3 VSPH 1966/2014-B-30
KSUL 81 INS 30864/2013 3 VSPH 1966/2014-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ústí nad Labem, Novoveská 1466/54, adresa k doručování: Nad Točnou 3042/3, Ústí nad Labem, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 30864/2013-B-12 ze dne 10. září 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 30864/2013-

B-12 ze dne 10. září 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) prohlásil na dlužničin majetek konkurs s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod I. a II. výroku), deklaroval, že působnost věřitelského výboru vykonává insolvenční soud (bod III. výroku), a uložil insolvenčnímu správci podávat jemu a věřitelskému orgánu každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení, přičemž lhůtu k podání další zprávy stanovil do 10.12.2014 (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSUL 81 INS 30864/2013-A-34 z 15.4.2014 (Usnesení) ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 1025/2014 z 19.6.2014 zjistil úpadek dlužnice, ustanovil jí insolvenčního správce a nařídil první přezkumné jednání a následující schůzi věřitelů. Uvedl, že první přezkumné jednání proběhlo 10.9.2014, po jeho skončení měla následovat schůze věřitelů, jejíž program byl určen v Usnesení, avšak žádný z věřitelů se nedostavil ani nedoručil hlasovací lístek. Vyšel z toho, že dlužnice je podnikatelkou, zapsanou v živnostenském rejstříku jako podnikající fyzická osoba pod IČO 40247911 s předmětem podnikání-činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence; žádné podnikatelské aktivity nevyvíjí. Dlužnice nemá žádné zaměstnance a roční úhrn obratu za poslední

účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu nedosáhl částky 50 mil. Kč. Poznamenal zároveň, že dlužnice tvrdila, avšak neprokázala, že od 1.9.2014 pracuje u zaměstnavatele I-blue, spol. s r.o., IČO 28224825, jako obchodní ředitelka s očekávaným měsíčním příjmem ve výši cca 35.000,--Kč čistého. Učinil právní závěr, že v případě dlužnice nepřipadá řešení jejího úpadku reorganizací pro nesplnění předpokladů podle § 316 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a že ani v zákonných lhůtách nebyl podán návrh na povolení reorganizace podle § 318 InsZ, ani nebyl uplatněn požadavek na určení další lhůty k předložení reorganizačního plánu podle § 316 odst. 5 InsZ. K možnému oddlužení dlužnice uzavřel, že dlužnice v zákonné lhůtě ani později nepodala návrh na povolení oddlužení. Shrnul proto cituje § 148, § 149 a § 150 InsZ, že v projednávané věci nepřipadá jiné řešení dlužničina úpadku než konkursem. Podle § 245 odst. 1 InsZ uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku. K bodu III. výroku uvedl, že se schůze věřitelů žádný z nich nezúčastnil ani nedoručil včas řádný hlasovací lístek, a proto deklaroval, že bude vykonávat působnost věřitelského výboru (§ 61 odst. 2 InsZ) a že novou schůzi věřitelů za účelem volby věřitelského výboru svolá jen na návrh oprávněné osoby (§ 47 odst. 1 InsZ). Podle § 36 odst. 2 InsZ uložil insolvenčnímu soudu povinnost podávat soudu a věřitelskému orgánu zprávy o stavu insolvenčního řízení a stanovil lhůtu pro podání další zprávy.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že povolí řešení jejího úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře, neboť nabízí nezajištěným věřitelům příjem, který zaručuje uspokojení jejich nezajištěných pohledávek v zákonem požadované minimální výši. Uvedla, že si je vědoma toho, že nepodala včas návrh na povolení oddlužení, avšak lhůta 30 dnů byla pro ni nesplnitelná za situace, kdy se dozvěděla o podání insolvenčního návrhu až cca 90 dnů po marném uplynutí uvedené lhůty. Akcentovala, že byla nemocná a hospitalizována a že se účastnila jednání, při němž byl prohlášen konkurs na její majetek, nepřipravená, neboť neměla dosud potřebné doklady pro účely oddlužení, které založila až jako přílohu odvolání.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 148 InsZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3).

Podle § 149 odst. 1 InsZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Odstavec 1 se nepoužije, jestliže a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 2). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle § 390 odst. 1 InsZ podá-li insolvenční návrh jiná osoba než dlužník, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle § 75 InsZ o zvláštní způsob doručení jde tehdy, jestliže zákon ukládá, aby písemnost byla doručena zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta (odst. 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním řízení zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, a věřitelskému výboru. Soudní rozhodnutí se doručuje zvlášť také osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám, které mají v insolvenčním řízení něco osobně vykonat (odst. 2).

Podle § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 79 odst. 3 o.s.ř. žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům do vlastních rukou.

Podle § 49 o.s.ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu (odst. 2). Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem využívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu (odst. 4).

Dlužnice v odvolání brojí proti tomu, že nemohla z omluvitelných důvodů včas podat návrh na povolení oddlužení, přičemž má dostatek zdrojů k uspokojení svých nezajištěných věřitelů v zákonem stanovené míře (§ 395 InsZ). Pro posouzení jejího odvolání je rozhodující, zda byla řádně poučena ve smyslu § 390 InsZ, tj. zda výzva k podání návrhu na povolení oddlužení měla zákonem předvídané účinky a zda jí tato výzva byla řádně doručena.

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením č.j. KSUL 81 INS 30864/2013-A-6 z 5.11.2013 (Výzva) byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho doručení se vyjádřila k připojenému insolvenčnímu návrhu navrhovatele (Česká spořitelna, a.s.) a k tomu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky proti takovému postupu (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), připojila seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců a dále listiny dokládající její úpadek nebo hrozící úpadek. Zároveň byla dlužnice poučena o tom, že má-li za to, že splňuje podmínky pro řešení úpadku oddlužením ve smyslu § 389 a násl. InsZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, který je dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení, a že návrh na povolení oddlužení podaný opožděně odmítne. Insolvenční soud v odůvodnění Usnesení dovodil, že Výzva byla dlužnici řádně doručena, neboť dlužnice při jejím doručování do vlastních rukou sice nebyla v místě zastižena, avšak byla jí zanechána výzva k vyzvednutí zásilky uložené na poště 11.11.2013, že dlužnice si písemnost nevyzvedla, a proto insolvenční soud postupoval podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a na úřední desce soudu po vrácení písemnosti o tom vyvěsil sdělení; konstatoval, že za den doručení se považuje 21.11.2013. Správnost uvedených skutečností má oporu v insolvenčním spisu (dok. A-14). Ostatně Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č.j. 1 VSPH 1025/2014-A-49, jímž potvrdil správnost Usnesení, se ztotožnil se skutkovými závěry insolvenčního soudu. Návrh na určení neúčinnosti doručení Výzvy podán nebyl.

K otázce poučení dlužnice o právu podat návrh na povolení oddlužení podle § 390 InsZ odvolací soud konstatuje, že insolvenční soud je formuloval zcela ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 39/2012 a že takové poučení mělo zákonem předvídané účinky.

Z poučení, jež bylo součástí Výzvy, je zjevné, že ta byla dlužnici doručena náhradně zcela v souladu s výše citovanou právní úpravou, přičemž pokud tvrdila, že se o existenci insolvenčního návrhu navrhovatele dozvěděla náhodou až cca 90 dnů poté, co marně uplynula lhůta 30 dnů k podání návrhu na povolení oddlužení, a že byla v rozhodující době hospitalizována, je třeba upozornit na to, že nepodala za podmínek § 50d o.s.ř., tj. ve lhůtě 15 dnů poté, co se s doručovanou písemností seznámila nebo mohla seznámit, návrh na určení neúčinnosti doručení výzvy.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že insolvenční soud správně dovodil, že jediným způsobem řešení dlužničina úpadku přicházejícím v úvahu je konkurs.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. července 2015 JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová