3 VSPH 1975/2013-A-32
KSPH 39 INS 3302/2013 3 VSPH 1975/2013-A-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem Benešov u Prahy, Pražská 1688, IČO: 41946821, zast. Mgr. Liborem Hubáčkem, MBA, advokátem se sídlem Benešov, Husova 2117, zahájeném k návrhu: QI investiční společnost, a.s. se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, IČO: 27911497, zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 797/3, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 3302/2013-A-24 ze dne 25. září 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 3302/2013-A-24 ze dne 25. září 2013 se vyjma bodu XII. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Tomáše Linhu se sídlem v Praze 2 (bod III. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku). Vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s poučením o formálních a obsahových náležitostech přihlášek pohledávek a následcích, nebude-li přihláška podána včas, vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníku, aby plnění neposkytovaly jemu, ale insolvenčnímu správci, vyzval věřitele, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech dlužníka (body V. až VII. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů s uvedením programu této schůze na 13.12.2013 (bod IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby ve lhůtě 7 dnů přede dnem konání schůze věřitelů předložil soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu a zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, aby jej mohl soud zveřejnit nejpozději 15 dnů přede dnem přezkumného jednání (body VIII. a X. výroku), vyzval věřitele, kteří mají zájem vykonávat funkci ve věřitelském výboru, aby tuto skutečnost sdělili nejpozději při přezkumném jednání (bod XI. výroku), a navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 2.000,-Kč soudu ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení (bod XII. výroku) a vyslovil, že v případě, že bude považovat za nezbytné zveřejnit svá rozhodnutí v hromadných sdělovacích prostředcích, bude jím Obchodní věstník (bod XIII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dne 7.2.2013 navrhovatel (QI investiční společnost, a.s., dále jen navrhovatel) podal insolvenční návrh, v němž tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku po splatnosti z titulu smlouvy o hypotečním úvěru (dále jen smlouva), kterou dlužník uzavřel s jeho právním předchůdcem Českomoravskou hypoteční bankou, a.s. (dále jen banka), podle které banka poskytla dlužníku a jeho manželce úvěr ve výši 750.000,-Kč; dlužník se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 6.947,61 Kč. K zajištění pohledávky banky ze smlouvy byla uzavřena mezi dlužníkem a bankou zástavní smlouva k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 392 pro obec Křečovice, kat. území Živohošť (dále jen nemovitosti) zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov. Dále navrhovatel tvrdil, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena nejprve IT Credit, s.r.o. a tato společnost mu ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávky z 19.7.2012 a dlužníkům bylo postoupení oznámeno 20.8.2012. Protože dlužník neplnil povinnosti dle smlouvy, vyzval ho ke splacení celého neurazeného dluhu, jenž činil 616.296,72 Kč, do 24.8.2012; celková výše navrhovatelovy pohledávky tak činí 915.572,09 Kč. Navrhovatel uplatnil vůči dlužníku ještě další pohledávku z titulu ušlého zisku ve výši 163.334,-Kč a současně označil další věřitele se splatnou pohledávkou vůči dlužníku a navrhl, aby soud rozhodl o zjištění dlužníkova úpadku. K insolvenčnímu návrhu připojil listiny dokládající existenci předmětné pohledávky a přihlášku.

Dále soud uvedl, že dlužník k jeho výzvě, aby se vyjádřil k návrhu a zaslal seznam majetku, včetně pohledávek a závazků, označil navrhovatelům insolvenční návrh za šikanózní a neoprávněný, neboť jeho majetek vysoce převyšuje jeho závazky a lze předpokládat, že v rámci nařízení exekuce prodejem jeho nemovitostí budou pohledávky věřitelů zcela uhrazeny, přičemž odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Benešově, v němž bylo rozhodováno o sporu o uhrazení pohledávky mezi navrhovatelem a jím a v němž navrhovatel coby žalobce unesl důkazní břemeno toliko ohledně částky 575.554,31 Kč; nárok navrhovatele na náhradu ušlého zisku dlužník odmítl. Dlužník dále tvrdil, že jedná se svým bratrem o majetkovém vyrovnání a očekává finanční prostředky z prodeje nemovitostí, jimiž by své závazky vůči věřitelům uhradil, event. by mohl mít k dispozici jiné finanční zdroje od třetích osob. Soud konstatoval, že ke svým tvrzením dlužník nepředložil žádné listiny o možné finanční podpoře třetích osob a úhradě jeho závazků s tvrzením, že potřebné dokumenty má mít u sebe jeho zmocněnec, a uvedl, že pohledávku navrhovatele uznává co do částky 514.192,14 Kč, a požádal o lhůtu pěti týdnů k vyrovnání svých závazků.

Dále soud uvedl, že pokud jde o existenci dalších věřitelů a jejich splatných závazků vůči dlužníku (správně pohledávek za dlužníkem), tj. Komerční banka, a.s., Ferratum CZECH, s.r.o., Česká televize, Vl. Nerad, Město Benešov, PRAGUE EAST Reality, s.r.o., dlužník nečiní spornými tyto pohledávky, jejich přihlášky jsou mu známy a nároky nečiní spornými.

Insolvenční soud dovodil, že navrhovatel podal insolvenční návrh, k němuž doložil svou pohledávku za dlužníkem a připojil přihlášku. Ze skutečností uvedených samotným dlužníkem má soud osvědčen jeho úpadek ve formě insolvence, a proto rozhodl o jeho úpadku podle § 136 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a současně spojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu podle § 148 odst. 1 IZ, neboť dlužník je osobou, u níž zákon řešení úpadku reorganizací podle § 316 odst. 4 IZ vylučuje, o oddlužení dlužník nepožádal včas podle § 390 IZ.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že rozhodnutí o úpadku a konkursu nemělo být soudem vydáno zejména proto, že úpadek nebyl v řízení osvědčen.

Navrhovatel k odvolání dlužníka uvedl, že ho považuje za ryze účelové, dlužník zcela obecně vytýká soudu, že nebyl osvědčen úpadek, aniž by toto své tvrzení blíže odůvodnil. Sám dlužník prohlásil, že jeho pohledávku a pohledávky dalších věřitelů považuje za nesporné a je si jich vědom. Uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) IZ a že bylo osvědčeno, že je není schopen plnit, když zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a nadto je neplní po dobu delší než 3 měsíců po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ, a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B ze dne 21.1.2009 nebo usnesení sp.zn. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009-A ze dne 19.6.2009) vyslovil, že ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. Na základě svých zjištění soud je povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozhodnutí postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (viz rozhodnutí NS sp. zn. 32 Odo 1561/2006).

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál.

Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí fakticky interpretoval toliko obsah insolvenčního návrhu a vyjádření dlužníka k němu. Nevyslovil jakýkoliv závěr o doložení věcné legitimace navrhovatele ve smyslu § 105 IZ, tedy zda navrhovatel v řízení osvědčil, že má za dlužníkem pohledávku, v jaké výši, kdy nastala její splatnost a z jakých podkladů tyto skutečnosti zjistil. Stejně tak se vůbec nevyslovil, zda (a na jakém podkladu) byla zjištěna existence nějakých dalších věřitelů dlužníka s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů po splatnosti ani ke stavu platební neschopnosti dlužníka, pokud dovozoval jeho úpadek ve formě insolvence.

Lze tedy uzavřít, že soud nenabídl úplné skutkové a právní závěry ani o aktivní legitimaci navrhovatele, ani ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku, tj. stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti [§ 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ]. Soud v odůvodnění napadeného usnesení žádné přezkoumatelné závěry nenabídl, přestože ve věci nařídil jednání a činil skutková zjištění, resp. jak se podává z protokolu o jednání ze dne 13.9.2013 (událost A-21), spokojil se s prohlášením dlužníka, že není třeba důkazy předložené navrhovatelem provádět s tím, že uznává jeho pohledávku co do částky 514.192,14 Kč s úroky a s úroky z prodlení, stran existence dalších věřitelů sdělil obsah vyjádření věřitele Komerční banky, a.s. na dokumentu č. A-8, o němž se v napadeném usnesení nezmínil, a z něhož se podává, že tato banka eviduje pohledávku 47.074,15 Kč a náklady řízení 21.948,-Kč přiznané Okresním soudem v Benešově rozhodnutím z 13.7.2011, a že není třeba provádět důkazy všemi přihláškami dosud přihlášených věřitelů; jejich obsah zná a ví, že pohledávky existují.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto (shora popsaných) nedostatcích odůvodnění bylo samozřejmě vyloučeno, aby dlužník seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) soud závěr o splnění podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku vlastně staví, aby mohl tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené rozhodnutí o zjištění úpadku zrušil, včetně akcesorického výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice a dalších souvisejících výroků, vyjma výroku o uložení povinnosti navrhovateli zaplatit soudní poplatek, jenž je samostatným výrokem a navrhovatelem odvoláním napaden nebyl, a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 13. února 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová