3 VSPH 1977/2013-A-11
KSPA 60 INS 22614/2013 3 VSPH 1977/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Slavomír anonymizovano , anonymizovano , IČO 61233315, místem podnikání Ke trati 830, 530 03 Pardubice-Bílé Předměstí, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 22614/2013-A-5, ze dne 26. září 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 22614/2013-A-5, ze dne 26. září 2013, se m ě n í tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích nadepsaným usnesením uložil dlužníku Slavomíru Chrtkovi (dále jen dlužník) povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení a zejména uvedl, že v projednávaném případě podal dlužník řádný návrh na zahájení insolvenčního řízení a prohlášení konkursu, k němuž připojil řádné přílohy dle § 104 insolvenčního zákona. Dospěl k závěru, že jediný způsob řešení jeho úpadku bude prohlášením konkursu, přičemž dlužník nemá dostatek majetku, z jehož zpeněžení by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že ze složené zálohy bude zřejmě třeba hradit i odměnu a náhradu nákladů insolvenčního správce, když majetek dlužníka k jejich úhradě postačovat nebude, stanovil mu dle § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zálohu v plné výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a zálohu mu snížil na částku 10.000,-Kč, neboť z jím podaného insolvenčního návrhu je zřejmé, že na úhradu takové zálohy nemá finanční prostředky. Uváděl, že celková cena jeho majetku bude vyšší, než omylem uvedl ve svém insolvenčním návrhu, neboť cena osobního vozu není 5.000,-Kč, ale přibližně 50.000,-Kč. Dle dlužníka by proto náklady insolvenčního řízení měly být z prodeje majetku dlužníka uhrazeny.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník ve svém majetku eviduje pouze movité věci jako notebook, televizor a osobní automobil, jejichž hodnota by dle návrhu dlužníka a informací obsažených v jeho odvolání měla činit přibližně 40.000-50.000,-Kč. Jeho závazky vůči věřitelům přesahují částku 900.000,-Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona), a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, postupoval soud I. stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužníku uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle § 98 insolvenčního zákona (dále jen IZ) povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že zpeněžením movitého majetku dlužníka se podaří část nákladů insolvenčního řízení uhradit. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude třeba dlužníku uložit zálohu ve výši, která bude k úhradě zbývající části nákladů insolvenčního řízení postačovat, což je dle odvolacího soudu záloha ve výši 25.000,-Kč.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu k uhrazení zálohy.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. ledna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková