 4.11.2013 byl zrušen.

Je tak zjevné, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodné skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit, neboť v kolonce č. 6 neuvedla lhůtu splatnosti svých závazků a netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že je není schopna plnit. Nedostatky ve vylíčení rozhodných skutečností pak nelze jako součást tvrzení o úpadku nahradit ani údaji z obligatorních seznamů, jež k návrhu nepřipojila, takže k nim nelze přihlížet, stejně jako k dalším doplněním návrhu dlužnicí, jimiž vady insolvenčního návrhu též neodstranila.

Nelze přihlížet ani k dalším tvrzením, jež vyplývají z přiložených listin, jak vysvětleno výše, ani k návrhu na povolení oddlužení, neboť vyplněním údajů o majetku a závazcích v kolonkách 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře) dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář v kolonkách 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kolonkách č. 16-17 a 18-21 náležitosti seznamů závazků a majetku nemají.

Z uvedeného je zřejmé, že pro popsané vady, pro které nelze v řízení pokračovat, nebyl insolvenční návrh způsobilý projednání, a tudíž nebyly dány podmínky k tomu, aby o něm soud věcně rozhodl, tedy ho zamítl, jak to insolvenční soud napadeným usnesením učinil. Za dané situace nebylo možné jiné rozhodnutí než insolvenční návrh odmítnout podle § 128 odst. 1 IZ, přičemž nebylo ani namístě dlužnici vyzývat k odstranění vad insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 2 IZ. Nutno podotknout, že ani po dvou výzvách vady insolvenčního návrhu dlužnice nebyly odstraněny.

V případě, že soud prvního stupně dospěje k závěru, že formálně úplný insolvenční návrh dostatečným způsobem neosvědčuje existenci splatné pohledávky navrhovatele a dalších uvedených věřitelů, pak podle § 143 IZ takový návrh zamítne. Z hlediska procesního jde o postup, kterým soud vyjadřuje skutečnost, že byť insolvenční návrh po formální stránce splňuje kritéria předepsaná § 103 IZ ve spojení s § 3 IZ, po obsahové stránce insolvenční návrh spolu s listinami prokazujícími tvrzení v něm obsažená nedává dostatečný podklad pro závěr o úpadku dlužníka. Ačkoliv je tedy výsledek odmítnutí i zamítnutí insolvenčního návrhu z hlediska insolvenčního navrhovatele prakticky stejný, tedy že jeho návrhu nebylo buď pro formální či věcné důvody vyhověno, z procesního hlediska je mezi těmito závěry rozdíl. V prvém případě soud hodnotí návrh nemeritorně, v případě zamítnutí návrhu meritorně. Oba způsoby rozhodnutí jsou rovněž signálem pro insolvenčního navrhovatele. V případě odmítnutí insolvenčního návrhu je navrhovateli soudem sděleno, že jeho návrh trpí formálními vadami, jež nemusí nutně znamenat nedostatky po stránce věcné (s ohledem na to, jak kvalifikovaně se navrhovateli podařilo skutková vyjádření v návrhu popsat), v případě zamítnutí insolvenčního návrhu jde o signál, že předložený návrh spolu s přiloženými důkazy nedává po věcné stránce soudu důvod, aby prohlásil úpadek dlužníka, byť z hlediska formálního je návrh úplný a srozumitelný (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 7759/2010, 1 VSPH 683/2010 ze dne 23.10.2010).

Z dikce § 128 odst. 1 IZ plyne, že postup při procesních nedostatcích insolvenčního návrhu podle § 43 o.s.ř. je zcela vyloučen. Ve svých důsledcích to znamená, že při přiměřeném použití ustanovení občanského soudního řádu (§ 7 IZ) není namístě v tomto případě napadené rozhodnutí rušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., protože insolvenční soud neměl procesní podmínky o návrhu věcně rozhodovat (vadný insolvenční návrh). Takovýmto postupem by bylo obcházeno ustanovení § 128 odst. 1 IZ a rušící usnesení odvolacího soudu by obsahově představovalo poučení podle § 43 o.s.ř. Za uvedené situace není dán odvolacímu soudu prostor pro jiné rozhodnutí, než o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé rozhodnout z důvodů procesních podle citovaného ustanovení.

Proto podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) změnil tak, že se insolvenční návrh dlužnice odmítá.

O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť v případě insolvenčního návrhu dlužníka se o nákladech řízení nerozhoduje.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužnice končí. Taková okolnost dlužnici nebrání k podání nového insolvenčního návrhu, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. července 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková