3 VSPH 1976/2013-A-18
MSPH 76 INS 28196/2013 3 VSPH 1976/2013-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužnice: Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Křižíkova 180/28, 186 00 Praha 8, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 28196/2013-A-7 ze dne 21. října 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 28196/2013-A-7 ze dne 21. října 2013 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně uložil dlužnici nadepsaným usnesením podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci usnesení v souvislosti s insolvenčním návrhem dlužnice ze dne 9.10.2013 spojeným s návrhem na povolení oddlužení.

Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že náklady insolvenčního řízení je dlužník povinen zaplatit nejenom v případě řešení úpadku konkursem, ale i tehdy, navrhuje-li oddlužení. K tomu odkázal na ustanovení § 397 odst. 1 a § 418 IZ s tím, že ve stadiu návrhu není jisté, zda oddlužení bude povoleno, popřípadě zda nedojde k přeměně oddlužení v konkurs. Z tohoto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na úhradu budoucích nákladů.

Dlužnice ve včas podaném odvolání požadovala, aby soud zvážil, zda nelze zaplacení nákladů řízení dosáhnout jinak. Poukázala na to, že se dostala do finančních problémů nikoliv vlastním přičiněním a je důchodového věku. Uložená povinnosti je pro ni likvidační a vzala by jí příležitost vyrovnat se s věřiteli.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován IZ, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání. Z toho důvodu je nutno v odvolacím řízení postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne též, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Odvolací soud zjistil z obsahu spisu anonymní podání obsahující sdělení, že dlužnice udává fiktivní adresu Křižíkova 180/28, Praha 8, kde nikdy nebydlela a ani nebydlí. Dále měla prodat byt na adrese Na Valech 274/26, Praha 6 a zakoupit byt v Horoměřicích na adrese T.G. Masaryka 925, kde trvale bydlí s manželem, který převedla na svého vnuka Tomáše Benetku s doživotním právem byt užívat, ačkoliv věděla, že bude podávat návrh na oddlužení.

S tímto podáním dlužnice nesouhlasila a uvedla, že adresa jejího trvalého pobytu je Křižíkova 180/28, Praha 8, kde se ale nezdržuje. Pokud jde o převod bytu na vnuka, byl proveden v době, kdy nebyla předlužena a o zahájení insolvenčního řízení neuvažovala. Může doložit, že disponovala finančními prostředky za účelem případné úhrady v té době známých pohledávek.

Odvolací soud při posouzení otázky splnění podmínek oddlužení a poctivosti jednání dlužnice vůči svým věřitelům dále z obsahu spisu zjistil, že v návrhu na oddlužení dlužnice uvedla a doložila výši zadlužení co do částky 4.631.230,-Kč s tím, že výše závazků přesahuje hodnotu jejího majetku. Přiznala měsíční příjem ve výši 9.369,-Kč. Odvolací soud dále zjistil z připojeného seznamu závazků a skutkových tvrzení dlužnice, že převážná část závazků pochází z podnikatelské činnosti.

Nehledě na to, že dlužnice nesplňuje podmínky pro oddlužení s ohledem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, poukazuje odvolací soud i na platnou úpravu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ, z něhož je zřejmé, že úpadek nebo hrozící úpadek řešením oddlužení nemůže podat dlužník, který je fyzickou osobou a má dluhy z podnikání. Vybočením z tohoto ustanovení je sice právní úprava obsažená v odstavci 2 písm. a) ustanovení § 389 IZ, dlužnice však v návrhu neuvedla a nedoložila, že je tady věřitel, který souhlasí s řešením úpadku oddlužením.

Z uvedeného vyplývá, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice bude patrně konkurs podle ustanovení § 244 a násl. IZ a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje, související s jeho činností a na náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje).

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že zpeněžením movitého majetku dlužníka se podaří část nákladů insolvenčního řízení uhradit. Tím jsou dle přiznání dlužnice dva osobní automobily v celkové hodnotě cca 1.500.000,-Kč. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude třeba dlužníku uložit zálohu ve výši, která bude k úhradě zbývající části nákladů insolvenčního řízení postačovat, což je dle odvolacího soudu záloha ve výši 25.000,-Kč.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu k uhrazení zálohy.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. února 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová