3 VSPH 1977/2016-A-304
MSPH 93 INS 15173/2015 3 VSPH 1977/2016-A-304

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a ze soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové v insolvenční věci dlužnice: Ing. Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 8, Chotovická 1748, k návrhu věřitelů: a) Jarmila anonymizovano , anonymizovano , a b) Miroslav anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Praze 8, Chotovická 1748/3 zastoupených Mgr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 15173/2015-A-188 ze dne 22. srpna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 15173/2015- A-188 ze dne 22. srpna 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužnice (bod I. výroku), prohlásil na majetek dlužnice konkurs (bod II. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), ustanovil insolvenční správkyni (bod IV. výroku) v osobě Insolvenční společnost, v.o.s., IČO: 04506227 (Správkyně), a uložil insolvenčním navrhovatelům solidární povinnost zaplatit soudní poplatek za insolvenční řízení (bod XII. výroku); do bodů V. až XI a XIII. výroku promítl v souladu s § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ), svůj další procesní postup.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatelé se domáhají zjištění úpadku dlužnice tvrdíce, že mají vůči dlužnici splatné neuhrazené pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení v celkové výši 53.150,-Kč (26.575,-Kč pro každého) přiznané jim vykonatelnými rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 10.7.2012, č.j. 66 C 76/2011-126, a Vrchního soudu v Praze ze dne 25.10.2012, č.j. 1 Co 192/2012-150. Jako další věřitele dlužnice označili navrhovatelé Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky (VZP), Raiffeisenbank, a.s., Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu (ČPZP), GE Money Bank, a.s. (GEMB), Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciovou společnost (DP), Beátu isir.justi ce.cz

Havlíkovou a DAILY WALKS & TOURS, s.r.o. Úpadek dlužnice dovozují navrhovatelé z neschopnosti dlužnice plnit splatné peněžité závazky vůči víceru věřitelům po dobu delší než tři měsíce.

Insolvenční soud zrekapituloval obranu dlužnice, jež trvajíc na neopodstatněnosti insolvenčního návrhu zpochybňuje jak legitimaci navrhovatelů jako věřitelů dlužnice, tak existenci svého úpadku. Tvrdí, že má vůči navrhovatelům pohledávky z titulu jednak náhrady nákladů řízení ve výši 51.145,50 Kč, jednak náhrady škody vzniklé protiprávním odepřením práva nájmu (bydlení) ve výši 1.350.000,-Kč, tyto pohledávky uplatnila k započtení vůči pohledávkám navrhovatelů. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2.6.2015, č.j. 15 Co 91/2015-1061, o nějž opírala dlužnice svůj nárok na náhradu nákladů řízení vůči navrhovatelům, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2015, č.j. 26 Cdo 3862/2015-1295. Pokud jde o nárok na náhradu škody vzniklé odepřením práva nájmu (bydlení), dlužnice se dovolává výzvy navrhovatelům k náhradě škody představované ztrátou na výdělku ve výši 1.080.000,-Kč (40.000,-Kč měsíčně po dobu 27 měsíců) a vynaloženými prostředky na náhradní bydlení v hotelových zařízeních ve výši 270.000,-Kč (10.000,-Kč měsíčně po dobu 27 měsíců). Insolvenční soud konstatuje, že přes jeho výzvu (č.d. A-115) dlužnice jednak neidentifikovala ani konkrétní jednání (opominutí) navrhovatelů, ani příčinný vztah mezi vznikem konkrétní újmy dlužnice a jednáním (opominutím) navrhovatelů, jednak neoznačila konkrétní důkazy k prokázání tvrzení o vzniklém nároku (a jeho započtení vůči pohledávkám navrhovatelů).

Přestože ji insolvenční soud usnesením č.j. MSPH 93 INS 15173/2015-A-6 ze dne 15.6.2015 vyzval k předložení seznamů jejího majetku a závazků, dlužnice tak do rozhodnutí o insolvenčním návrhu neučinila. Poté, co zjistil, že dlužnice má také věřitele v osobě VZP se splatnou pohledávkou ve výši 78.459,-Kč (dle sdělení z 29.6.2015), ČPZP se splatnou pohledávkou ve výši 423.236,-Kč (dle sdělení z 3.7.2015), GEMB se splatnou pohledávkou ve výši 94.005,83 Kč (dle sdělení z 7.7.2015), JUDr. Jitky Wolfové s vykonatelnými pohledávkami v celkové výši 23.595,-Kč (dle přihlášek pohledávek P2 až P4), Beáty Havlíkové s vykonatelnými pohledávkami v celkové výši 297.293,-Kč (dle přihlášky pohledávky P5), Obvodního soudu pro Prahu 8 s vykonatelnými pohledávkami v celkové výši 28.500,-Kč (dle přihlášky pohledávky P6) a DAILY WALKS & TOURS, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 17.278,-Kč (dle přihlášky pohledávky P7), a (dle výpisu z katastru nemovitostí) že na nemovitostech, jež jsou předmětem spoluvlastnického práva dlužnice, váznou zástavní práva ve prospěch navrhovatelů a dalších věřitelů (VZP, ČPZP, GEMB, Raiffeisenbank, a.s., finanční úřad, Beáta Havlíková, DAILY WALKS & TOURS, s.r.o.) cituje § 3 IZ učinil insolvenční soud závěr, že navrhovatelům svědčí věcná legitimace ve smyslu § 105 IZ, když dlužnice nedostatečně tvrdila a nedoložila ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu (reprezentované rozhodnutím č.j. 29 NSČR 42/2011-A-174) zánik vykonatelných pohledávek navrhovatelů. Dlužnice má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopna jejich pohledávky uspokojit na základě domněnky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) IZ (závazky déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti). O insolvenčním návrhu a způsobu řešení úpadku dlužnice pak rozhodl po provedeném jednání napadeným usnesením uzavíraje, že reorganizace a oddlužení dlužnice jsou vyloučeny, poukazuje na § 148 IZ.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, jímž namítá nesprávnost postupu insolvenčního soudu při zjištění úpadku, v němž se nenachází, neboť není předlužena. Vytýká insolvenčnímu soudu odmítnutí odročení jednání o insolvenčním návrhu a nesprávné hodnocení doručovaných zásilek. Nedostatek věcné legitimace navrhovatelů odvozuje od své schopnosti uhradit jejich pohledávky složením peněžních prostředků do soudní úschovy. Opakovaně argumentuje pohledávkou za navrhovateli (náhrada škody) a nemožností nahlížet do spisů týkajících se exekucí vedených proti ní a návrhy na zastavení exekučních řízení, o nichž dosud nebylo rozhodnuto. Popisujíc pochybnosti o existenci dluhů vůči Beátě Havlíkové, GEMB, VZP a DP namítá jejich promlčení a dovolává se obnovy řízení na ochranu osobnosti a sporu o vyklizení bytu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8. Namítajíc podjatost Správkyně tuto shledává jednak v jejím ustanovení insolvenčním soudem, jenž nedodržel zákony , jednak v jejím vztahu k navrhovatelům (k jejich stavu ), jednak v její příslušnosti . Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a insolvenční návrh jako nedůvodný zamítl.

Navrhovatelé navrhli potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného s odkazem na svou předchozí argumentaci.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním (co do rozhodnutí o zjištění úpadku pod bodem I. výroku, prohlášení konkursu pod bodem II. výroku a ustanovení Správkyně pod bodem IV. výroku) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející [§ 212 odst. 1, § 212a občanského soudního řádu (o.s.ř.)] a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 97 odst. 5 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Podle § 131 IZ skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle § 133 odst. 3 IZ dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Podle § 136 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí (odst. 1). Rozhodnutí o úpadku musí obsahovat výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce [odst. 2 písm. b)].

Podle § 21 odst. 1 IZ insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti (dále jen ministerstvo ).

Podle § 24 odst. 1 IZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle § 25 IZ insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odst. 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích [odst. 2 písm. a)].

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z insolvenční spisu plyne, že dlužnice se k insolvenčnímu návrhu, jenž jí byl doručen spolu s výzvou k předložení seznamu jejího majetku a závazků a s poučením o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení (č.d. A-6), opakovaně vyjádřila (č.d. A-20 a násl.). Aniž předložila seznamy svého majetku a svých závazků, uplatňuje opakovaně námitky a podává návrhy, o nichž insolvenční soud i Vrchní soud v Praze v minulosti rozhodovali. Insolvenční soud se vypořádal mimo jiné s návrhy dlužnice na nařízení předběžného opatření (č.d. A-116), na vstup ministerstva do řízení na straně dlužnice (č.d. A-155), na přerušení řízení (č.d. A-176) i s opakovanými návrhy na prodloužení lhůty nebo na odročení jednání. Jak patrno z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dnů 21.6.2016 (č.d. A-125), 1.7.2016 (č.d. A-137) a 23.8.2016 (č.d. A-190), jmenovaný soud již dříve ověřil, že insolvenční soud usnesením ze dne 15.6.2015 (č.d. A-6) vyzval dlužnici, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřila a aby předložila seznamy dle § 104 IZ. Toto usnesení bylo dlužnici doručováno na adresu Zenklova 1/35, Praha 8. Podle sdělení České pošty, s.p. nebyla dlužnice zastižena, proto byla dne 29.6.2015 zásilka do 9.7.2015 uložena na poště a dlužnice byla vyzvána, aby si ji vyzvedla. Vzhledem k tomu, že si ji v určené lhůtě nevyzvedla, byla zásilka vrácena insolvenčnímu soudu. Podáním ze dne 24.7.2015 advokát JUDr. Zdeněk Koschin, jenž dlužnici zastupoval na základě plné moci ze dne 27.4.2015, soudu sdělil, že od 8.7.2015 má dlužnice trvalý pobyt na adrese Chotovická 1748, Praha 8. Insolvenční soud poté zaslal usnesení ze dne 15.6.2015 (č.d. A-6) advokátu JUDr. Zdeňku Koschinovi, jemuž bylo dne 4.9.2015 doručeno do datové schránky. Podáním ze dne 11.8.2015 vznesla dlužnice námitku podjatosti soudce Městského soudu v Praze JUDr. Petra Vaňouse, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25.4.2016, č.j. 1 VSPH 2055/2015-A-78 tak, že soudce JUDr. Petr Vaňous není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci. Z pohledu Vrchního soudu v Praze dlužnice svými procesními obstrukcemi bránila dlouhodobě insolvenčnímu soudu v rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Dne 6.5.2016 nařídil insolvenční soud k projednání insolvenčního návrhu na den 9.6.2016 jednání. Podáním ze dne 30.5.2016 dlužnice požadovala, aby soud přerušil řízení a zrušil nařízené jednání, dle protokolu o jednání, které se konalo dne 9.6.2016, bylo jednání za účelem provádění důkazů odročeno na den 12.7.2016, jehož termín byl opět změněn na základě požadavku dlužnice. Usnesením ze dne 20.6.2016 (č.d. A-115) insolvenční soud vyzval dlužnici jednak k vylíčení rozhodných skutečností ohledně tvrzení o existenci pohledávky dlužnice z titulu náhrady škody způsobilé k započtení proti pohledávkám navrhovatelů a o kompenzačním úkonu, jednak k označení konkrétních důkazů způsobilých doplněná skutková tvrzení prokázat (osvědčit). Výzva byla dlužnici doručena do datové schránky dne 30.6.2016. Dlužnice na výzvu nereagovala, neboť podání advokáta JUDr. Zdeňka Koschina (č.d. A-135), jenž dlužnici v době jeho činění nezastupoval, nemá účinky procesního úkonu dlužnice. Dne 16.8.2016 proběhlo jednání o insolvenčním návrhu (předvolání k němu bylo doručeno dlužnici do datové schránky dne 1.7.2016, vyrozumění o změně termínu bylo dlužnici doručeno do datové schránky dne 22.7.2016), a to v nepřítomnosti dlužnice, jež se neomluvila žádajíc opakovaně jeho odročení z důvodu nepředložených spisů (zřejmě Obvodního soudu pro Prahu 8). Insolvenční soud uvědomil dlužnici přípisem doručeným jí dne 7.7.2016 do datové schránky (A-124) o nedůvodnosti její žádosti a poučil ji o obsahu insolvenčního spisu a o možnosti do něj nahlížet. JUDr. Zdeněk Koschin, zastupující dlužnici na základě plné moci ze dne 11.7.2016 v době od 11.7.2016 do 23.8.2016 (č.d. A-150 a č.d. A-195), omluvil podáním ze dne 15.8.2016 (č.d. A-173) svoji nepřítomnost na nařízeném jednání vzhledem ke kolizi a požádal o jeho odročení.

Insolvenční soud důkazy provedenými na jednání (č.d. A-174), jež vzhledem k opakovaným procesním obstrukcím dlužnice neodročil, ověřil doložení splatných pohledávek navrhovatelů za dlužnicí (rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 66 C 76/2011-126 ze dne 10.7.2012 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Co 192/2012-150 ze dne 25.10.2012) a přihlášení splatných pohledávek za dlužnicí navrhovateli, JUDr. Jitkou Wolfovou, Beátou Havlíkovou, Obvodním soudem pro Prahu 8 a DAILY WALKS & TOURS, s.r.o. Zjištění insolvenčního soudu mají oporu v insolvenčním spisu.

Dne 17.8.2016 požádal soudce Městského soudu v Praze JUDr. Petr Vaňous o určení osoby insolvenčního správce (A-186). Opatřením ze dne 17.8.2016 určil předseda Městského soudu v Praze JUDr. Libor Vávra dlužnici Správkyni (č.d. A-187). Z oddílu P insolvenčního spisu je patrno, že své pohledávky za dlužnicí v celkové výši 989.711,42 Kč přihlásilo čtrnáct věřitelů, z toho pohledávky navrhovatelů ve výších 26.575,-Kč pro každého, Beáty Havlíkové ve výši 157.292,19 Kč, Obvodního soudu pro Prahu 8 ve výši 32.999,-Kč, DAILY WALKS & TOURS, s.r.o. ve výši 17.278,-Kč, DP ve výši 39.254,50 Kč, VZP ve výši 66.023,-Kč, MONETA Money Bank, a.s. ve výši 99.298,38 Kč a ČPZP ve výši 726.471,07 Kč jsou uplatněny jako vykonatelné.

Ke zjištění úpadku dlužnice:

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že v případě dlužnice jsou naplněny podmínky pro zjištění jejího úpadku. Navrhovatelé osvědčili legitimaci k podání insolvenčního návrhu, neboť shora zmíněnými pravomocnými rozhodnutími doložili existenci splatných pohledávek za dlužnicí. Dovolávajíc se zániku závazků vůči navrhovatelům dlužnice namítala započtení svých pohledávek za navrhovateli; přitom jednak označila k započtení nezpůsobilé pohledávky, jednak nespecifikovala konkrétní úkon, jímž mělo k setkání vzájemných pohledávek dojít. Tvrzená pohledávka dlužnice z titulu náhrady nákladů řízení nenachází oporu v právu, neboť rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 15 Co 91/2015-1061 z 2.6.2015, o nějž dlužnice svůj nárok opírala, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu č.j. 26 Cdo 3862/2015-1295 ze dne 17.12.2015. Dlužnicí předložené výzvy navrhovatelům k náhradě škody ze dnů 5.4.2016 a 23.6.2016 nejsou s to jednak nahradit chybějící skutková tvrzení o existenci pohledávky z uvedeného důvodu (vznik konkrétní škody, zaviněné jednání navrhovatelů a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a jednáním navrhovatelů), jednak takovou pohledávku prokázat. Ač poučena insolvenčním soudem (č.d. A-115), dlužnice nedostatky ve skutkové a důkazní rovině neodstranila.

Dle závěrů Nejvyššího soudu obsažených v jeho usnesení ze dne 26.6.2012, sen. zn. 29 NSČR 42/2011, nedostatek aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele lze shledat pouze tehdy, když dlužník prokáže opodstatněnost své obrany založené na tvrzení, že pohledávka insolvenčního navrhovatele zanikla započtením. Kvalifikovaně zvrátit takto uplatněnou obranu dlužníka není povinen insolvenční navrhovatel, ale je naopak na dlužníku, aby doložil, že vůbec má (měl) za insolvenčním navrhovatelem pohledávku způsobilou k započtení. Nepodaří se mu to, neprokáže-li, že řádně doložená pohledávka insolvenčního navrhovatele zanikla započtením. Jinak řečeno, jestliže dlužník založil procesní obranu proti věřitelskému insolvenčnímu návrhu na tvrzení, že pohledávka insolvenčního navrhovatele sice vznikla (a on ji neuhradil), že však následně zanikla tím, že dlužník proti ní uplatnil k započtení vlastní pohledávku vůči insolvenčnímu navrhovateli, pak k tomu, aby insolvenční soud mohl insolvenčnímu navrhovateli upřít aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, je nezbytné prokázat opodstatněnost dlužníkovy obrany (mít zánik pohledávky započtením za doložený). Skutečnost, že se dlužník pokusil pohledávku insolvenčnímu navrhovateli uhradit, lze zohlednit toliko při posuzování platební schopnosti dlužníka, závěr o doložení aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele však zvrátit nemůže.

V poměrech projednávané věci odvolací soud tedy uzavírá, že dlužnice neprokázala opodstatněnost své obrany, tedy že pohledávky navrhovatelů zanikly započtením. Aktivní legitimací navrhovatelů neotřásla ani tvrzená připravenost dlužnice jejich pohledávky uhradit; ta, byť by byla konkretizována (označením prostředků sloužících k zapravení pohledávek navrhovatelů) a doložena, není způsobilá zpochybnit ani existenci předpokladů úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť dlužnice má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není je schopna plnit, a to nejen proto, že jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) IZ. V důsledku nečinnosti dlužnice (nepředložení seznamů majetku a závazků) je naplněna i domněnka platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, přičemž žádnou z těchto domněnek dlužnice v insolvenčním řízení nevyvrátila.

K prohlášení konkursu na majetek dlužnice:

Odvolací soud se shoduje s insolvenčním soudem i v tom, že dlužnice je osobou vyloučenou z možnosti řešení úpadku reorganizací či oddlužením. Jakkoli se sama označuje za podnikatelku (v oboru překladatelství a tlumočnictví), rozměr jejího případného podniku (závodu) není zřejmý s ohledem na to, že dlužnice nepředložila seznam svého majetku. Podmínky reorganizace stanovené v § 316 odst. 4 IZ (roční úhrn čistého obratu minimálně 50.000.000,-Kč nebo 50 zaměstnanců) a v § 316 odst. 5 IZ (předložení reorganizačního plánu schváleného kvalifikovanou polovinou všech nezajištěných a zajištěných věřitelů nejpozději do rozhodnutí o úpadku) dlužnice nenaplňuje. Návrh na povolení reorganizace nebyl podán. Dlužnice, ač poučena insolvenčním soudem (č.d. A-6), nevyužila ani možnost podat návrh na povolení oddlužení.

K ustanovení a podjatosti Správkyně:

Odvolací soud neshledal pochybení insolvenčního soudu při ustanovení osoby insolvenčního správce, neboť Správkyně byla v řízení instalována v souladu se zákonem, konkrétně s § 25 odst. 1 a odst. 2 písm. a) IZ. Odvolací soud není v mezích odvolacích důvodů proti ustanovení Správkyně (viz § 26 IZ) oprávněn přezkoumávat opatření předsedy insolvenčního soudu. Správkyně je osobou zapsanou v seznamu insolvenčních správců vedeném ministerstvem v části pro oddlužení a konkurs vedené pro obvod insolvenčního soudu (Městského soudu v Praze), právo vykonávat činnost jí vzniklo dnem 16.12.2015, jejími zapsanými ohlášenými společníky jsou Tomáš anonymizovano , anonymizovano , a Petr anonymizovano , anonymizovano . K ustanovení insolvenčního správce je při zjištění úpadku dlužníka vždy povolán insolvenční soud (§ 25 IZ), ke změně v osobě insolvenčního správce však může dojít též na základě rozhodnutí insolvenčních věřitelů (viz § 29 IZ).

Pokud jde o namítanou podjatost Správkyně, dlužnice své výhrady ohledně jejího vztahu k navrhovatelům a její příslušnosti nijak blíže nekonkretizuje. Platí, že insolvenční správce je povinen důvody vedoucí k závěru o jeho podjatosti neprodleně oznámit insolvenčnímu soudu (viz § 24 IZ). Z insolvenčního spisu se žádné okolnosti nasvědčující jakémukoli vztahu Správkyně či jejích ohlášených společníků k účastníkům řízení (navrhovatelům, dlužnici, přihlášeným věřitelům) nenabízejí. Z dlužnicí vytýkaného postupu Správkyně při výkonu její funkce (výkon dispozičního oprávnění ve vztahu k majetkové podstatě, upomínání dlužnice k plnění jejích povinností v konkursu) nelze dovodit takový její poměr k věci, jenž by vedl k závěru o pochybnostech o nepodjatosti Správkyně, a tedy ji z projednávané věci vylučoval.

Odvolací soud tedy shrnuje, že insolvenční soud zjistil řádně skutkový stav a posoudil jej správně i po právní stránce.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Praze dne 23. listopadu 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková